23. října 1956: 70 let od vypuknutí maďarské kontrarevoluce – Konzervativní noviny

23. října 1956: 70 let od vypuknutí maďarské kontrarevoluce – Konzervativní noviny


23. října 1956 se v Budapešti pokojná studentská manifestace během několika hodin proměnila v ozbrojené protikomunistické povstání. Události tohoto dne měly rychlý spád a určily směr celé maďarské revoluce.

Na ono úterý totiž diskusní spolek maďarských intelektuálů a studentů, Petöfiho kroužek, svolal do centra Budapešti manifestaci na podporu polských dělníků uvězněných po poznaňské vzpouře. Ministerstvo vnitra nejprve akci zakázalo, ale kvůli obrovskému tlaku veřejnosti a hrozbě nepokojů zákaz na poslední chvíli zrušilo.

Po poledni se začali v centru města scházet lidé a kolem třetí hodiny odpolední vyrazily tisíce studentů na pochod městem k pomníku polského generála Józefa Bema, hrdiny nejen polských povstání, ale též maďarské revoluce z let 1848-49.

Cestou se k nim přidávali dělníci a běžní občané, dav rostl a nabýval odvahu. Studentská manifestace tak postupně přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti komunistickému režimu.

Kolem 17 hodiny průvod dorazil před budovu Parlamentu na Kossuthovo náměstí. Dav se rozrostl na více než 200 000 lidí. Lidé začali skandoval hesla za svobodu a požadovali odchod sovětské armády z Maďarska. Demonstranti vyřezávali z maďarských vlajek nenáviděný komunistický znak se srpem a kladivem – vznikla tak pověstná vlajka s dírou, která se stala hlavním symbolem revoluce.

Část davu se přesunula před budovu Maďarského rozhlasu v ulici Bródy Sándora. Požadovali, aby byl přečten text s politickými požadavky, který se během demonstrace spontánně zrodil a který požadoval např. svobodné volby a odchod Rudé armády. Lidé se dovolávali mimo jiné i toho, aby se předsedou vlády stal populární reformní komunista Imre Nagy.

Tehdejší šéf komunistické strany Ernő Gerő v rozhlase pronesl arogantní projev, v němž demonstranty označil za fašistickou bandu, což dav rozzuřilo.

Rozvášněný dav na Náměstí Hrdinů pomocí autogenních hořáků a ocelových lan strhl obří 25metrovou bronzovou sochu diktátora Josefa Stalina. Na podstavci zbyly symbolicky pouze jeho boty.

Napětí u budovy rozhlasu vyvrcholilo. Příslušníci tajné policie začali do neozbrojeného davu střílet z oken a střech. Padli první mrtví. Demonstranti vnikli do nedalekých kasáren a továren na zbraně, kde jim vojáci a dělníci dobrovolně vydali pušky. Zrodilo se ozbrojené hnutí odporu, v ulicích začali přestřelky.

V reakci na propukající boje vedení maďarských komunistů oficiálně požádalo Moskvu o vojenský zásah. Dvě hodiny po půlnoci vjely do ulic Budapešti první sovětské tanky.

Střety Rudé armády s demonstranty si vyžádaly první mrtvé a daly událostem nový rozměr: namísto souboje o charakter maďarského komunismu propuklo národní povstání zaměřené proti Moskvě a jejím domácím nohsledům.

Po několika dnech se Rudá armáda z ulic Budapešti stáhla, čímž skončila tzv. první sovětská intervence. Nicméně druhá, mnohem masivnější, se připravovala.

„Operace Vichr“ udeřila v brzkých ranních hodinách 4. listopadu 1956. Zatímco první zásah z 24. října byl spíše chaotický a neúspěšný, tato druhá ofenzíva pod velením zkušeného vojevůdce maršála Koněva byla masivním, koordinovaným úderem za použití tanků a letectva s cílem definitivně zlikvidovat národní povstání. Urputné pouliční boje trvaly přibližně týden, než byl odpor povstalců zlomen.

Vojenské střety a následné represe si vyžádaly tisíce obětí, přičemž historické a oficiální prameny uvádějí následující počty ztrát: téměř 4000 mrtvých a 20 tisíc zraněných na maďarské straně, téměř 300 následně popravených povstalců, 26 000 uvězněných, přes 10 000 internovaných v pracovních táborech. V důsledku porážky maďarské revoluce v roce 1956 odešlo z Maďarska do zahraničí přibližně 200 000 lidí.

Místo pádu komunismu tak v Maďarsku roku 1956 nastoupila dělnicko-rolnická vláda Jánose Kádára. Po vlně represí nastolil Kádár svůj pověstný gulášový komunismus, tedy kontrolované povolení šroubů výměnou za vnější loajalitu obyvatelstva. Fungovalo to až do poloviny osmdesátých let…

Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!





100 Kč200 Kč500 Kč