Dnes uplyne 245 let od zásadní historické události, která v habsburské monarchii legálně ukončila období náboženské nesvobody a rekatolizace, která v Čechách a na Moravě panovala od porážky českého stavovského povstání roku 1620.
13. října 1781 císař Josef II. vydal tzv. Toleranční patent, který umožnil legální koexistenci více křesťanských vyznání a ukončil monopol katolické církve.
Nově byly tolerovány (nikoliv plně zrovnoprávněny): evangelická církev luterská (augsburské vyznání), evangelická církev kalvínská (helvetské vyznání) a pravoslavná (ortodoxní) církev. Katolická církev zůstala nadále státní a dominantní církví.
Lidé se mohli legálně přihlásit k jinému než katolickému vyznání, aniž by riskovali ztrátu majetku, vyhnanství nebo vězení. Tolerované církve si mohly stavět modlitebny, ty však zpočátku nesměly mít věže, zvony ani přímé vchody z ulice (nesměly vzhledem konkurovat katolickým kostelům).
Císař si uvědomoval, že náboženská perzekuce vyhání ze země schopné řemeslníky, obchodníky a inteligenci (např. do sousedního protestantského Pruska). Náboženská tolerance měla tyto lidi udržet doma a přilákat cizí kapitál a experty. Současně patent ukázal, že nejvyšší autoritou v zemi je panovník a státní zájem, nikoliv již církev, ani katolická. Kněží se v podstatě stali státními úředníky, jejichž úkolem bylo mimo jiné číst císařská nařízení z kazatelen.
Odhaduje se, že před Bílou horou náleželo k nekatolickým vyznáním (utrakvisté, Jednota bratrská, luteráni) až 80 % obyvatel Čech a Moravy. Během rekatolizace museli lidé svou víru buď zcela změnit, odejít do exilu (což udělaly desítky tisíc lidí, zejména elit), nebo ji praktikovat v hluboké ilegalitě.
V době vydání patentu žilo podle odhadů historiků v českých zemích 150 000 až 200 000 tajných nekatolíků. Když však Josef II. náboženskou svobodu vyhlásil, k nově povoleným vyznáním se přihlásila pouze malá část z nich, na čemž měly podíl obavy, že jde o past na „vylákání kacířů“. Svou roli hrála také skutečnost, že povoleny byly pouze evangelické směry, jež bývaly rozšířeny spíše mezi německy mluvícími. Mnozí tajní protestanti se však vnitřně hlásili k domácí Jednotě bratrské, která povolena nebyla. I když se tedy k patentu přihlásilo necelých 80 tisíc lidí, pro budoucnost to byl zásadní krok – z těchto otevřených komunit se později formovala moderní česká evangelická inteligence, jež hrála zásadní roli jak v národním obrození, tak při formování moderních českých státoprávních idejí.
Zrod moderního státu
Císař razil heslo, že stát potřebuje každou pracovní ruku a každý mozek bez ohledu na to, jakým způsobem se dotyčný modlí. Nekatolíci a Židé (kteří získali úlevy prostřednictvím tzv. Židovských patentů) se nově mohli plně zapojit do hospodářského života. Nekatolíci získali přístup k měšťanským právům, akademickým hodnostem, nákupu nemovitostí a do státní služby.
Toleranční patent a zrušení nevolnictví, která brzy následovalo, tak tvoří nerozlučnou dvojici reforem, které společně odstartovaly hlubokou proměnu feudální, nábožensky rigidní společnosti v moderní občanskou společnost 19. století.
Císař Josef II. během své samostatné vlády (1780–1790) vydal přes 6 000 výnosů s cílem přebudovat stát v duchu osvícenského absolutismu. Tuto politiku, označovanou jako josefinismus, charakterizovala centralizace, racionalita, snaha o maximální hospodářský rozvoj, ale také podřízení církví státu. Toleranční patent jasně ukázal, že nejvyšší autoritou v zemi je panovník a státní zájem, nikoliv katolická církev. Kněží se v podstatě stali státními úředníky, jejichž úkolem bylo mimo jiné číst císařská nařízení z kazatelen.
Počátky českého národního probuzení
Císařovým cílem byl jednotný, centralizovaný a německy mluvící stát, přesto právě jeho reformní kroky paradoxně vytvořily ideální podmínky pro zrod českého národního obrození. Reformy totiž neúmyslně uvolnily energii ve společnosti a daly vzniknout vrstvě lidí, která začala moderní český národ formovat.
Germanizace, tedy zavedení němčiny jako jednotného jazyka, mělo sjednotit správu říše a zrychlit komunikaci. Němčina pro císaře nebyla nástrojem nadvlády jednoho národa nad druhým, ale praktickým komunikačním nástrojem pro efektivní řízení státu od Haliče až po Terst. Tím, že ale zároveň rozbil staré feudální struktury (zrušil nevolnictví, omezil pravomoci církve, sekularizoval církevní majetky), umožnil venkovskému, přirozeně česky mluvícímu živlu ovládnout města.
Masivní příliv česky mluvícího obyvatelstva z venkova do poněmčených měst (zejména do Prahy) vrátil češtinu do městského prostředí a vytvořil publikum pro české divadlo a noviny, které se začaly prudce rozvíjet, čemuž vyšlo vstříc uvolnění cenzury a nastolení náboženské tolerance. Synové z chudých venkovských rodin mohli ve městech nově studovat. Z nich se rekrutovala celá první generace buditelů, učitelů, kněží a spisovatelů, kteří se hrdě hlásili k českému původu. Když se tito noví měšťané setkali s tlakem na poněmčení úřadů a škol, nevedlo to k jejich asimilaci, ale naopak k probuzení národního vědomí.
Císařovy reformy tak sice umožnily vytvářet moderní občanskou společnost, ta se však místo „rakouského vlastenectví“ začala formovat na principu jazykového a nacionálního vlastenectví českého.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
