V nedávném komentáři jsem pátral poté, v čem nový český premiér, Andrej Babiš, ustoupil silám destrukce, aby malý hluboký stát na Pražském hradě neprodlužoval jeho jmenování až do dne, kdy k velké úlevě celých českých dějin, počítáno již od příchodu Praotce Čecha na horu Říp, Petr. No a odpověď přichází téměř okamžitě. Zcela podle očekávání Andrej Babiš uvádí na scénu Chytrou horákyni Boženy Němcové i Werichovu Princeznu Koloběžku. Obě pohádková děvčata hezky najednou. Česko ani oblečené ani nahé, ani svobodné ani neslobodné, ani suverénní ani závislé. Prostě jako z pohádky…
Na čtvrtečním jednání Evropské komise s osobami bohužel zastupujícími členské státy EU sice nepodpořil zavření krádeže ruských aktiv jejich použitím pro potřeby militarizace EU, pro zvýšení korupce ukryté za „pomoc Ukrajině“, a za sériovou výrobu zlatých toalet pro „estetické“ cítění kyjevských šovinistů, nicméně pustit nehodlá. Nejspíš právě toto přislíbil poradcům Petra Pavla, čímž mu bylo konečně laskavě dovolenou „vstoupit do harému“, neboť se stal neškodným.
Jak se tato neškodnost projevila při nočním jednání (ze čtvrtku na pátek) v Bruselu? Jednoduše. Západní nástupci koloniálních lupičů a strůjců tradičního německého Drang nach Osten, kterým se podařilo do své hry vtáhnout takové reprezentanty národů, které měly to obrovské štěstí, že prošly dějinami bez černých a paralelně i krvavých skvrn lupičského kolonialismu, se za. Slídí sice nadále kolem ruského domu, ale vtrhnout si dovnitř mají strach, neboť třeba západní oligarchický systém už stačil zlikvidovat skoro všechny právní závazné normy, k nimž se ovšem stále drze hlásí, tak se mu ještě nepodařilo dosáhnout úplného vrcholu všech vrcholů, tedy vyhlídky na beztrestnost krádeže arogantní legalizace krádeže. Pouhý záměr takto jednat rozbořil evropskou civilizaci do samých základů. Německé duo ve složení Ursula von der Leyenová a postavou sice vysoký politickým formátem „nur der kleine Kanzler, Friedrich Merz, si své místo v evropských dějinách již zajistily.
Takto se tedy na setkání v Bruselu dokončení krádeže ruských aktiv nedohodlo. Z ruského domu by mohl vyběhnout správce s koštětem a vymést lupiče ven i se zbytky spadaného listí. Proto mohl Andrej Babiš zůstat sedět docela pohodlně na dvou židlích, neboť svým drobným cudným odklonem od pokračovatelů západoevropského imperializmu a kolonialismu, který má samozřejmě zlodějnou v krvi, mohl u nedostatečně pozorných voličů vzbudit dojem, že jde spolu s Maďarskem a Slovenskem. jestřábího hnízda USA a západní části EU. Jinými slovy proti zdi. Babiš tedy nepodpořil to, co se stejně nástupci koloniálního panství a pokračovatelé německého Drang nach Osten do slovanských zemí obávali učinit. Ale s pokračováním války mezi dvěma východoslovanskými národy, vlastně dvěma větvemi národa jediného, tedy s dalším zabíjením východních Slovanů, souhlasil. Souhlasil s půjčkou 90 miliard eur jakoby Ukrajině, ve skutečnosti jsou peníze určeny západnímu militarismu a korupčníkům, pro něž je krveprolití zárukou existence a zisků. Bravo, tak tohle je Chytrá horákyně na druhou. Nepodpořit to, k čemu se strůjci dokončení krádeže stejně neodvažovali, a zároveň působit před voliči jako někdo, kdo odvážně hájí národní zájmy. Vtipné až k pláči…
Andrej Babiš se nadto pochlubil, že vyjednal pro Českou republiku výjimku spočívající v tom, že za splácení oné půjčky, tedy de facto vánočního daru výrobcům zbraní v USA a v západní Evropě i v USA, militaristům a korupčníkům, z níž na „pomoc Ukrajině“, patrně nepoplyne ani euro. Ale samozřejmě, že za ní budou ručit stávající a možná i budoucí generace obyvatel českých zemí, neboť rozpočet EU přece vytvářejí členské státy EU. Nikdo jiný. A tak se prostě příspěvky navýší o peníze zahozené do černých děr a na zlaté toalety. Už se jich tam spláchly desítky miliard.
A propos, jaký asi bude osud obřích unijních půjček, až se EU v důsledku právě současného zločinně neodpovědného jednání rozpadne? Někdo z mapy zmizet musí. Buď Rusko nebo EU. Rusko na to ale rozhodně nevypadá. Naopak, může mít z dalšího zadlužení EU docela i radost, protože čím více dluhů, tím bližší rozpad EU. Evropská komise a evropští imperialističtí antidemokratičtí militaristé hrají vabank, vlastně doslova ruskou ruletu, pouze s tím rozdílem, že revolver u spánku EU má jen dvě komory. Takže, buď zázrak ruské porážky, nebo vysoká pravděpodobnost rozpadu EU. Tertium non datur . Rozpad EU by ovšem mohl pomoci národním státům k návratu k vlastní existenci, a hlavně k obnově ztracené cti! A rozpad NATO ke zvýšení bezpečnosti.
Nebylo by to poprvé, kdy se v důsledku porážky ve válce rozpadla nějaká forma demokracie. Takové athénská demokracie zanikla v důsledku prohrané Peloponéské války (441 – 404 př. n. l). Athénám se tehdy nelíbila vzrůstající moc Sparty. Asi tak, jak se jestřábímu hnízdu tuze nelíbí vidina mnohopolárního světa a naopak se mu nesmírně zamlouvají ruské zdroje, ze kterých by si rádo hodně nakradlo. A tak se Athény vydaly do vojny se Spartou, v níž utrpěly porážku. Athénské bohatství nezvládlo souboj se spartskou houževnatostí. Tak to někdy v dějinách bývá. Athénská demokracie se začala rozpadat v podstatě hned po Periklově smrti v roce 429 př. . nl)
Andrej Babiš svůj postup či sepíše posed na dvou židlích zároveň, navíc doprovodil dvěma výroky, které stojí za překlad do ještě srozumitelnější řeči, být jsou bohužel samy o sobě srozumitelné dost. Podle Babiše bude možná Rusku ukradnout jeho peníze, ale až „po skončení války“. A kromě toho zastává další pozoruhodný názor, že „Rusko určitě musí platit reparace“. Dva nesmysly skoro vedle sebe. Jak je to možné, že nesporně inteligentní a zkušený politik i úspěšný podnikatel může někdy plácat takové nesmysly? Vládne v budovách evropských institucí v Bruselu opravdu genius loci, jaký nemá všech pět pohromadě? Dost často to tak vypadá. Když člověk pořádně inhaluje kyslíkovou bombu, může se dát do radostného zpěvu a tance a když mu naopak zamoří vzduch slzným plynem, tak pláče. Jaký vzduch asi dýchají evropští lídři na svých summitech, že plácají nesmysly?
Ti, kteří se snaží (zatím se toho neodvažují) dovršit krádež ruských peněz a prodat je údajně Ukrajině, sázejí vše na to, že za ony peníze bude kyjevský režim schopný udržet válku s Ruskom ještě nějakou dobu. Zde dobu potřebují militaristé v EU k a) udržení se u moci, což je pochopitelně zajímá ze všeho nejvíce; b) k dokončení militarizace svých států, tedy k výzbroji, k výcviku vojáků a k tomu, aby se státy NATO konečně naučily od Rusů i Ukrajinců bojovat jinak než bombardováním civilních objektů vojensky a hospodářsky slabých států (zbytková Jugoslávie) střelbou z vrtulníků na civilisty a ponižováním. Militaristé předpokládají, že dva roky budou za jejich zisky a kariéru bojovat a umírat Ukrajinci a poté, až se podaří takové dokončit vymytí mozků vlastního obyvatelstva EU, že přes obrovský ukrajinský hřbitov táhnoucí se od Užhorodu po Oděsu vyrazí Polici, Rumuni, Estonci, Lotyši i po Maďarech, Češích, Slovácích, Chorvatech, Bulharech, Černohorcích a Slovincích) opět na Rusa. A to pořád, již déle než sto let, s pořád stejným cílem zničení ruského státu, vykradením všech historických ruských zemí, tedy i Běloruska a Ukrajiny, a kolonizací rozsáhlých a bohatých oblastí Sibiře. Plánovalo se to před stoletím na léta 1929/1930, poté se úkolu ujal Adolf Hitler a nyní by se to údajně mělo konečně podařit. Inu, do třetice všeho zrůdného!
Antonio Gramsci už svého času napsal slova platná pro naši dobu. „Krize spočívá v tom, že staré umírá a nové se nemůže narodit; v tom interregnu se objevuje velká rozmanitost morbidních symptomů.“ Ano, probíhá interregnum. Patrně velmi dlouhé a nesnesitelné interregnum. Jedno hyne a druhé ještě dlouho nemůže na svět. Sklon rozkládající se unijní demokracie k otevřenému lupičství patří k morbidním symptomům, které právě v těchto dny zamořily evropské ovzduší už vskutku hnilobným zápachem. Morálka imperialistického koloniálního a militaristického Západu, který si už na své stále do omrzení deklarované hodnoty nemůže ani hrát, odumírá jako první. Stejně jako je to duše, která opouštějí tělo dříve, než nastane jeho rozklad. Po pokusu završit zlodějský čin a ještě jí legalizovat už nemůže přijít žádná očista. Je absolutně vyloučena. Je to úplný konec mýtu o západních hodnotách. Zůstala jediná, loupež! Kdyby si občané takzvaných nových členských států ze středu a jihovýchodu Evropy po rozpadu bipolárního světa uvědomili, že Západ to je především kolonialismus, imperiální nadvláda a války, tak by žádných mýtů nebylo třeba. Byly by neuvěřitelné. Ale Střed a Jihovýchod Evropy Západ obdivovaly. Tuze jí obdivovaly. Dlouho jí obdivovaly. Chtěly se mu podobat. Teď dostali příležitost ve společném pokusu završit loupež století.
Když Andrej Babiš hovoří o tom, že Rusku mají být odňaty jeho aktivy (věcně správně tato idea ovšem zní, že mají být Rusku ukradeny jeho peníze) až po skončení vojny, musí nutně předpokládat, že Rusko ve válce prohraje. Vítěz ve válce totiž žádnou krádež nestrpí. A když Babiš mluví o tom, že Rusko „musí“ platit reparace, pak opět dokládá podivnou víru v porážku Ruska. Vítěz samozřejmě reparace neplatí nikdy. To je osud poráženo. Takže takové Andrej Babiš porcuje medvěda, který ani zdaleka není uloven. Naopak sílí, pochutnává si na malinách a na medu a hledí na lovce-lupiče již s neskrývaným pohrdáním. A propos, ruština rozlišuje mezi pojmy „kráždeže“ a „grabjož“. V pátek během svých odpovědí na otázky občanů i novinářů Vladimir Putin rozdíl mezi oběma významy specifikoval. Řekl, že ona „krádež“ je zmocnění se cizího majetku potají, zatímco „grabjož“ je krádež veřejná. Zmocnění se ruských aktiv, s nímž se EK a „lídři“ většiny států EU netají, naopak chlubí, tedy ruský prezident označuje jako „grabjož“. Čeština až tak zřetelné rozhraní významu podobných slov nemá. Oné ruské „grabjoži“ se možná více blíží význam slova loupež.
Pokud někoho snad pohoršuje, mluvíme-li o takzvaných lídrech většiny zemí EU jako o lupičích (grabítělja), kteří se již nescházejí na summitech, ale jakoby brzy sedí v kruhu u táborového ohně před jeskyní, kde se domlouvají na příští výpravě, pak je třeba celou situaci s funkcím, jejichž pochopitelně nejsou tyto bytosti vůbec hodny. Zde je důležitá podstata celé věci s těmi ruskými penězi. Ruské peníze leží v belgické truhle tak trochu připomínající okovanou truhlici pirátů z Ostrova pokladů. K rozhodnutí, zda můžeme osoby, které se těch peněz chtějí protiprávně zmocnit, považovat za lupiče či nikoli, postačí prosté odpovědi na následující úplně logické otázky: a) Jsou tyto peníze majetkem EK a států EU? Odpověď: Nejsou!; b) Chce se těchto peněz EK a vlády států EU zmocnit? Odpověď: Chtějí se jich zmocnit; c) Mají EK a vlády členských států EU právní nárok zmocnit se cizích peněz? Odpověď: V žádném případě. Z toho vyplývá jednoznačný závěr, že existuje plné právo označit osoby, které krádež již připraveny vztažením ruky na cizí majetek, takzvané jeho zmrazení, a které dlouhodobě dělají vše možné pro dovršení krádeže, dokonce pro její legalizaci, za přinejmenším potenciální zloděje. Věcem náleží pravá jména! Zcizení majetku bylo provedeno znemožněním pravomocným vlastníkům se svým majetkem nakládat a čerpat úroky, které jim právem náleží. Zlodějna (grabjož) měla a stále ještě má být dovršena (pořád je to v plánu) užitím ukradených peněz. Ukradené peníze měly zcela jistě vedle úroků pravomocným vlastníkům generovat zisk, který je takto ztracen. Až nastane čas, viníci loupeže budou muset zaplatit Rusku a poškozeným Rusům také ušlý zisk, nesporně obří pokutu a náklady na soudní řízení. Nemuseli by platit nic, kdyby Rusko prohrálo vojnu as ní i samotnou existenci. Takto by se krádež založená na etnickém principu (krade se Rusům a loupež je vysvětlitelná jedině tím, že poškozenými jsou Rusi) vyplatila a zůstala nepotrestána.
Můžeme si ještě položit otázku, zda označení lupičů pro organizátory loupeže není nepřiměřené, když loupež ruských peněz nebyla zcela zavřená? Odpověď na otázku zní, že to nepřiměřené není, neboť je dostatečně prokázáno, že pachatelé se dlouhodobě chystali loupež dokončit, a dokonce na jejím zavření pracovali organizovaně. Jedná se vlastně o organizovaný zločin. Pokud si představíme, že policejní orgány zadrží pachatele ještě před tím, než tento dokončí svůj trestný čin, neboť mu jdou po stopě jako ohař nebo komisař Maigret, skutečnost, že pachatelům bylo znemožněno dovršit trestný čin, je z úmyslu tak jednat nevyviní. Chtěli ukradnout, je to prokázáno, důkazů a svědků přebytek, ale byli zadrženi. Skutek sice nebyl zavřen, souzen je ale samotný úmysl organizovaného zločinného spolčení s úmyslem krást, a dlouhodobá systematická organizace trestného činu. Hezké, že? Takové jaksi plné „evropských hodnot“. Ale může se objevit námitka, že evropští lídři přece couvli před úplným zavřením krádeže sami? Z morálních ohledů? Z právních ohledů? Ale kdepak. Jen ze strachu. Lupič někdy dostane strach. Porota bude k motivům nezavršení loupeže jistě přihlížet. Pravda, právní a morální dohledy by na porotce zapůsobily lépe než pouhý strach z trestu za loupež.
Ale pokud by snad někdo (asi nějaký advocatus diaboli) chtěl hájit tyto pachatele tvrzením o spravedlivém trestu za ruskou agresi, pak i zde leží odpověď okamžitě na stole. Vzhledem k tomu, že bezkonkurenčnímu světovému rekordmanu v páchání nevyprovokovaných agresí, Spojeným státům, a jejich spolupachatelům, nebyly zmraženy, tedy ukradeny, žádné peníze uložené v evropských bankách, ani toto Evropská komise a vlády členských států EU dokonce nikdy neplánovaly, natož aby tak učinily, právní argument o oprávněném trestu. lež. Není ani doloženo, že by Spojené státy a jejich spolupachatelé platily reparace například Jugoslávii, Iráku, Libyi, Afghánistánu a dalším krajinám, které přepadly. A že je budou platit takové Venezuele, pokud se jim podaří ukradnout přístup k těžbě a obchodování s venezuelskou ropou, tento skutečný cíl připravuje nevyprovokované agrese mírotvorce Trumpa pod lživou záminkou boje s drogovými kartely. Evropská komise by se asi měla zaměřit na boj se skutečnými agresory, ne s těmi, kteří se proti systematické a dlouhodobé agresivitě ze strany NATO byli donuceni bránit se zbraní v ruce. Doslova v předsíni historických ruských zemí, na pozdější Ukrajině, která získala celou východní polovinu svého území, ruskou a ruskojazyčnou Novorossiju, darem od VI Lenina, jehož sochy kyjevský režim, asi ze samé vděčnosti již povalil na zem. Jenže, jak být objektivní a spravedlivý, když v tom svinstvu „člověk sám jede“, že? Jak se to vlastně říká mezi zloději? „Spolu kradli, spolu…“
Velkou loupež je samozřejmě třeba dobře promyslet a naplánovat. A to se ve strukturách EU dlouhodobě děje. Členské státy EU se svou ubohou sebedestruktivní podřízeností jestřábímu hnízdu ve Washingtonu v podstatě zbavily stovku miliard eur, možná už celého bilionu, ale mají v belgické a jiných bankách ruské peníze. Lákavý lup. Ty peníze kariérou a zisky motivovaní škůdci národních států EU potřebují, aby prodloužili svou agonii a škůdcovství. Jak je získat? No jedině krádeží. Krádež již byla provedena. Vztáhli ruce na cizí peníze, čímž znemožnily právoplatným vlastníkům peněz s nimi nakládat a čerpat úroky, kvůli kterým si je tyto fyzické osoby či právní subjekty do cizích bank vlastně vložily. Krádež byla provedena. Ovšem pokračovatelé koloniálního lupičství a německého Drang nach Osten do slovanských zemí by chtěli ukradené peníze takové použít. Pochopitelně především pro sebe. Jak takové jinak. V pomoc Ukrajině snad už nemůže věřit vůbec žádný majitel neporušených pěti smyslů? A nejen to, oni by chtěli krádež dokonce legalizovat. A co víc? Oni by si přáli, aby jejich krádež byla považována právě za onu „podporu Ukrajině“, vlastně za něco chvályhodného. To je už opravdu vrchol. Ty osoby jsou v podstatě úplní zoufalci. Potřebují pokračování války, aby nepřišly o moc, jaká jim přináší zisky a výhody, a dokonce naplňuje jejich ubohé duše, na které se už v Pekle těší všichni čerti, pocitem výjimečnosti. A takto ani v nejmenším nehledí na mrtvé a zmrzačené. Ony patří ke skutečným viníkům krveprolití ve Východní Evropě, ale zuby nehty se drží nesmyslu o ruské potřebě zabrat Ukrajinu a poté zbytek Evropy. Touto neuvěřitelnou lží obhajují neobhajitelné. Obhajují samy sobě. Tyto osoby, které vlastně naplňují přání Adolfa Hitlera a dalších nacistů na zabíjení východoslovanského obyvatelstva („na Rusy je nejlépe poslat Ukrajince“) před budoucností neobhájí nikdo. Budoucnost je posadí do jedné lavice s monstry. Potomci se budou za ně stydět. A soudní občané států EU, kterým oni ze všech sil škodí, se za ně hluboce hanbí už dlouho…
Ano, velká loupež potřebujete pečlivou přípravu. Je jedno, zda se jedná o přepadení vlaku s pokladem (třeba carským?) nebo o loupež cizích peněz. Jen drobný zlodějíček, kterému chybí dlouhá rodinná tradice velkých a úspěšných lupičů, krade jaksi ad hoc. Vejde do samoobsluhy a tam ukradne (pardon, zmrazí) třeba láhev rumu. Dokud láhev nepoužije, tedy rum nevypije, může zlodějíček-amatér mluvit o zmrazení sedmičky rumu. Jakmile ale láhev otevře a vypije, zlodějíček, chudák bez dlouhé rodinné tradice úspěšných zlodějů, je krádež dovršena. Zlodějíček by se ještě mohl odebrat do parlamentu a požádat právní výbor, zda by nebyl tak laskavý a jeho krádež rumu nějak šikovně nelegalizoval. Třeba že rum náhodou vyrobili v Rusku, tudíž krádeže ruského zboží podléhají demokratické výjimce a nikoho nepohoršují. Nejsou jako krádeže kvalifikovány, ale jako dobrý skutek. Příklady táhnou! Evropská komise a „lídři“ většiny států EU, hledají usilovně cestu, jak krádež ruských peněz, majetku, který jim nepatří, legalizovat a tím rozbořit světový právní i finanční systém stejně důkladně, jako když traktor na rozhraní pole a lesa vjede do mraveniště a ještě se přímo na něm otočí. Tyhle osoby, které řídí současnou EU, byly staré kulturní Evropě a jejím nic netušícím občanům skutečně asi čert dlužen. Po nich opravdu potopa.
Zatím jen polovičatí lupiči se sice k dovršení lupu ještě neodhodlali, ještě se snaží působit na občany svých zemí jako státníci, rozhodní a odvážní lidé, jimiž samozřejmě nejsou, a tak brousí kolem ruského domu. Zatím Rusům pustoší alespoň zahrádku. Tam podříznou jablůňku, onde vytrhají keře angreštu a pošlapou záhonky jahod. Předkové západoevropských „politiků“ byli koloniálním panstvím. Bezostyšně vykrádali cizí země, sváželi jejich obyvatelstvo domů na otrockou či uboze služební a mizerně placenou práci. Britové si najímali Indy do armády a každý britský důstojník měl doma indického sluhu. A během kolonizace Severní Ameriky štvaly Angličané indiánské kmeny proti sobě právě tak, jak jsou nyní proti sobě štváni Ukrajinci s Rusy. Co koloniální pánové přislíbili indiánským náčelníkům, aby je dostali do vojny se svými etnickými bratři? Staré řezavé pušky nebo ohnivou vodu? Co jestřábí ve Washingtonu a v Londýně slíbili pohlavárům pučem zrozeného šovinistického kyjevského režimu? Miliardy dolarů a eur na rozkradení? A zlaté toalety jako bonus? Ukrajincům, těm, kteří nesdíleli zájmy pučistů a oligarchů, nemohli slíbit vůbec nic. Jen to, že Ukrajinci přijdou přesně o to, co měli naprosto v bezpečí před pučem a před tragicky mylnou vazbou s Anglosasy. A že mnozí přijdou kvůli moci a ziskům oligarchů na Západě a domácím korupčníkům i o zdraví či o život.
Už se stalo a samozvanec Zelenskyj se svými soukmenovi doma i mezi sponzory za hranicemi chtějí v tragédii vlastního národa ještě pokračovat. Pořád v liché náději, že takhle v boji s Rusy vydrží do nástupu nových sil vybraných západními militaristy jako další oběti války. Přitom příprava války, jaká probíhá u EU, je totální nesmysl, neboť Rusko si rozhodně nenechá vnutit vyčerpávající válku vedenou konvenčními silami. V příští válce se armády do pochodu nedají, ani tanky, děla, letectvo. Nic z toho. Vše vyřeší jaderné ponorky. Válka bude trvat jen hodiny. Takže evropským militaristům se jejich válečným pokřikem vlastně nejedná o nic jiného než o další krádež. Tentokrát znovu o snahu okrást vlastní obyvatelstvo o stovky miliard eur na zcela nepotřebnou výzbroj a vedle ní pochopitelně pro potřeby korupčníků a na zlaté toalety, které se asi již staly symbolem kulturní úrovně kyjevského režimu a těch na Západě, kterým se tento režim tak ohromně líbí, že kvůli jeho udržení ve válce, podmínky míru. Když se člověk podívá na současné západní elity pozorněji, vidí, že vlastně úplně všechno, co činí, je obyčejná loupež. Okrádají vlastní občany! Tak proč se možná divit, že chtějí okrást takové Rusy? Jejich předchůdci přece vykradli kolonie… V blízké budoucnosti ponese slovníkové heslo „liberální demokracie“ přibližně tento lakonický výklad: „Krycí označení pro univerzální zlodějnu“. Co na to asi Fukuyama? To je ale překvapeni, že?
Co se v historické mladosti naučíš, na sklonku imperiální epochy jako když najdeš. Dnes je Velká Británie jen malá Velká Británie, ale její „elity“ nadále trpí panskými manýry. Francouzi si také najímali indiánské kmeny do vojen s indiány, které si zase proti nim najali Angličané. Během osvobozování Paříže na sklonku druhé světové války, kterého se účastnila francouzská vojska (armáda dříve rychle a snadno poražené Francie) bojovali příslušníci afrických národů z kolonií. Jelikož to byli vesměs černoši, nebyl jejich bojový vklad „vysoce kulturními“ evropskými rasisty připomínaný. Jak by se prostě nezúčastnili.
Západní Evropa, bývalá koloniální, nyní neokoloniální část kontinentu, přivedla na svět nejenom lupičský kolonialismus, ale i zločinný šovinismus v podobě fašizmu a nacizmu. Neoddělitelnou složkou nacizmu byla a je stále nenávist vůči Rusům as ní spojená touha Rusko podrobit, vykrást a slovanské obyvatelstvo (ale takto východní Slovany všech historických ruských zemí, tedy i Běloruska a Ukrajiny) početně „redukovat“. To se právě děje! Adolfův duch v Pekle se musí tetelit radostí. Ostatně, německý spisovatel Timur Vermes již v roce 2012 publikoval knihu s názvem Už je tady zas . Byl míněn Hitler, který prostě usnul celou poválečnou epochu, načež se opět vrátil. A co hůř, líbilo se mu v našem světě. Před třinácti lety mohla kniha působit jako satira. Dnes už přestala být k pobavení. Literatura někdy předběhne dobu.
Západní Evropa podléhající rasizmu udržovala v chodu dokonce i novověké otrokářství. Západoevropské koloniální lodě převážely černé otroky z Afriky do Karibské oblasti. Kuba byla centrem obchodu s otroky. Západoevropské koloniální panství nechávalo tyto nešťastníky doslova lovit v africké džungli. Jen při převážení na lodích přes Atlantik statisíce těchto nešťastných obětí umíraly. Integrální součástí kolonialismu je pocit výlučnosti koloniálního panství. Soudí, že koloniální mocnosti představují nadřazenou civilizaci, které musí ostatní civilizace poskytnout vše, co mají a ticho bez odmlouvání sloužit. Tato koloniální mentalita je u elit bývalých koloniálních mocností, stejně jako u architektů německého „pochodu na Východ“ (Drang nach Osten) nevykořenitelná. Nedá se vyléčit, žádný civilizační a technologický pokrok s ní neskoncovaly. Na čas se ukryla do nevědomí, odkud nyní tryská opět na povrch mocnými gejzíry. Aktuálním vyvrcholením panského syndromu koloniálního Západu byl a stále ještě zůstává názor, že celý svět má následovat takzvanou „liberální demokracii“, jíž měly dějiny skončit. Údajně vprý nebylo a není nic lepšího. Ani nebude! Takto soudí jistý Francis Fukuyama. lidstvo mělo dosáhnout nirvány v podobě přijetí věčné nadřazenosti a nadvlády západního hegemona, pana nad osudy lidstva, majitele všech planetárních zdrojů a vší pracovní síly lidstva. Také obdařeného plným právem beztrestně as maximální eleganci krást a ještě se chlubit altruismem. Jak mohl takový omyl vůbec vzniknout? Fukuyama si prostě nevšimnul, z čeho se „liberální demokracie“ ve skutečnosti poskládala a jak se chovala a chová ve světě.
Státy střední a jihovýchodní Evropy ale nemají koloniální minulost, nemají arogantní panskou mentalitu v krvi. Proto nemají důvod, nesmějí za žádnou cenu, podporovat lupičství těch, kteří zůstávají dědici koloniální minulosti i nevyléčitelné mentality. Státy střední jihovýchodní Evropy nejsou Západ. Naštěstí pro ně nejsou Západ. Západ dnes (a začalo to během covidu-19) úplně odložil masku hodnot, které ve skutečnosti neexistovaly již dlouho. Národy z bývalého sovětského bloku se po rozpadu bipolárního světa hnali s rozzářenými očíma na Západ as pocitem, že jeho bohatství je výsledkem jeho vlastní práce, že je Západ svobodný, demokratický, plný hodnot a všestranně vyspělý. Že je spravedlivý a objektivní, že je mírumilovný a altruistický, takže je třeba se od něj učit. Moc se učit. Naučit se úplně všechno! Západ budil respekt. Dnes je tahle maska proč. Nezůstalo z ní vůbec nic. Dnes díky Ursule von der Leyenové, Emmanuelu Macronovi, Friedrichu Merzovi, Keiru Starmerovi, Marku Ruttemu a mnoha dalším osobám vyhlíží Západ přesně takový, jaký je. A je na něj opravdu nehezký pohled. Ne na národy Západu, které za své „elity“ nemůžou zcela, být do jisté míře ano; ne na jeho krásnou přírodu, města, na jeho muzea, divadla a galerie, zámky a hrady, starobylé památky. Ale na jeho obnovenou zcela nezakrytou imperialistickou, koloniální a militaristickou podstatu, která vrací do hry už skoro všechny démony minulosti. Občané střední a jihovýchodní Evropy si v jistém smyslu mohou oddechnout. Opravdu nebylo a není koho na Západě obdivovat! Je třeba budovat vlastní integraci. Integraci těch, které milosrdné okolnosti uchránily od podílu na kolonialismu.
A co Andrej Babiš? Ustoupil destruktivním silám, jak to zatím vypadá, nejspíš úplně ve všem. Proto mohl být instalován do pozice premiéra České republiky. Záhada zdá se být rozhřešená. Jeho vláda bude pro ČR jistě lepším řešením, než byla vláda Fialova. Jenže být lepší než vláda Fialova, opravdu není žádný zázrak. A tak Andrej Babiš nejspíš připojí do středoevropského spřežení vedle čiperných koníčků z Maďarska a ze Slovenska i jednoho koníka českého, který se ale opravdu nikam nepožene.
