Podstatné je, že předmětnou formulaci o „Benešových dekretech“ nechtějí, dnes již většinou navíc – potomci sudetských Němců nenávratně vypustit z programu! To nemohou přeci objektivně (tedy B. Posselt) nijak dostatečně věrohodně zdůvodnit!
Pokud chtějí smíření, musí nabídnout čistou, upřímnou a předvídatelně bezelstnou „ruku“ a nikoliv přetvářku s „kostlivci ve skříni“!
Pokud by se sudetští Němci v roce 1938 a 1939 ve své podstatné většině nehlásili k fašistickému Německu, měl by to Hitler s ČR a naší tehdejší bezpečnostní smlouvou zejména s velmocemi, tj. s Británií a Francií, podstatně těžší.
To oni, sudetští Němci – dali „klíč“ od Československa Hitlerovi a rovnou na „zlatém podnosu“!
Zrada tehdejších našich spojenců a jejich příklon na stranu (navíc) fašistického agresora vypovídá bohužel také hodně o jejich „morálce“ nehledě na hru ukřivděných Sudeťáků „trpících“ prý pod útlakem naší první republiky. Když někdo křičí a dělá ze sebe chudáka, neznamená ještě, že je skutečný chudák a velmi trpí. Co bychom museli pak říkat my skutečně trpící dlouhá staletí pod nadvládou zejména Němců a Rakušanů! Co by na to asi řekli naši obroditelé a vlastenci, kteří žili celý svůj život v útlaku nebo museli odejít na celý zbytek svého života do vyhnanství?! Pamatujeme si jistě ony mnohé osobnosti ze školního dějepisu…
Jsou přece známy příběhy mnoha českých občanů z pohraničí, kteří v pohnutých předválečných časech uprchli dokonce pouze s ručním zavazadlem před řáděním sudetských Němců, poněvadž by druhý den již nebyli naživu! Uprchli před lidmi, s kterými ještě před nástupem Hitlera či německého fašismu k moci byli dobří sousedé, zašli do hospůdky atp.. To byla otřesná náhlá změna v chování sudetských Němců! A tu neblahou změnu vztahů neměli na svědomí čeští obyvatelé pohraničí, ale jejich sousedé německého původu, kteří se „přes noc“ prostě „nějak zbláznili“ a stali se z nich nenávistní „predátoři“!
Navíc pak za války mnozí z nich, poněvadž uměli dobře česky, pomáhali při výsleších a mučení (nejen) českých vlastenců např. na Gestapu a v dalších složkách tehdejší fašistické struktury moci.
Nechci se již příliš rozepisovat, ale naši spoluobčané německé národnosti byli také v období 2. sv. války v podstatné procentuální většině udavači. Co se dozvěděli, to většinou oznámili např. na Gestapu nehledě na fatální důsledky pro své (většinou) české spoluobčany.
Hrdelní zločiny páchané na sudetských Němcích se samozřejmě určitě stát neměly. Ale vžijme se do poválečné nálady a do atmosféry, jak asi lidé „milovali“ Němce, německý jazyk a vše s tím související. Navíc tyto zločiny mnohokrát vykonávali nemorální lidé, kteří se za války nechovali zvláště statečně a po válce, když jim již nic nehrozilo, se chtěli pouze zviditelnit a (někdy) i omluvit svými zvrácenými činy podstatné vlastní prohřešky nebo dokonce kolaboraci s německými fašisty! Je ale znovu důležité říci, že odsunovaní sudetští Němci měli z velké části také na svědomí utrpení českého národa počínaje zločinným odsunem z pohraničí přes válečné roky, kdy spontánně pomáhali fašistickému Německu proti nám a našemu státu. I hodně vysokých nacistických funkcionářů bylo ze Sudet (K.H. Frank, K. Henlein, …).
Také naši rodinu poznamenala druhá světová válka
Bratra babičky, Ferdinand se jmenoval, z matčiny strany umučilo Gestapo. Mého strýce (Jindřicha) z otcovy strany rodiny ve 20-ti letech spolu s jeho dvěma bratry chytli prý za distribuci nějakých protinacistických tiskovin. Strýci bylo asi 20 let. Zavřeli ho ve vězení v Polsku. Jeho cela byla nad popravčí místností a pravidelně slyšel rány! Zachránilo ho, že dostal tuberkulózu. Přesunuli ho tedy na nějakou ošetřovnu v domnění, že to stejně nepřežije. Ale přežil a žil ještě hodně let po osvobození. Z toho věznění si však, kromě poškozeného zdraví, odnesl doživotní psychický „suvenýr“ – nemohl dobře spát, stále se v noci budil! Jeho starší bratr skončil v koncentračním táboře. Když se prý blížila fronta a dozorci kvapně vyklidili tábor, řekl mu prý jeho vězněný kamarád, aby zmizeli. Bylo to správné rozhodnutí, neboť asi za půl hodiny do tábora přišly nějaké jednotky SS a zbývající vězni byli chladnokrevně postříleni! Nejmladší zadržený bratr (František) měl asi 15 let. Po výslechu ho sice za několik dní pustili, ale mlátili ho tak, že byl od té doby (od 15-ti let!) až do své smrti totálně hluchý.
Můj děda pomáhal vozit zásoby pro nějaký parašutistický výsadek ze Západu a 1. československou partyzánskou brigádu Jana Žižky. Riskoval tím samozřejmě život, možná i své rodiny. Ale jako voják z 1. světové války nebyl žádný zbabělec, hrůzy zažil již tehdy. Jeho bratr za 1. světové války dokonce padl a má v obci svého narození na Hané pomníček. Děda (a částečně babička) se svou činností za války nikdy nechlubili, nedělali nikde ze sebe hrdiny. Babička, tehdy matka 3 dětí, např. pomohla rodině Plajnerů odvézt nějaké zbraně z jejich domu, když zatkli učitele Plajnera a zoufalá paní Plajnerová ji požádala o rychlou pomoc z obavy před domovní prohlídkou. Babička k nim obratem zajela, naložila zabalené zbraně a na ně posadila svého nic netušícího synka, mého otce. Hodně věcí jsme se dověděli až od babičky po dědově smrti.
Prostě nevěřím jim, sudetským Němcům, že to myslí zcela upřímně a bezelstně.
- Proč to asi takto objektivně neuvedou ve všech svých dokumentech a neopraví texty ve smyslu svých obrovských křivd spáchaných na českém obyvatelstvu a státu počínaje rokem 1938 a končíc rokem 1945!?
- Proč neuspořádají nějaké pochody uctívajíc vyhánění naopak českého obyvatelstva z pohraničí a ještě nesrovnatelně horší pochody smrti vězňů koncentračních táborů!?
- Proč nejezdí uctít vyhlazení nejen Lidic a Ležáků, ale např. i tragédie Javoříčka, Ploštiny, Prlova, Vařákových pasek, Juříčkova mlýna, …
- Proč si neuvědomují svůj dluh (německý dluh) vůči ČR za bezděkou 6-ti letou výrobu naší Republiky ve prospěch Německa? Dělali jsme tak dlouho na ně!
- Proč si neuvědomují a nezpytují dostatečně silně svědomí za výše uvedené zavražděné stovky tisíc osob české národnosti?
- Proč mají ještě po těch všech válečných hrůzách vyvolaných Německem za jejich podstatného přispění potřebu udržovat onen spolek a navíc pořádat podobné akce zaměřující se poměrně podstatnou částí programu na své vlastní utrpení, když to vše začalo díky nim nebo s jejich obrovským přispěním a dlouhá léta předtím než byli odsunuti, trpěl a krvácel český národ a jeho hospodářství!?
Mám v Bavorsku příbuzné. Teta, matčina sestra, tam emigrovala s celou rodinou za socializmu. Teta tuhle akci a Sudeťáky také nechápe, bere to jako provokaci. Před týdnem to v telefonu sama řekla mé matce, tedy své sestře!
