napsal Leo K.
Sudetoněmecký den v Brně nabízel prý českému národu smíření. Jejich dlouholetý mluvčí Berndt Posselt je prezentován jako muž, který staví most mezi oběma národy.
Jsem přesvědčen, že je tomu právě opačně a že zející ránu, kterou je náš vztah s českými Němci, kteří vzývají Heimweh, notně posypává solí právě Berndt Posselt a jeho političtí souputníci. Tento politický zločin není projevem říšskoněmeckého nacismu, jak se v soudobých médiích udává, protože čeští Němci mají jenom bagatelní podíl na skutečných zločinech nacismu, jakými byly Lidice, Oradour-sur-Glane, Ploština, Chatyň, či brněnské Kounicovy koleje.
Sice bagatelní přímý podíl, ale nepřehlédnutelná zůstává dobrovolná myšlenková sounáležitost. Politickým zastoupením nespokojené národností menšiny byla Sudetoněmecká strana (německy: Sudetendeutsche Partei, SdP, neformálně označovaná jako henleinovci) původně pod názvem Sudetendeutsche Heimatfront (česky: Sudetoněmecká vlastenecká fronta), která po odstoupení pohraničí Mnichovskou dohodou konvertovala do NSDAP.
Cílem strany bylo prosazování zájmů sudetských Němců v Československu. Její zakladatel Konrad Henlein v auditoriu Maximum Vídeňské univerzity poukázal na to, že právě kraje Ostmark a Sudety po dlouhou dobu sdílely společnou historii a spojovala je stejná nouze a stejná touha. V oblasti Dunaje a v Sudetech však také vznikli první hlasatelé Velkoněmecké říše, kde se nejprve zakořenila myšlenka celoněmecké říše, a po první světové válce se opět ozval společný hlas volající po připojení k většímu Německu.
Právě v závěrečné fázi tohoto historického boje je nutné vidět vývoj sudetoněmeckého obyvatelstva také jako vývoj národního socialismu a říše. Konrad Henlein ve svých dalších výkladech popsal odpovědný úkol, který mu jako vůdci národnostní skupiny připadl v jejím boji za němectví. Během několika let se sudetským Němcům podařilo natolik ohrozit vnitřní stabilitu Československa a natolik zmást jeho vnitřní poměry, že bylo zralé na likvidaci. To vše bylo možné pouze proto, že se všichni Sudetští Němci stali národními socialisty.
Tato politická afinita nebyla projevem pomatené nacistické menšiny, na kterou v roce 1945 doplatila demokraticky smýšlející většina, nýbrž se stala základní motivací jednání naprosté většiny tzv. sudetských Němců. Už po 1. světové válce se snažili odtrhnout území tzv. Deutsch Böhmen od území koruny České. Ač byli 700 let poddanými českých králů (Po dynastické stránce byl totiž Rakouský císař zároveň českým králem z rodu Habsburků), odmítali být občany – „Soukmenovci, .. v roce 1919 nám bylo upřeno právo na sebeurčení a byl nám proti naší vůli vnucen český stát.“ a v roce 1938 se situace opakovala. Opět odmítli být občany demokratického státu a domáhali se kmenových práv ve formě posvátných sídel.
Po odstoupení „Sudet“ Mnichovskou dohodou do zbylé 2. republiky, našla u nás zastání řada německých demokratů. Viz článek Mileny Jesenské „Nad naše síly.“Jedním z nejznámějších byl Thomas Mann. Voliči Henleinovy strany museli tedy vědět, co se v Německu děje a jakou „kvalitu“ má nacistický režim.
Nikdo ale není tak slepý a hluchý jako ten, co nechce vidět a slyšet.
Svým volebním hlasem dali přednost barbarství před demokracií. V posledních volbách 1. republiky 19. května 1935 se stala absolutním vítězem Sudetoněmecká strana s počtem hlasů 1 092 255, počet mandátů 23. Volby v roce 1935 prokázaly, že naprostá většina „sudetských“ Němců dobrovolně a s plným vědomím preferovala zrůdnou nacistickou, rasovou ideologii „Krve a půdy“ říšskoněmecké diktatury před demokratickou a právní Československou republikou.
8. května 1945 podepsali Němci akt bezpodmínečné kapitulace, v jejímž rámci došlo k odsunu německých menšin. Němci byli po druhé světové válce odsunuti především z území dnešního Polska, Československa, Maďarska a dalších zemí střední a východní Evropy. Z těchto států a regionů putovali do čtyř okupačních zón v poválečném Německu a Rakousku.
81 let po skončení 2. světové války, čeští Němci organizovaní v tak zvaných „krajanských“ spolcích, odmítají bezpodmínečnost kapitulace a opět se domáhají kmenových práv – jako např. práva na vlast. Na vlast, kterou již dvakrát zradili. Převlékli se do folklorních uniforem a zpívají tklivé písně
Dort wo die Blumen blüh′n, dort wo die Täler grün’n, dort war ich einmal zu Hause…
Sudetendeutscher Landsmanschaft je politický spolek. Jeho cílem je prohlášení, že odsun byl protiprávní… a to má být precedens restitucí.
Jestli má někdo právo nabízet smíření – nemůže jim být agresor
