D. D. KRAJČA
Jak mnozí z vás, kteří sledujete můj profil, vědí, nacházím se v těchto dnech v Moskvě a čeká mě dlouhá cesta přes Bajkal, Vladivostok až na Kamčatku.
Právě odsud bych rád zmínil jednu zprávu, která se může v kontextu celé války mezi Ruskem a Ukrajinou zdát nepodstatná, možná dokonce bezvýznamná.
Jenže lidský život nikdy bezvýznamný není.
V noci na včerejší den byly nad územím Ruské federace sestřeleny stovky bezpilotních prostředků. Většina z nich byla zničena ještě před tím, než mohla zasáhnout obydlené oblasti. Několik lidí utrpělo zranění. Bohužel trosky jednoho z dronů dopadly na obytný dům a připravily o život šestiměsíční miminko, které spalo ve své postýlce.
Ať už stojíme na jakékoli straně politických názorů, před takovou tragédií musí jít politika stranou. Zemřelo dítě, které nic neprovedlo, nic nezavinilo a nemělo možnost se bránit.
Tato zdánlivě nepodstatná zpráva je však důležitější, než se na první pohled zdá. Tady v Rusku je cítit, že podobné události zvyšují hněv a rozhořčení obyčejných lidí. Nálada ve společnosti se mění a nasranost Rusů jednoduše stoupá.
Můj osobní dojem z rozhovorů s lidmi zde je, že prezident Vladimir Putin už pod tímto tlakem je a je nucen jednat stále rozhodněji. Ostatně dnešní noční odveta je podle mnohých právě důkazem toho, že podobné útoky na civilní cíle nezůstávají bez následků a že společenská poptávka po tvrdé reakci v Rusku sílí.
Současně se zde prakticky nesetkávám s názorem, že by Rusko nemělo prostředky nebo zdroje pokračovat. Naopak, většina lidí je přesvědčena o opaku.
Vyjadřuji upřímnou soustrast rodině tohoto malého dítěte. Stejně tak však myslím na všechny oběti této války, bez ohledu na jejich národnost, jazyk nebo stranu fronty, na které se nacházely. Každý mrtvý člověk je osobní tragédií pro své blízké a každé mrtvé dítě je porážkou nás všech.
Ať už se člověk dívá na tento konflikt jakkoli, nad prázdnou dětskou postýlkou neexistuje vítěz ani poražený. Existuje jen lidský smutek a další život, který už nikdo nevrátí.
Daniel Danndys Krajča, FB
