Ondřej Štindl ve svém eseji Jak uniknout Maelströmu na ECHO24 shrnuje koncept moderní mediální gramotnosti podle mediálního ekologa Andreje Mira, který staví na myšlenkách klasika mediální komunikace Marshalla McLuhana.
Internet, virtuální svět a umělou inteligenci musíme vnímat jako nezkrotný přírodní živel, s nímž nemá smysl bojovat ani ho ignorovat. Musíme se v něm naučit přežít pomocí racionálního odstupu a pochopení pravidel, jak funguje.
Mir, inspirován povídkou E. A. Poea, používá k popisu světa umělé inteligence metaforu maelströmu, legendárního obřího mořského víru. Při pádu do digitálního víru uspěje jen ten, kdo nepropadne panice, získá odstup, pochopí zákonitosti prostředí a využije je ke své záchraně – jako Poeův námořník, který si všiml, že sudy stoupají na hladinu, vyskočil z lodi a jednoho se chytil.
Poté, co člověk přijme digitální realitu jako nevyhnutelnou, je schopen získat náležitý odstup a nadhled. Mediální gramotnost v tomto smyslu není pouhou schopností poznat „pravdu od lži“, ale komplexním souborem praktických dovedností.
Kromě očekávatelných postojů a technik, jako je např. internetová hygiena či management času, Štindl v článku zmiňuje i některé, jež mne přiměly zapátrat po zdrojích.
Kupříkladu management falše: Zatímco stará mediální gramotnost říkala „hledejte pravdu a vyhýbejte se lžím“, Mirův management falše říká: „Faleš je všude kolem vás jako voda v moři. Nemůžete ji vymazat, ale musíte se naučit v ní plavat, aniž byste se jí nalokali.“
Hormonová terapie možná zní v této souvislosti překvapivě. Zatímco zvládání falše je procesem intelektuálním (vím, jak odhalit manipulaci a proč vznikla), hormonová terapie je jakási biologická sebeobrana. Ve chvíli, kdy na vás internet útočí šokujícími zprávami navrženými tak, aby vás naštvaly nebo vyděsily, musíte emoci potlačit a začít situaci chladnokrevně analyzovat.
Sociální sítě fungují jako digitální výherní automaty, navržené k maximalizaci slasti, proto „hormonová regulace“ znamená vyhýbat se, případně omezovat dopaminové pasti – a současně dávat pozor na past kortizolovou, v níž uvíznout znamená jednat impulzivně, v hněvu či strachu, vláčen emocemi.
Vytáhnout se z Maelströmu – ať už z toho literárního, nebo digitálního – není automatické, triviální ani snadné. Vyžaduje to obrovské úsilí, které jde přímo proti našim přirozeným instinktům.
Když se v Poeově povídce loď řítila do propasti, přirozenou lidskou reakcí byl ochromující strach nebo panická snaha bezhlavě veslovat proti proudu. V digitálním světě to prožíváme podobně. Prvního bratra přemohla hrůza, druhého smetly vlny. Získat odstup, který zachránil třetího bratra, je na tom nejtěžší. Proč to není triviální?
Zachráněný bratr nesledoval krásu nebo hrůzu vody, ale to, jak padají předměty. Studoval mechaniku víru. V digitálním světě to znamená nesledovat jen samotný obsah (to, co lidé píší), ale mechaniku za ním: Proč mi algoritmus ukazuje zrovna tohle? Kdo z toho má finanční nebo politický prospěch? Jak se mnou ten text manipuluje?
Skočit do neznáma vyžaduje odvahu. Třetí bratr musel opustit zdánlivé bezpečí lodi a chytit se sudu. V mediálním světě to znamená opustit komfortní zónu svých oblíbených názorových bublin, přiznat si, že jsem mohl naletět, a začít se chovat jinak než zbytek „posádky“…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
