STANISLAV KORITYÁK
Od září 2026 mají školy začít povinně používat dokument nazvaný Posuzovací schéma pro identifikaci žáků se sociálním znevýhodněním v ZŠ.
Na základě zadání Národního pedagogického institutu jej vytvořil docent Zbyněk Němec z Karlovy univerzity. Tento dokument má školám usnadnit „identifikaci“ tzv. sociálního znevýhodnění, které, jak za chvíli zjistíte, není ničím jiným než zanedbáváním a týráním dětí. Alespoň podle toho, jak sociální znevýhodnění dokument popisuje. Sociálně znevýhodněné je podle něj dítě, které je doma bito, nechodí do školy, trpí hladem a rodina je zanedbává. Největší zvrácenost spočívá v tom, že na základě těchto kritérií jsou v rámci tzv. indexace přidělovány školám peníze.
Třídní učitel jako povinný bonzák
Schéma je zvláštní tím, že sice má stanovena nějaká kritéria pro posouzení, zároveň však přiznává, že škola nemá možnost objektivně určit, jak na tom rodina je. Proto se plagokomunisté rozhodli situaci řešit přes třídní učitele.
Ti mají za úkol tajně „vytipovat“ znevýhodněné (tedy týrané a zanedbávané) děti a následně je bez vědomí rodičů nahlásit sociálnímu pedagogovi, výchovnému poradci či komukoli jinému, koho škola pověří se „identifikací“ zabývat. Dotyčný pak vyplní sedmibodové schéma a zapíše, v jakých oblastech dítě strádá. U každé se na škále 0–1–2–4 posuzuje míra negativních dopadů do vzdělávání žáka:
A. Žák nemá přiměřenou podporu vzdělávání v domácím prostředí
B. Žák nemá v dostatečné míře osvojený vyučovací jazyk
C. U žáka se objevuje náročné chování vznikající z ne-zdravotních důvodů
D. Žák má malou motivaci k učení a nízkou účast ve vzdělávání
E. Žák má problémy v soustředění na výuku v důsledku nedostatečného naplnění psychických potřeb
F. U žáka se objevují bariéry ve vzdělávání v důsledku nedostatečného naplnění fyzických nebo materiálních potřeb
G. Zákonný zástupce žáka nespolupracuje se školou
|
Na základě tohoto počtu škola deklaruje požadavky na materiální, personální a jinou podporu směrem ke státu (přesná formulace ze schématu: „poradenský pracovník deklaruje požadavky na (materiální, personální a jinou) podporu směrem ke státu“). Tuto větu si zapamatujte. Brzy se k ní vrátím.
Na základě požadavků školy pak stát těmto dětem zaplatí vše, co ostatním dětem hradí rodiče: sešity, pracovní sešity, výlety, školu v přírodě, lyžařský kurz a dokonce i komerční přípravku k přijímačkám na střední školu, případně na víceleté gymnázium. Je to paradoxní, protože velice často právě kvůli těmto dětem (bod C) nebyla látka řádně procvičena s ostatními dětmi.
Neexistují objektivní kritéria
Systém stojí na jednom předpokladu, že sociální znevýhodnění se pozná podle toho, jak se dítě jeví učiteli. Jenže právě v tom je jeho slabina. Učitel nemá přístup k příjmům rodiny, k tomu, jestli rodiče pobírají dávky, ani k tomu, jak to doma vypadá. Vidí jen projevy ve škole. A nemá právo se na to zeptat.
Problém je v tom, že schéma nestanoví žádná objektivní kritéria. Stojí jen na odhadu učitele. V okamžiku, když nějaký rodič (například já) pošle škole prohlášení (ne čestné, to by byl hloupý, ale obyčejné), že je jeho dítě znevýhodněné, neboť nemá peníze na obědy, pomůcky a výlet, škola nemá jak to ověřit.
Škola nemá zákonnou možnost, jak rodiče odmítnout
Vedení školy se ocitne v pasti. Může vyhovět všem, kteří o benefity požádají, čímž se vyhne sporům s rodiči. Pak se ale rozpočet rychle vyčerpá a systém zkolabuje. Nebo může vyhovět jen některým. Jenže podle čeho? Podle toho, kdo „vypadá chudší“? To je diskriminace, která porušuje § 2 školského zákona, tedy rovný přístup ke vzdělávání bez ohledu na majetek a sociální původ.
Rodič, kterému škola nevyhoví, se může obrátit na Českou školní inspekci. Ta však bude řešit stejný problém, subjektivní kritéria výběru. Škola bude muset vysvětlit, proč jednomu vyhověla a druhému ne, aniž by měla jediný hmatatelný důkaz. Třídnímu učiteli se to tak jeví?!
Pokud by takových rodičů bylo více, systém se samovolně zhroutí jako každá forma komunismu. Stačí, aby rodiče ostatních dětí pochopili, že celý systém stojí na neprůkazném odhadu učitele. Rodič nemusí nic dokazovat. Stačí, když prohlásí: „Moje dítě je sociálně znevýhodněné, žádám o zařazení do identifikace.“
Škola nemá k dispozici žádná data, která by to mohla vyvrátit. Schéma samo přiznává, že škola „nemá možnost objektivně hodnotit domácí zázemí žáka“ a vychází pouze z hodnocení toho, jak se žák jeví z perspektivy učitelů. Jenže právě proto nemůže škola tvrzení rodiče ani potvrdit ani popřít.
Letos se hoduje za peníze na plavání
Škola nemá právo požádat o doložení příjmů atd. jako Úřad práce. To je paradox. Škola nemá data, aby mohla říct „ne“. A nemá data, aby mohla říct „ano“ s jistotou. Může jen vyhovět, nebo se vystavit riziku.
Škola nemá, jak to zastavit. Až se kasa vyprázdní, bublina splaskne a diskriminace skončí. Ona je prázdná už teď. Mám k dispozici dokument získaný z MŠMT, z něhož vyplývá, že v letošním roce je tento systém placen z peněz, které Ministerstvo školství nedalo obcím na plavání. Ano. Kvůli tomu, aby se přilepšilo nezodpovědným rodičům, nedostaly obce peníze, které měly přislíbeny na úhradu plaveckých kurzů pro ostatní děti.
Podle vypořádání připomínek mezi MŠMT a Ministerstvem financí z roku 2024 je indexace zastropována na 300 milionů korun ročně a je výslovně koncipována jako přerozdělení stávajících prostředků, nikoli jako nové peníze. Ministerstvo financí tehdy varovalo, že přerozdělení „bude doprovázeno širokou negativní reakcí ze strany škol a zřizovatelů“ a povede k tlaku na krácení prostředků pro ostatní školy. To přesně potvrzuje, že peníze na „znevýhodněné“ děti nejdou navíc, jdou na úkor ostatních.
Každé dítě má rodiče
Je tu ještě jedna věc, která se v té debatě ztrácí. Každé dítě má rodiče. Pokud je nemá, je v ústavní výchově a zákonným zástupcem je stát. Takže neexistuje žádná skupina „dětí bez pomoci“, která by potřebovala zvláštní dotační program. Existují jen děti, jejichž rodiče se starají, a děti, jejichž rodiče se nestarají. A pokud se nestarají, je to věc OSPOD a policie, ne školního poradenského pracoviště nebo dotace na snídaňový klub.
Je příznačné, že schéma výslovně jmenuje „zanedbávání dítěte“, „výskyt domácího násilí“ nebo „dysfunkční rodinné vztahy“ (cituji), ale v celém dokumentu není ani slovo o oznamovací povinnosti podle § 168 trestního zákoníku.
Je to stejně zvrácené, jako kdyby školy dostávaly zvýšený příděl peněz na základě znásilňování dětí. Trestná činnost páchaná na dětech se stává klíčem k penězům pro školu. Právě proto o zařazení svých dětí mezi sociálně znevýhodněné požádám. Ať se s tím škola, potažmo MŠMT srovná.
Přitom by o totéž mohl požádat každý ředitel, minimálně si může říct o peníze na pracovní sešity zdarma pro všechny své žáky. Systém je hloupý, tak proč jej nevytěžit ve prospěch dětí? Stačí se zeptat žáků, kolik vydělávají. Jasně, že nic. Následně bych na MŠMT odeslal krásně plné formuláře se všemi dětmi své školy, které nemají žádný příjem, ať se s tím „odborníci“ poperou. Najde se ředitel, který to zkusí?
Zdroj: Národní pedagogický institut ČR (ZDE)
