Thomas Paukner: Vláda lůzy? Ne, arogance elit

Problém je v lidech, nikoli v politicích a často ani v elitách. Ty zastupuje Petr Kolář – stěžuje si na to, jak lidé volí a nebránil by se „voličskému průkazu“ podobnému oprávnění k řízení automobilu.

Evropa je nejsilnější v historii, říká Ursula von der Leyen. Proto nemáme naplněné zásobníky plynu, nejsme schopní ani uzbrojit „zaostalou benzínku“ v podobě Ruska a uvadá nám průmysl. Ten průmysl, který nás dříve živil a produkoval hodnoty, na které navázal blahobyt v podobě služeb.

Nemáme AI, nemáme digitální giganty, nemáme fúzi, dovážíme ocel, ale co máme? Nejdražší plyn a elektřinu na světě. Sami jsme si zavřeli jaderné elektrárny, rozebrali naše armády na prvočinitele, abychom je dnes za šílených nákladů opět stavěli na nohy a i to jádro, snad, za neadekvátní cenu oživíme.

Společenský smír je na bodě mrazu. Může za to migrační politika a cesta, kterou se Evropa vydala vstříc dekarbonizaci ekonomiky. Ostatní se vyvíjí a přebírají naše dřívější trhy, my se potácíme a přemýšlíme, jak to celé dekarbonizovat ještě víc.

Zelená ocel, bezemisní budovy, emisní povolenky na import, emisní stopa v ESG monitoringu korporací, CSDDD, CBAM, EPBD, PPWR… Za těmi nicneříkajícími zkratkami se skrývají vodíkové pumy, které si Evropa shazuje sama na své vlastní firmy.

Je to ale málo, musíme přitvrdit. Nový evropský rozpočet je navržen tak, aby zdanil to, co je již zdaněné a přinesl aparátu v Bruselu vlastní příjmy, poprvé v historii – bude to tak lepší, státy totiž neví, co se sebou.

Odstřihneme jaderné elektrárny. Jsou fuj, plyn je lepší. Rusko je kámoš, dodá nám, kolik potřebujeme, říkala si Angela Merkel. Odstřihneme proto Perský záliv, je fuj, otrocky zneužívá Pákistánce a Bangladéšany při stavbě stadionu v Kataru. Je to nedemokratické, Putin bude lepší. Pak odstřihneme i Střední Asii, je nedemokratická a Rusko je větší kámoš, než jeho bývalé satelity.

Super, Rusko toho využije. Zůstávají Američané, ti jsou pořád kámoši, dokud vládne Joe. Pak už ne. Jsou taky fuj.

Ve vlastní aroganci vyřadila Evropa Katar, roztřískala Libyi, prskala na Saúdy a odstřihla i Ázerbajdžán. Následně odstřihla Rusko, dnes odstřihává USA a diví se, že se Perský záliv domluví s Rusy, Číňany, Američany a Indy, aby nás pořádně podojili.

Nikdo by to nečekal.

Smutnou pravdou je, že se stále dozvídáme, jak Donald Trump uvalil cla na celý svět. Ani řádek o CBAM – Evropská unie uvalila násobně horší a nesmyslnější cla taktéž na celý svět. To je ale progresivní, to se nepočítá.

Úplně opomíjím těch 20 milionů Syřanů, Afghánců, Pákistánců, Maročanů, Alžířanů, Iráčanů, Somálců, Súdánců, Libanonců, Keňanů, Nigerijců a dalšich, které jsme si sem vzali buď zcela ilegálně, nebo jako gastarbaitery – ti se do statistik nepočítají, je jich tu ale čím dál více.

A nyní, když už to Evropa celé vymyslela, by se chtěla stát federací. Ty zlé státy nesmí blokovat pokrok, říká si Ursula. Zbavme je veta, zbavme je energetické suverenity – to už se stalo – a můžeme je také zbavit národních armád, evropská armáda bude lepší.

Uděláme nové generální ředitelství, bude se jmenovat DG Military nebo lépe DG SD – sustainable defence. Hlavně udržitelně.

Jenže tu zůstává jeden problém. Tím jsou voliči. Oni neoceňují ten úžasný pokrok a blahobyt v rámci Evropy přecházející volným během ve skanzen. Oni by snad i chtěli vzdorovat. Volí čím dál větší sígry, například Marine Le Pen, Georgii Meloni, ale i AfD.

Je třeba jim říct, že jsou úplní dementi a nevidí tu skvělou budoucnost shrnutou ve všem výše uvedeném. Je třeba jim říct, že to je celé způsobené naopak nedostatkem „Bruselu“. Když se vzdáme veta i národní suverenity a přesuneme veškeré pravomoci do ekonomicky uvadajícího Německa a podobně stagnující Francie, všechno se to vyřeší.

Lidé nevolí AfD proto, že by jim byl jejich program sympatický. Volí AfD ze zoufalství, protože podvědomě cítí nutnost „radikálního řezu“ do současného evropského aparátu. To samé platí u Babiše, ten to hraje na obě strany. Fiala, který nikdy neviděl funkční evropské řešení? Ten zmizel, vyměnili ho jako Stepfordskou paničku, jakmile se mohl stát „světovým lídrem“ v rámci nejzelenějšího předsednictví v EU.

Bývalý východní blok cítí nádech komunismu, proto volí jinak, více euroskepticky, ale zároveň umírněněji. Němci se s tím mazat nebudou, nasadí marxisty proti konzervativním a místy lehce nahnědlým pravičákům. To samé Francouzi – Mélenchon versus Le Pen?

Jak zoufalý musí národ být, aby volil mezi takto odlišnými světy?

Takže ne, problém není v „lůze“, která to nechápe. Problém je v elitách, jejichž řešení dlouhodobě nefungují. Od roku 2009 a Lisabonské úmluvy to bude při dalších evropských volbách již 20 let. Za tu dobu zvládl „Brusel“ zničit většinu trhů, kde byli Evropané nejlepší. Od medicíny přes průmysl až k energetice.

Je přitom paradoxní, že touha po změně přichází podvědomě. Když se bavím s někým na zapomenutém venkově, říká, že mu to leze do peněženky a dříve volil ČSSD, dnes volí SPD. Politiku nesleduje, pouze cítí.

Přijde mi, jako by se „dezoláti“ za uplynulé 4 roky vyměnili. Dnes je dezolátem Petr Ludwig a jeho Štít demokracie, který nekriticky hlásá podporu politikům, které chtějí předat řízení státních záležitostí do rukou stále zoufalejší Evropské komise.

Dezolátem je i Alexandr Mitrofanov – ten mluví o lůze, aniž by se však zamyslel nad tím, že demokracie byla vždy vláda lůzy, potažmo širokého lidu, kde lůza reprezentuje ty, co nejsou „elitami“.

O Petru Kolářovi raději psát nebudu, z něj ta arogance stříká každým otvorem těla.

Společenská dohoda mezi vládnoucími „elitami“ a „lůzou“ spočívající v systému – my vás budeme volit, vy nám zajistíte blahobyt, se rozpadá. Ten blahobyt stále není pryč, ale postupně odchází a cítíme to všichni.

Lidé tak hledají nové elity, respektive slovy Alexandra Mitrofanova, „lůza“ hledá nové elity. Hledá je v AfD, v SPD, v rumunském AUR nebo také Gregorze Brauna v Polsku.

Zde nastává další problém. Jsou ony nové elity schopné vládnout? Nikdo to neví – a nejhorší je, že je to lidem už úplně fuk. Nepomůže odsouzení Marine Le Pen, nepomůže zrušení AfD, nepomůže ani odstranění Gregorze Brauna. Přijde někdo nový a ten naštvané voliče převezme.

Ten souboj se přesouvá do roviny „starý systém“ versus „nový systém“. Proto jsou preference tak stabilní, proto jsou oddělené bloky voličských táborů, proto v Německu a Francii volí mezi dvěma propastnými extrémy.

Jak z toho ven?

Cestou je pouze, aby „nový systém“, který nevyhnutelně ve volbách roku 2029 přijde, převzal někdo s mozkem v hlavě a ne s prstem na spoušti.

Ideálním příkladem je Georgia Meloni, která se ukázala naprosto legitimní a schopnou političkou a přitom byla nazývána fašistkou, extremistkou a všemi těmi přídomky, kterými evropští lídři nazývají ty, co s nimi nesouhlasí.

Může se to také vymknout z rukou. Naštvané Poláky sjednotí Gregorz Braun a získá 20 %. Objeví se skutečně proruské strany, ne SPD, ANO či Motoristé. Přijdou skuteční extrémisté – jako Roberto Vannacci v Itálii.

K tomu stačí dostatek Mitrofanovů, Ludwigů, Kolářů a Farských, kteří budou stále vykládat lidem, jací jsou dementi a jak volí špatně. Ti lidé se naštvou a svou sílu promítnou do volby skutečně „antisystémového“ řešení.

Pak to bude teprve jízda. A tuto jízdu věřím, zažít nechceme. Trocha pokory a sebereflexe by tedy přišla vhod, než se nám to tu opravdu vymkne z rukou.

Šalom.