ANTIVIRUS
Pravda (a osobní zodpovědnost) bolí, takže se připravte.
Fakt 1: Nadnárodní vládnoucí elita se pokouší vytvořit svět, kde nebudete nic vlastnit, nebudete mít žádnou skutečnou volbu a žádnou nezávislost, váš život bude řídit algoritmus optimalizovanej pro potřeby oligarchie a ne pro vaše, a drobný výhody získáte jen za naprostou poslušnost a neprotestování proti absenci vlastní svobody. Tohle neni teorie. Jsou to skutečný plány a nejsou nijak tajný. Chlubí se s nima OSN, EU, WEF a další nadnárodní organizace. Jak to asi bude vypadat v praxi, jste si mohli přečíst tady. Každej den jsme k tomu blíž.
Fakt 2: Primární trik, kterej technokratická elita používá, aby lidi do tohodle koncentráku, kde je bude mít všechny plně pod kontrolou, nalákala, je pohodlnost. Když je třeba, aby se lidi vzdali části svý svobody a autonomie, udělá se ta volba, která k tomu vede, pohodlnější. Přidaj se k ní nějaký drobný výhody. Nemusí se nic nařizovat povinně – dobrovolnost+pohodlnost fungujou mnohem líp, chytí se na to mnohem víc lidí, a jakmile je jich dost, může se ta původní, svobodnější volba zrušit úplně.
Z těch dvou faktů se daji vyvodit jednoduchý a logický závěry, ale 99% lidí neni schopnejch to domyslet. To je důvod, proč je dystopická budoucnost téměř nevyhnutelná. Pokud se jí nějak vyhneme, nebude to proto, že si to lidi nenechali líbit (99% si to nejen nechává líbit, ale ještě se vysmívá všem, kdo se tomu brání), ale proto, že jsme z nějakýho důvodu měli štěstí jako kráva a stalo se něco, co nikdo nečekal. Na to bych ale fakt nespolýhal.
V současný době je prakticky 100% lidí z mainstreamu a tak 95% lidí z „alternativy“ na pevný cestě k technokratickýmu feudalismu, kde nebudou nic vlastnit a o šťastnym životě si budou moct nechat jen zdát. U tý druhý skupiny je to o hodně smutnější než u tý první, ale v tomhle mezi nima bohužel neni moc velkej rozdíl. Problém je ten, že zatímco ta „alternativní“ skupina nespokojeně nadává, v praxi nedělá absolutně nic pro to, aby se věci změnily, a naopak dělá všechny ty pohodlný věci, který vedou do 15-minutovýho města s omezenym pohybem, miliónem špehovacích čidel ve vašem mini-bytě a byrokratickou buzerací, proti který bude ta dnešní jednou vyvolávat nostalgii.
Většina lidí trpí akutní krátkozrakostí, neznalostí historie, a neschopností spojit si dnešní dění s následkama, jaký bude mít za 10-20 let. Stejně tak téměř nikdo neni schopnej domyslet, jakej dopad má individuální chování na úrovni celý společnosti, když se ke stejnýmu chování dožene většina lidí.
Lidi si řeknou, „No jo, tak přijdu o trochu soukromí, ale zase je to pohodlnější a ušetřim pět korun za měsíc, takže se to vyplatí.“ O tom, jestli se tohle vyplatí nebo ne, by se dalo polemizovat a některý lidi si soukromí a autonomie prostě necení tolik, jako jiní, ale to, co skoro všem úplně uniká, je, že tohle neni o nějaký jednoduchý momentální volbě, která má dopad jen na vás a jen krátkodobej. Takhle krátkozrakej pohled na svět, ve kterym se vás třída parazitů pokouší skrz pokročilou technologii manipulovat na každym kroku, je z dlouhodobýho hlediska sebevražednej.
Jenže tohle je ten kámen úrazu: většina lidí nějak nemá pro dlouhodobý hledisko kapacitu. Krátkodobý hledisko je to jediný, který existuje. To, co je „pohodlný teď a tady pro mě“, je obvykle to jediný, co člověk vidí. PR divize oligarchů tohle dobře ví a hojně z toho těží. Cenou pro veřejnost neni nějaká menší oběť teď, ale dost velká oběť pro celý budoucí generace. Tak daleko ale bohužel skoro nikdo nevidí.
Vaše každodenní činnost nemá dopad jen na váš každodenní život. Každodenní činnost všech lidí neustále mění zavedený standardy, normalizuje věci, který byly ještě nedávno nepřijatelný, a otevírá cestu pro další změny, který slouží parazitům na váš úkor. Pro zavedení totality, ze který nebude úniku, je naprosto nutný, abyste pomalu přistoupili na malý ústupky, který vám v danou chvíli připadaji triviální a nepodstatný. Tohle zdání „nepodstatnosti“ je záměrný a naprosto klamný. Ve skutečnosti celej proces omezování svobody celý společnosti závisí přesně na tom – jestli změníte svoje zvyky pod příslibem trošky pohodlnosti nebo ne.
Jinými slovy, kdyby si dostatečný množství lidí řeklo, „tohle dělat nebudu, protože to povede k dystopický totalitě“, tak by to tý dystopický totalitě doslova zabránilo, protože na ty změny musí dobrovolně přistoupit dostatek lidí. Když si přes 90% lidí řekne, „ale co, zas tak o moc nepřicházim a ušetří mi to trochu času“, tak je totalita nezastavitelná, protože co se pro 90% lidí normalizuje, k tomu už se těch zbylejch 10% snadno časem donutí. Jak přistupujete ke svýmu soukromí a svobodě, nemá dopad jen na vás pro příští rok – má to dopad na celou generaci vašich dětí a vnoučat za ~20 let a na zbytek jejich života.
To, že se ta proměna děje nenápadně, krok za krokem, je součástí strategie, protože to evidentně funguje. Relativně dost lidí se ohradí, když jsou k něčemu násilím donucovaný. Když jim ale podstrčíte nějaký malý omezení a vykompenzujete ho pohodlností, i z těch „rebelů“ po tom 99% skočí. Toho, jak se tyhle „malý“ omezení rok za rokem střádaji a dohromady stavěji ohromnou klec, si už skoro nikdo nevšímá.
Proces pro zavádění věcí potřebnejch pro svět bez vlastnictví a bez soukromí funguje následovně:
- Zavede se to dobrovolně
- Udělá se to pohodlnějším než původní alternativa
- K původní alternativě se přidaji překážky
- Nová varianta se normalizuje, lidi to přestanou vnímat jako problém
- Původní možnost se pomalu začne odstraňovat
- Původní možnost se udělá extrémně nepraktickou
- Původní možnost se odstraní úplně
- Svobodná volba mezi dvěma možnostma přestane existovat a s ní všechno, co patřilo k tý původní
Přesně takhle se zavádí digitální měny a přesně tak se dřív zavedly kreditní karty. Nejdřív je to dobrovolný. Jestli je to pohodlnější, je často sporný, ale to nevadí – stačí vás přesvědčit, že je to pohodlnější, rychlejší, lepší atd. Teoretický důvody se vždycky najdou. Jestli to tak funguje i v praxi, už je jedno.
Například ty kreditní karty nám prodali jako „rychlejší“ platbu. Já ale vidim v supermarketech hodně často zdržovat lidi, který platí kartou. I když jde všechno hladce, zaplacení kartou trvá přinejlepším zhruba stejně dlouho jako penězma. Jenže v praxi to někdy napoprvý kartu odmítá, lidi hledaji, která z těch všech karet, co maji, je ta správná, zkoumaji, jak přesně tam tu kartu přiložit, aby se načetla, vzpomínaji si na PIN nebo hledaji lísteček, kde ho maji napsanej, a podobně. A samozřejmě u elektronický platby se může něco porouchat, zatimco u hotovosti ne. Zisk je objektivně naprosto minimální. Ztráta svobody a anonymity, až se hotovost zruší, bude velmi reálná, brutální a konečná. A hotovost už je na mnoha místech odmítaná teď.
Ten postup vidíme na mnoha místech, ale většina lidí nemá dostatečný rozpětí pozornosti, aby si ho všimla.
- Hotovost → bezkontaktní platba → platba přes aplikaci → CBDC peněženka
- Papírovej lístek → QR kód → brána se skenováním obličeje
- Lokální soubor → cloud → streamování na bázi předplatnýho
Co maji všechny tyhle procesy společnýho je to, že všechny novější řešení umožňujou víc špehování a omezování lidí – a to omezování se v konečný fázi může dít na podkladu prakticky jakejchkoliv kritérií, protože tomu systému všichni hloupě cpou svoje osobní data od rána do večera, protože si pořád naivně myslí, že o nic nejde, a protože alternativa bez špehování je pro ně „taková trošku nepohodlná“.
Celej tenhle závod ke globální totalitě už zdemoloval hodnoty lidí natolik, že pro většinu lidí je opravdu důležitější, aby se jim webová stránka načetla o vteřinu rychlejc, než aby na tom webu nebylo 50 trackerů, který je špehujou. Lidi, jejichž činnost denně špehujou stovky trackerů, se doslova smějou lidem, který se špehování vyhybaji, protože jim trvá 5 vteřin, než se načte stránka. Společnost, která má takovýdle „hodnoty“, nemá šanci se dožít budoucnosti, ve který nějak prominentně figuruje svoboda.
V dnešní době máme díky Goolagu a Fujsbuku vychovanejch několik generací, kterejm když dáte dvě volby – plnou svobodu za 500 Kč měsíčně, nebo omezenou svobodu za 400 – tak si vyberou tu druhou, protože je to levnější, a to často i když jim to podáte doslova takhle. Když to zabalíte do líp znějících slov, je to jistý. Další z věcí, který dnešní generace už nedokážou pobrat, jsou totiž abstraktní hodnoty. Rozdíl mezi 400 a 500 lidi ještě chápou. Relativní množství svobody už je koncept, kterej je za hranicema jejich chápání. Chybí teda jak dlouhodobý, tak abstraktní myšlení.
Prakticky všem uniká, že všechny tyhle malý „ústupky“ se hromadí a násobí počtem lidí, který je udělaji. Každá individuální volba pohodlnosti je reálný hlasování pro rozebrání celý infrastruktury svobody pro všechny, kdo přijdou po vás.
Nad tim stojí za to se na chvíli zamyslet. Neni to nějaká teoretická možnost budoucnosti. Děje se to už teď.
Ta další generace navíc nebude ani chápat, o co vůbec přišla, když to nikdy neměla. Děti, který dneska vyrůstaji uprostřed všudypřítomnýho dozoru a jinej svět nezažily, to považujou za „normální“. Soukromí nikdy nepoznali a už nikdy nepoznaji, protože tuhle volbu jim generace jejich rodičů odebrala tim, že na tuhle úchylnost přistoupila, ve většině ohledů dobrovolně, protože je to pohodlnější a „přece o nic nejde, ne?“.
Děti, který vyrůstaly za komančů, tu absenci svobody taky moc neviděly, protože to, co viděly, bylo prostě „normální“ – mohly ale aspoň slyšet něco a západní Evropě a Americe. Tentokrát je to globální a o žádnym lepším místě už děti neuslyší, protože žádný nebude. Lidi vám budou dneska povídat, jak to bylo hrozný pro děti za totality v Sovětskym svazu, a že to už by se nemělo nikdy dopustit – ale přitom vytvářeji tu samou budoucnost pro svoje děti tady. Akorát to nebude mít červenej nátěr, ale duhovej. (Víc barev = svoboda?) Ironie je taky to, že tenkrát k nám museli přijet s tankama, zatimco dneska si to otroctví lidi dobrovolně kupujou a maji z něj radost (protože jim to pořád nedochází).
V současný společnosti už začíná chybět i chápání toho, co je vlastně svoboda a co otroctví. Lidi si myslí, že maji „svobodu“, když si můžou vybrat, jakej špehovací telefon si koupí, jakej z 50 toxickejch produktů od tří korporací si daji k snídani, a na kterej z 250 kanálů, který všechny vlastní 4-5 korporací, budou koukat v televizi. Tohle neni svoboda. To je naopak to lákadlo, který odvádí pozornost od toho, že vaši skutečnou svobodu někdo krok za krokem nenávratně rozebírá.
Otroctví nejsou řetězy a biče. Ve svym jádru je otroctví absence autonomie. Když vás někdo ovládá a vaše volby jsou už od začátku zmanipulovaný několika procesama, který si ani neuvědomujete, tak to je skutečný otroctví. Když vaše rozhodnutí dokáže algoritmus předvídat líp než vy sami a ovlivňovat ho, už jste se otrokem stali. Když si vybíráte z možností, který někdo jinej vyfiltroval a ukázal vám jen ty, který ho neohrožujou, o svobodu jste už dávno přišli.
Skutečná svoboda vyžaduje možnost vybírat si ze všech existujících možností, ne jenom z těch „povolenejch“. Na takovej výběr ale musíte bejt objektivně informovaní. Většina lidí je ale „informovaná“ entitama (ať už je to ČT nebo Goolag), který na vás vydělávaji, maji větší zájem na určitejch narativech než na jinejch, a maji naprosto tu moc vám předložit jen ty narativy a volby, který se jim hodí. Takovej systém samozřejmě neprodukuje a ani nemůže produkovat objektivní informace.
Celá „svoboda“, ke který tahle společnost hodně rychle spěje (v mnoha ohledech už v tomhle bodě jsme), by se dala vystihnout takhle:
Máte svobodu vybrat si ze 150 příchutí otroctví.
To je prakticky celej ten fígl v kostce. Naservírujou vám otroctví a naprosto v pohodě vás přesvědčí, že to je svoboda – přesně podle Orwellova hesla. A generace, která tu opravdu svobodnou volbu nikdy nezažila, tomu pochopitelně uvěří. Na tom ale nese velkou vinu ta předchozí generace, která to dopustila. A ta dnešní starší generace toho dopouští zatraceně hodně.
Vaše děti se nebudou potýkat jen s nějakým nepohodlím – budou se potýkat se světem, kde se nesouhlas, neuposlechnutí, nebo jen touha bejt nechanej na pokoji stanou prakticky nemožnejma. Jejich přístup k jídlu, bydlení, dopravě a kontaktu s jinejma lidma bude záviset na udržování přijatelnýho skóre sociálního kreditu a politickejch názorů. Nebude možný to obejít, nikam utýct, nebo se „neúčastnit“.
Už teď se staví infrastruktura pro společnost, ve který přístup k základním službám vyžaduje nepřetržitou poslušnost, jakýkoliv sebepitomější pravidlo se dá dokonale vynutit a jakákoliv forma protestu je fakticky znemožněná finančním vyloučením ze společnosti.
Současnej systém v Číně ukazuje, že tohle neni jen teoretický. Nízký sociální skóre tam omezuje cestování, vzdělání, zaměstnání a příležitosti k navazování sociálních kontaktů. Přidejte si k tomu CBDC (digitální měna pod kontrolou centrálních bank) a máte stupeň ovládání populace, kterej v historii nemá obdoby. Tohle všechno se zavádí na mnoha místech a EU se nijak netají tim, že patří mezi hlavní podporovatele.
V Kanadě jsme před pár lety viděli malou západní ukázku toho, jak můžou bejt zmražený bankovní účty ne lidí, který porušili zákon nebo se dopustili nějakejch přestupků, ale lidí, který darovali peníze jinejm lidem, který se vládě nelíbili (a který taky neporušili žádný zákony). Už dneska je boj proti takovýmu bezpráví zatraceně náročnej. Za 20 let bude naprosto nemožnej. A to všechno hlavně proto, že lidi dávaji přednost pohodlí před morálníma zásadama a principama jako pravda a svoboda.
Lidi v „alternativě“ si často stěžujou, že „volby nic nezmění“. Vaší možností „volit“ je ve skutečnosti vaše každodenní činnost. Tou rozhodujete, jaká bude budoucnost a jak bude vypadat svět pro příští generace. Každou platbou kartou nebo telefonem volíte budoucnost s digitální měnou a bez hotovosti. Používáním Googlu a Facebooku volíte budoucnost, kde je digitální šmírování normální a akceptovatelný. Každym loginem na Facebooku a zprávou přes WhatsApp místo alternativy bez šmírování volíte svět, kde lidi komunikujou výhradně přes platformy, který jsou pod plnou kontrolou jelit.
Kdykoliv nějaký službě dáte svoje telefonní číslo pro „ověření totožnosti“, hlasujete pro budoucnost, kde je vaše telefonní číslo veřejná informace, ke který má přístup kdokoliv (nebo když ne doslova „kdokoliv“, tak aspoň ti největší predátoři a nemorální paraziti). Kdykoliv dáte fotky vašich dětí na sociální média (a dneska už i prakticky kamkoliv jinam na Internet, protože např. Clearview sežere všechno), hlasujete pro jejich budoucnost bez soukromí. (A bez soukromí nemůže bejt svoboda.) Používáním všech těch „pohodlnejch“ věcí posíláte každej den parazitům zprávu, že vám ta ztráta soukromí nevadí, že jste s ní v pohodě a můžou v tom pokračovat.
Každej den něco buď podporujete nebo ne. Nejste jen samostatná jednotka, která nemá na nic dopad. Jste uvnitř nějakýho systému, a když ho podporujete (tim, že se ho účastníte), nemůžete čekat, že se změní. Tohle je ten primární způsob, jak ten systém můžete ovlivnit – podporovat nebo nepodporovat ho vlastním počínáním. Jestli chcete mít nějakej vliv na to, jakej je svět kolem vás a jakej bude pro vaše děti, tak tohle je ten způsob – jít příkladem. Když se zřeknete vlastního soukromí, vaše děti ho už nebudou mít nikdy. Když budete používat jen platformy Systému, ty ostatní zaniknou a vaše děti už nebudou mít žádnou jinou možnost.
Samozřejmě že jeden člověk ten systém nezmění, ale když si každej řekne, že to „sám nezmění“, je budoucí totalita zajištěná. Aby těch lidí bylo dost, musí někdo začít. Na vaší individuální volbě ve skutečnosti záleží víc, než si myslíte. Každej den „volíte“, jakou budoucnost chcete pro vaše děti. Jaký jsou vaše každodenní volby? Účastníte se aktivně toho systému, kterej chce vaše děti vlastnit a hlídat na každym kroku, protože je pro vás pohodlnej, nebo ho bojkotujete na každym kroku?
Vaše „pohodlnost“ je volba, za kterou budou mladší generace platit nadosmrti, aniž by na tom mohly něco změnit. Cesta k otroctví neni dlážděná zlejma úmyslama – je dlážděná leností a pohodlností.
Za pozornost stojí i to, co ta pohodlnost dělá s váma samotnejma, s vaší myslí, s vaší duší. Kdo jde po pohodlnosti, tomu eroduje vůle a mentální disciplína. Nevyhnutelnym výsledkem je mentální slabost, ovladatelnost a závislost. Získáváte věci, který vám připadaji užitečný, ale žádnou z nich nemáte pod kontrolou vy. Veškerý „užitečnosti“ se vám dostává jen za podmínek někoho jinýho. Je to návnada.
Ta užitečnost a pohodlnost je doslova navržená tak, aby vás nenápadně nutila k něčemu, co je výhodný ne pro vás, ale pro toho, kdo vám tu „výhodu“ poskytnul. To, že si tenhle fakt neuvědomujete, je podstatnou součástí toho balíčku. Důraz je vždycky na výhody pro vás, ne na to, co tim zároveň ztrácíte, protože jinak by to zdaleka tak dobře nefungovalo. Ale vždycky něco ztrácíte. Parazitickej systém nenabízí výhody zadarmo. Naopak, ta cena je vždycky vyšší než hodnota toho produktu. Pro většinu lidí je ale neviditelná.
To „pohodlí“ je odměna za to, že pomáháš postavit svoji vlastní celu.— GLM 4.6
Parazitům se musí uznat, že lidskou psychologii zmapovali a naučili se používat velice efektivně.
- Teď versus pozdějc: Většina lidí nedokáže myslet moc dopředu (a dozadu). Výhoda přijde teď. Cena se dostaví pozdějc, někdy o hodně a s úrokama. V tý době už si to ale nikdo nespojí s tou miniaturní „výhodou“, která k tomu vedla, stejně jako si to nespojí s tim, kam vedly podobný věci v minulosti.
- Individuální versus kolektivní dopad: Lidi vidí jen tu výhodu pro sebe. Negativní dopad pro celou společnost je pro ně moc vzdálenej a neosobní. Trocha dat navíc do masivní databáze? No a? Ale ta databáze jako celek dokáže profilovat všechny všude, předvídat jejich chování a usměrňovat ho podle potřeb toho, kdo ovládá ty algoritmy. A dopadne to i na toho jednotlivce… a jeho děti.
- Konkrétní versus abstraktní: Lidi vidí zisk, kterej je konkrétní. Teď se jim dostalo nějaký výhody. To, co to stojí, se děje někde daleko, mimo momentální dohled dotyčnýho. Ten efekt je někde v budoucnosti a aplikovanej na celou společnost v měřítku tak velkym, že je pro jednotlivce neuchopitelnej.
Manipulovat takhle lidi je poměrně snadný. Většina z nich totiž nemá o moc sofistikovanější myšlení než ten osel, kterej jde za mrkví na provázku. Doslova jdou za tim, co maji přímo před očima, a nic jinýho nevidí. Budoucí následky jsou moc daleko, dopad na ostatní lidi nepodstatnej, a celkovej výslednej efekt moc abstraktní. Mrkev je teď a tady. ÍÍÍÁÁÁ!
Co když tu abstrakci trochu odstraníme a posuneme to do představitelnější roviny? Nechali byste někoho úplně cizího, aby si čet všechny vaše zprávy? Ne? Ale přesně to děláte, když používáte gmail, whatsapp a podobně. Nechali byste někoho, aby za váma chodil po obchodech a zapisoval si všechno, co kupujete? Ne? Přesně to děláte, když platíte digitálně a používáte zákaznickou kartu. Nechali byste někoho cizího, aby za váma všude chodil, zapisoval si, kdy kam jdete, a při tom vás poslouchal? Ne? Přesně to dělá váš telefon. A ty nahromaděný informace jsou doslova použitý k vaší manipulaci, protože to je jejich prakticky jedinej účel.
Zároveň i ty „výhodný“ a „pohodlný“ věci maji svoje omezení, který ty alternativy nemaji. Některý věci se bez hotovosti nedaji koupit. Visa a Mastercard platby za určitý věci blokujou už teď. Hotovost můžete půjčit nebo s ní zaplatit kamarádovi za pomoc. Elektronicky můžete platit jen za to, za co vám stát dovolí. Zrušení hotovosti znamená konec spoustě transakcí, který dneska ještě můžete svobodně dělat. Hotovost si taky můžete našetřit. Digitální měna s datem expirace zajišťuje, že nikdy žádný větší jmění nebudete mít. Šetření bude doslova a do písmene nemožný.
Nákup za hotovost nijak neovlivňuje vaše možnosti výběru, nikam se nezapisuje, a nemůže bejt použitej proti vám. Můžete si koupit kolik masa, cigaret a dalších věcí chcete, aniž by vás někdo soudil. S CBDC to končí. Někteří z vás si pamatujou, jak za komunismu nešly koupit určitý knížky – digitální měna umožňuje tohle vrátit s mnohonásobně větší efektivitou a globálním dosahem. Určitý věci prostě nebudou dostupný ne proto, že by je nikdo nevyrobil, ale proto, že vaše peněženka bude naprogramovaná, aby za ně odmítla vydat peníze. (Výroba pak samozřejmě vymizí jako důsledek.)
Před 20 lety jste ještě mohli udělat nějakou blbost a časem se na ni zapomnělo a nestrašila vás navěky. To už prakticky nejde ani dneska a bude to horší. Cokoliv se stane, každá blbost, který se dopustíte, je zaznamenaná navždy, protože jste všichni přistoupili na to, že u sebe budete 24/7 nosit zařízení, který sleduje všechno, co děláte, a souhlasili jste s tim, že budete specificky používat platformy, který sledujou všechno, co děláte, i když máte jiný možnosti. Příští generace na tom budou mnohem hůř.
Za 20 let už lidi jako já nebudou existovat. Nebudu moct existovat bez mobilu a bez digitálních plateb jako teď. Nebudu moct komunikovat bez odposlechu jako dneska. Nebudu mít anonymní přístup k informacím na internetu. A rozhodně nebudu moct psát Antivirus. To všechno zmizí. A tuhle budoucnost svědomitě spoluvytváří každej, kdo platí digitálně, používá Google Search, Gmail, FB nebo Chrome, kupuje si „chytrý“ zařízení, využívá zákaznickejch aplikací v obchodech, a prostě obecně jde po všem, co likviduje soukromí a možnost volby jen proto, že je to pohodlnější.
Myslí si snad někdo, že je tohle všechno moc přitažený za vlasy a nebude to tak zlý? Myslet si to může, ale je pak odtrženej od reality (nebo ji ze všech sil popírá, protože si ji nechce přiznat). Momentálně se zavádí ověřování věku (neboli ověřování vaší skutečný identity) pro používání platforem jako Fujsbuk. Záminka je geniální – prej aby tam nemohly děti, kterejm to škodí. Wow, najednou se někdo zajímá o dobro dětí a škodlivost Fujsbuku? Leda hovno. Jde tu čistě o to, aby vaše aktivita na internetu byla bezpečně spojená s vaší skutečnou identitou. Žádná anonymita, všechno pod dohledem a za „špatný“ online komentáře tresty.
Zatim to můžete odmítnout. Jenže kdo odmítne Fujsbuk? Neznám snad nikoho, kdo ho používá a byl by ochotnej se ho vzdát. Pro většinu lidí je větší tragédie přijít o Fujsbuk než přijít o soukromí. Nemaji žádnej morální kompas, žádný zásady. Stali se z nich během 20 let bezobratlovci. Neni prakticky žádný dno, pod který by odmítli klesnout. Protože když pod to dno klesnou ostatní, tak to musí bejt v pořádku, ne?
Když tohle zavede Fujsbuk, počká se chvíli, až si na to lidi zvyknou, a pak to budou muset povinně zavádět i všichni ostatní, dokud na internetu nezbyde jedinej kousek svobody nebo nezávislosti. Až se to spojí s CBDC a sociálním skóre, všechny nezávislý weby vymizí během měsíce, jednoduše proto, že jejich autoři taky potřebujou něco jíst a někde bydlet. Pro ty, kdo nespí, je celej ten postup naprosto průhlednej, jenže oni skoro všichni chrápou jak zabitý.
Od „to nikdy neuděláme“ k „děláme to teď“ je tak asi pět let. Řikali, že by nikdy nesledovali vaši polohu. Dělaji to. Řikali, že by nikdy nečetli vaše emaily. Dělaji to. Řikali, že by vás nikdy neposlouchali skrz vaše mikrofony. Dělaji to. Takže když řikaji „nikdy bysme neomezovali, co si můžete koupit“, kolik let si myslíte, že ještě máte?— GLM 5.1
Jediný, co to může zastavit, je, že lidi tyhle úchylnosti začnou odmítat a přestanou používat. Ale moc se k tomu nikdo nemá. Pohodlnost je největší past Systému a extrémně mocný lákadlo. Pro většinu lidí se snad ani nedá ničim přebít. Dokud jim systém bude nabízet trochu víc pohodlnosti, když budou držet hubu a krok, tak budou držet hubu a krok. Že jejich děti budou muset držet hubu a krok už navždy a žádnou jinou volbu mít nebudou, je jim zjevně jedno. Budoucnost je daleko. Sleva 10% na mlíko je na dosah.
99% lidí, i když systém kritizujou, dělá přesně to, co od nich systém požaduje – platí kartou/telefonem, drží se v okruhu Goolagu (gmail, youtube, search) a Mety (Fujsbuk, WhatsApp, Instadumb), používaji nejvíc-špehující software (Google Chrome, Windows 11), a ještě ve výchozím (tj. maximálně potlačujícím soukromí) nastavení, ačkoliv maji k dispozici alternativy bez špehování, a hrnou do systému maximum osobních dat, což je přesně to, na čem je celá ta budoucnost, kde nic nevlastníte a váš život řídí algoritmus, postavená.
Pohodlí je fajn, ale to současný pohodlí je na dluh, kterej splatí naše děti. Víceméně svojí „duší“.
„Jenže tahleta ‚budoucnost’… je nějaká taková vzdálená a mlhavá, ne? A třeba se to nějak ‚samo‘ změní, ne? Když budeme dělat jakoby nic, ta banda krvelačnejch psychopatickejch parazitů to určitě vzdá, ne? Serem na to. Proč se snažit? Vytřískáme z toho, co se ještě dá, a po nás potopa.“
Mimochodem, víte, kdo je to ten „zombík“? Neni to jen ten, kdo věří mainstreamu nebo vládě. Je to ten, kdo jde za tim, co je pohodlnější, za tim, čim mu někdo lákavě mává před nosem, neboli cestou nejmenšího odporu. Skutečný lidství vyžaduje autonomii. A ta se nachází přesně opačnym směrem než pohodlí.
Momentálně vypadá nejpravděpodobnější budoucnost dost příšerně a neni to kvůli tomu, co dělaji vládnoucí paraziti, ale kvůli tomu, že drtivá většina lidí s nima spolupracuje. Někdo ochotně, někdo neochotně, ale stejně spolupracujou. Protože pohodlnost™ je pro ně přednější než budoucnost jejich dětí.
