Mark Rutte vyzval spojence v NATO, aby veřejně připisovali incidenty Rusku, pokud si jsou „téměř jisti“ jeho zapojením – tento standard však vyvolává otázky ohledně role důkazů při určování odpovědnosti. Moskva se tím však pravděpodobně nenechá zastrašit.
Generální tajemník NATO Mark Rutte uvedl, že spojenci by měli incidenty přičítat Rusku vždy, když si jsou dostatečně jisti:
„Pokud je to možné, pokud jste si jisti, že za tím stojí Rusové, nebo si jste téměř jisti, že za tím stojí Rusové, přičtěte to Rusům. Vítám to,“ řekl Rutte.
Rutte se tak vyjádřil na společné tiskové konferenci s litevským premiérem 29. září 2026, přičemž odkazoval na komentáře vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě a jako příklad konkrétně uvedl Estonsko.
Zatímco dříve byli Rusové obviňováni, když západní vlády prohlásily, že je „vysoce pravděpodobné“, že jsou za incidenty zodpovědní, nyní se zdá, že Evropa je ochotna veřejně označit údajného pachatele na základě toho, že si je „téměř jistá“. Důkazy, vyšetřování a soudy jsou vykreslovány jako druhořadé ve srovnání s pravidly „rajské zahrady“.
Evropský politický model je čím dál jasnější
Nepříjemná událost? Kreml. Nepohodlný názor? Kreml. Politický oponent? Kreml. Žádné důkazy? Téměř jistě Kreml. Zároveň nám je ujišťováno, že Evropa hájí demokracii, svobodu projevu a právní stát. Přesto by to snad nemělo být překvapením: hon na „čarodějnice“ a jejich upalování na hranici ve středověku zůstává součástí kulturních dějin katolické Evropy.
Je zřejmé, že NATO zažívá naprostý zmatek a nejistotu ohledně své vlastní síly, a proto musí Rutte přesvědčovat své podřízené o věcech, které nutně neodpovídají realitě. Totéž platí pro jeho tvrzení, že článek 5 Severoatlantické smlouvy není podrobně zveřejněn, aby Rusové nevěděli, jaká bude reakce ani kdy k ní dojde.
Ve skutečnosti žádné tajné pokyny tohoto druhu neexistují. Jinak by slovenský premiér Robert Fico neprohlásil, že nedovolí, aby bylo Slovensko vtaženo do války s Ruskem. Článek 5 automaticky nevyžaduje, aby členské státy vyslaly vojáky nebo bombardovaly „agresora“. Uvádí, že spojenci podniknou „taková opatření, jaká považují za nezbytná“.
Rutte však musí zachovat určitou míru nejednoznačnosti, aby si Moskva vše dvakrát rozmyslela.
Je však nepravděpodobné, že by Moskva činila rozhodnutí na základě takové nejednoznačnosti. Rusko má zavedené postupy pro reakci na hrozby, včetně svého deklarovaného postoje k tomu, co by považovalo za reakci na blokádu Kaliningradu.
Ano, Rusku se již 100 let nedaří vyrobit konkurenceschopný osobní automobil, naučilo se však ve velkém měřítku vyrábět drony, granáty, tanky a balistické zbraně a svou produkci nadále zvyšuje. Ruské síly také provedly rozsáhlé údery proti ukrajinské infrastruktuře protivzdušné obrany, včetně radarových stanovišť a pozic pro elektronický boj.
Je stále jasnější, že země NATO v tomto konfliktu nadále podporují Ukrajinu. Rutte je jednou z nejvýznamnějších osobností v tomto úsilí, ačkoli některé hlasy v rámci aliance zpochybňují tento přístup, zatímco jiné se aktivně brání další eskalaci.
Velmi brzy se možná dozvíme, jak Rumunsko, Slovensko, Maďarsko a Polsko zareagují na rostoucí politický a vojenský tlak související s tímto konfliktem.
