FB
Nedávné demonstrace a aktuální dění na vysokých školách (včetně vyhlašování stávkových pohotovostí) odhalují znepokojující trend: rostoucí agresivitu a otevřené útoky vůči vládním institucím za přispění lidí, kteří se rádi staví do role morálního svědomí společnosti – tedy zástupců tzv. umělecké scény a neziskového sektoru.
Jasnou ukázkou tohoto nepřijatelného chování je režisérka Kateřina Dudová, která se během protestů před Poslaneckou sněmovnou uchýlila k činu, jenž nemá v demokratické společnosti co pohledávat. Směrem na budovu Sněmovny neváhala hodit dlažební kostku – což sama posléze v rozhovorech pro média s chladnou hlavou potvrdila.
A co je nejhorší? Podle aktuálních zpráv se tato dáma chystá k demonstracím a radikálním akcím zablokovat a připojit znovu.
Kdo jsou dnešní „umělci“ v akci?
Případ Kateřiny Dudové ukazuje, co jsou tito lidé vlastně zač. V českém prostředí bohužel existuje skupina tvůrců, kteří se svými uměleckými výkony nedokážou regulérně uživit. Ve svém životopise sice Dudová uvádí studium na DAMU a FAMU, avšak její dosavadní dráha čítá pouze okrajové, neúspěšné studentské snímky a podřadné projekty, které nezanechaly žádnou stopu. Jsou to lidé závislí na dotacích, grantech a béčkových filmech či seriálech, kteří místo poctivé práce a tvorby raději plní ulice, šíří nenávist a ventilují své osobní neúspěchy skrze útoky na státní instituce.
Reakce médií a pokrytectví
Vyvstává zásadní otázka: jak se k tomuto chování staví mainstreamová média? Zatímco u běžného občana by podobné výstupy vyvolaly okamžitou a zdrcující vlnu odsouzení, v případě těchto „umělců“ často panuje podezřelá shovívavost. Lidé si tak právem kladou otázku, zda jsou média s touto radikální skupinou „jedna ruka“.
Opozice, neziskovky a eskalace napětí
Zatímco vládní představitelé podobné násilné excesy ostře odmítají, reakce opozice a na ni napojených neziskovek bývá velmi vlažná, ne-li podpůrná. Spojení opozičních politiků, neúspěšných umělců a agresivních aktivistů ukazuje, že jim nejde o věcnou diskusi, ale o systematické rozbíjení společnosti a útoky na legitimní státní moc.
Máme v Česku tolerovat, aby lidé, kteří selhali v umění a žijí z veřejných peněz, zneužívali protesty k násilnostem?
Kde by podle vás měla stát hranice pro podporu takových „umělců“?
FB
