Ke včerejší demonstraci na Letné už se vyjádřili skoro všichni, vlastně není co dalšího říct. Svou reflexi demonstrace i její mediální odezvy si tedy dovolím shrnout jen do několika bodů, jejichž pořadí není hierarchií, nýbrž čirým odrazem nesourodého toku mých těkavých myšlenek.
Mediální výstupy akcentují počet účastníků. Formulace „největší demonstrace po roce 1989“ nechybí v žádné zprávě či zpravodajském vstupu. Je to také první údaj, který uvádějí sami pořadatelé. Občanský protest tím zvolna přestupuje do kategorie žebříčků sledovanosti, kde se utkává s dalšími reality show.
Součástí mýtu Letná je už sám příchod na demonstraci. Lidé se fotí v autobusech a vlacích, televize pokrývá hlavní pěší trasy, průběžně se sleduje zaplňování Letné. Ty letecké záběry na pláň, na průvody mířící ze všech stran do centra dění nápadně připomínají obrázky, které známe z Woodstocku. Sentiment spojený s hnutím květinových dětí a jeho étos jako by chtěl být na letenský protest naroubován.
Největšími hvězdami protestního shromáždění jsou herci. Čím je jejich vystoupení více „herecké“, stylizované až na úroveň scénky či gagu, tím oceňovanější je. Výstup Zdeňka Svěráka a Miloně Čepelky běhá po sociálních sítích coby nejfrekventovanější video z demonstrace. Akt občanského nesouhlasu tak nevyhnutelně nabývá charakteru estrády.
Transparenty i odpovědi účastníků na ankety novinářů dokládají, že televizní poplatky jsou spíše zastřešující metaforou; reálně se na Letenské pláni sešli lidé frustrovaní nejrůznějšími věcmi od pošlapávání politické kultury přes ztrátu dohledu nad nutričními hodnotami školních obědů až po lidi vyjadřující podporu LGBTQ komunitě nebo napadené Ukrajině. Většina transparentů pak požaduje odchod legitimní vlády vzešlé z demokratických voleb.
Účast na demonstraci není vnímána jako vyjádření politického názoru, ale jako morální akt. Ti, kteří na Letné jsou, cítí morální převahu nad těmi, kdo si o způsobu financování veřejnoprávních médií myslí něco jiného a na demonstraci nepřišli. V každém e-shopu je na konci nákupního procesu možnost zvolit způsob placení: On-line kartou, převodem z účtu, při odběru zboží na prodejně. Dosud to byla čistě utilitární volba. Nyní by se z toho v logice věci mělo stát morální dilema.
Účastníci demonstrace se cítí jako vyslanci svých měst a regionů. Nestačí na Letné být, je třeba tam být jako elita, která zachraňuje pověst místa. To jsou všechny ty cedule „Trutnov“ nebo „Hradec Králové“. Podobné cedule měly farnosti, když jely do Říma na svatořečení Anežky České. V zásadě jsou to korouhve nesené v procesí na svaté poutní místo.
Účastníci demonstrace za zachování televizních poplatků se chovají jako lidé na náměstích v roce 1989. Zdvihají prsty v havlovském véčku, místo zapalovači houpou rozsvícenými mobily, zpívají Modlitbu pro Martu. Způsob placení jedné veřejné služby je pro ně srovnatelný se svržením režimu, který střílel lidi na hranicích a zavíral je do pracovních lágrů a uranových dolů.
Celou demonstrací prostupuje kult mládí. Pokud novinář osloví seniora, často se dočká odpovědi jako „přišli jsme podpořit mladé“ nebo „i když jsem důchodce, tak…“ Seniorní věk je něco, co na demonstraci apriori vyžaduje komentář. Senioři sami ho přitom poskytují velmi ochotně. Svou přítomností ve vlastních očích dokazují neumdlévající intelekt: Nejsme senilní důchodci.
Naopak účast dětí je vítána s až lehkou hysterií. Děti z většiny nechápou, o co jde, jsou s maminkou a s tátou na výletě, což je samozřejmě cenné. Jejich účast je přesto interpretována jako „škola demokracie“.
Všechny zajímá, kdo by mohl o obsahu vysílání veřejnoprávních médií rozhodovat poté, co bude jejich financování převedeno pod státní rozpočet. Nikoho ale nezajímá, kdo o něm rozhoduje dnes. Tahle otázka nikdy nepadne, ani jednou. Polovina to neví a polovině je to jedno. Dominantně jde o uspokojení potřeby rebelství, odporu, o společensky přijatelnou sublimaci oidipovského komplexu – vzdoru vůči (otcovské) autoritě.
Všichni celý den a celý večer postují selfie z Letné. Je to nevyhlášený souboj, trumfování, licitovaný mariáš společenské angažovanosti a morální převahy. Druhý život Letné není podstatnější než ten první. Je jediný podstatný.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!








