Polsko a pobaltské státy by nikdy dobrovolně nesouhlasily s žádnými vojensko-bezpečnostními kompromisy s Ruskem, musely by k nim být donuceny, a evropský vyslanec přítomný na jednáních, kde se takové rusko-americké kompromisy ohledně poválečné bezpečnostní architektury dohodnou, by to mohl legitimizovat.
Trumpův zvláštní vyslanec pro Rusko Jared Kushner po nově obnovených třístranných jednáních o Ukrajině v Abú Zabí prohlásil:
Pokud by Evropa dokázala najít jednu osobu, která by mluvila jejím jménem, byl by to větší úspěch než přimět Rusy, aby je do jednání zahrnuli.
Dříve se samostatně setkal se zástupci EU, Francie, Německa, Itálie a Spojeného království, kteří cestovali na místo konání, ale neúčastnili se třístranných jednání, která USA zprostředkovaly mezi Ruskem a Ukrajinou.
Zelenský zopakoval Kushnerovu výzvu a požadoval, aby Evropa jmenovala svého zástupce do konce měsíce. Jeho slovy: „Myslím, že v listopadu, ne později, musíme akceptovat, kdo bude Evropu zastupovat v jednáních. Bude to lepší, protože dostanou mandát k jednáním a dostanou mandát od celé Evropy, celé této koalice.“ Jakkoli doufá, že někdo takový mandát dostane, žádný evropský vyslanec nemůže realisticky zastupovat zájmy celého bloku vůči Rusku.
Jeho několik desítek států je ohledně Ruska příliš rozdělených na to, aby se všechny shodly na poválečné evropské bezpečnostní architektuře, kterou měl Kushner vyjednat a jejíž pravděpodobné parametry byly podrobně popsány v předchozí analýze s hypertextovým odkazem pro ty, kteří je ještě neznají. Zejména cokoli, co by byť jen vzdáleně splňovalo ruské žádosti o bezpečnostní záruky z prosince 2021, které v té době USA a NATO odmítly, by Polsko a pobaltské státy vznesly námitky.
Jediný způsob, jak je přimět k dodržování dohody, je, aby je USA „tvořivě donutily“, ideálně společně se zbytkem evropského NATO (E-NATO), jehož většina členů by pravděpodobně musela být nejprve „tvořivě donucena“, aby souhlasila s čímkoli, na čem se USA s Ruskem v této věci dohodnou. Jedním ze scénářů je například vzájemné stažení vojenských ústupků E-NATO a Ruska z jejich společné hranice, což by mohlo zahrnovat i ústup mezi E-NATO a ruským spojencem Běloruskem.
Účast evropského zástupce na jakýchkoli rozhovorech, které by vedly k jakýmkoli kompromisům ohledně poválečné evropské bezpečnostní architektury mezi Ruskem a USA, by proto pouze povrchně legitimizovala následné donucování E-NATO k dodržování dohody ze strany USA. Polsko a pobaltské státy, které vnímají Rusko jako existenční hrozbu bez ohledu na názory ostatních na toto téma, by nikdy dobrovolně nesouhlasily s žádnými vojensko-bezpečnostními kompromisy. Lze je k nim pouze donutit.
Pokud by se evropský zástupce na jednáních, kde se takové kompromisy dohodnou, prezentoval jako osoba s „mandátem od celé Evropy“, byl by takto prezentován ostatními nebo by byl vnímán jako osoba s takovým mandátem, pak by bylo relativně snazší ho k dodržování mandátu donutit. Je to proto, že by byl prezentován tímto zástupcem a kterýmkoli (pravděpodobně nadnárodním) orgánem, který by ho jmenoval do role osoby odpovědné za „rozdělení“ E-NATO a „ohrožení bloku zevnitř“.
I když to nemusí stačit k donucení k dodržování mandátu, mohlo by to legitimizovat nátlak ze strany jiných (pravděpodobně západních) členů E-NATO, nemluvě o USA. Jejich důvodem by bylo, že takový kompromis, jako je stažení sil E-NATO od hranic s Ruskem a Běloruskem, pokud by to učinily i tyto dvě země, by byl pro „vyšší dobro“, kterému Polsko a pobaltské státy „sobecky brání“. To by v tomto případě skutečně platilo a je to věrohodný důvod k donucení k dodržování mandátu.
* * *
Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.
► Larry Johnson se dnes opět propadá naprostému bludu a z jediného detailu si buduje celou vratkou teorii. Je Larry americkým agentem, který hraje tuto hru, aby si udržel vztahy na vysoké úrovni s Ruskem, nebo je to prostě chudák uvězněný ve vlastním diskurzu a propadající vratkým teoriím, aby nepřiznal hlubokou nesmyslnost těch předchozích, kterých se možná dopustil? Ale jak ho lze v Moskvě brát vážně až do té míry, že ho přijímají jako zplnomocněnce?
Andrew Korybko ► Mám upřímný dojem, že všechny „jeho“ články byly již nějakou dobu vytvořeny s pomocí umělé inteligence. Jsem docela dobrý v detekci kadence a syntaxe umělé inteligence a je to pro mě jako otrava.
Myslím, že to, co dělá, je, že pobízí umělou inteligenci, možná s velmi specifickou propagací, aby napsala článek, který pak někdy ledabyle upraví (třeba když píše v první osobě), zatímco většinu svého času věnuje přípravě a poskytování rozhovorů.
Myslím, že napálil naivní úředníky, kteří si podle sovětské strategie myslí, že jeho bývalé angažmá v CIA z doby před desítkami let z něj dělá nějakou významnou vůdčí osobnost v USA a že má také rozsáhlé kontakty na vysoce postavené politiky.
Považuji ho za podvodníka, je mi to jasné jako Američanovi narozenému a vychovanému v Clevelandu a přinejmenším jsem mu nevěřil, ani než se tady proslavil. Zmiňuji to proto, že si myslím, že si s těmito ruskými úředníky hraje jako s houslemi, není to žádný hlupák a pravděpodobně viděl příležitost, kterou nemohl nechat ujít.
► Odtajněné dokumenty ukazují, že bezpečnostní záruky proti rozšiřování NATO poskytli sovětským vůdcům Baker, Bush, Genscher, Kohl, Gates, Mitterrand, Thatcherová, Hurd, Major a Woerner. Vzhledem k tomu, že členství v NATO vyžaduje jednomyslný souhlas, měly USA, Velká Británie, Francie a Německo další rozšiřování vetovat. George W. Bush však Rusům přiznal, že USA nikdy neměly v úmyslu tato ujištění dodržet a že jejich záměrem vždy bylo přivést Ukrajinu do NATO. Další dvojí chování proradného Západu… (ZDROJ: ZDE a ZDE)
► Možná bude v Evropě letos v zimě mrazivo a začíná jim chybět ta levná ruská energie, ta ropa a ten zemní plyn. V poslední době jsem moc neslyšel o německých ropných vrtech nebo francouzské klimatizaci. Potřebují ruské přírodní zdroje. Mysleli si, že když se nám podaří zničit Rusko, budou moci všechny ty dobroty získat levně, ale teď vědí, že to nebude fungovat. Teď musí k jednacímu stolu s kloboukem v ruce.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).





