Tentokrát již skutečný obrázek: Toto je letošní předpověď Rothschildova deníku The Economist

Tentokrát již skutečný obrázek: Toto je letošní předpověď Rothschildova deníku The Economist

Jak jsem po nedávném zveřejnění mylného obrázku slíbila, tak nyní již zveřejňuji obrázek správný, tedy ten, který letos skutečně přináší The Economist.

Pro jistotu sleduji jak stránky, tak sociální sítě, kde se předpověď s obrázkem právě dnes objevila.

Zde můžete shlédnout prezentaci obrázku ze sociálních sítí:

Externí obsah ze služby twitter.com je zablokovaný. Povolením zpřístupníte externí obsah třetích stran (např. YouTube, X, Rumble a další) na celém webu; volbu můžete kdykoli změnit v Nastavení cookies.

Protože není zcela vidět dolní část, je obrázek celý a zvětšený:

The Economist události také komentuje i na svých stránkách.

Předpovídá rostoucí státní dluh, možné turbulence na finančních trzích, důsledky íránské války, nová kybernetická rizika umělé inteligence.

Rostoucí konfrontace mezi Čínou a Tchaj-wanem by mohly dále otřást mezinárodním řádem. Zvlášť pozoruhodné: časopis nevidí největší nebezpečí v jedné události, ale v možném souběhu několika krizí.

Číslo pro rok 2027 sestavil Tom Standage, zástupce šéfredaktora časopisu. Popisuje deset událostí, které by mohly ovlivnit nadcházející rok.

Základní nálada je poznamenána nejistotou: americká světová mocnost prochází politickou transformací, mezinárodní dluh dosahuje kritických rozměrů a nové technologie mění ekonomiku, armádu a dohled rychleji, než vlády mohou reagovat.

Jedno z nejdůležitějších varování se týká dluhu západních průmyslových zemí. Po desetiletí vlády financovaly své výdaje novými půjčkami, zatímco nízké úrokové sazby omezovaly náklady. Ale tento model je stále více pod tlakem.

The Economist upozorňuje, že výnos desetiletých amerických státních dluhopisů v září 2026 opět překročil pět procent poprvé za přibližně dvě desetiletí. Francie, Velká Británie, Německo a Japonsko také čelí vyšším nákladům na financování.

Státy musí nejen financovat své současné deficity, ale zároveň nahrazovat staré, relativně levné dluhy novými půjčkami s vyššími úrokovými sazbami. V důsledku toho roste podíl vládních příjmů potřebných výhradně na úrokové platby.

Politický rozměr je obzvlášť citlivý. S rostoucím dluhovým zatížením vlády slibují další výdaje na obranu, infrastrukturu, klimatickou politiku a sociální programy.

Současně v mnoha zemích roste odpor vůči zvyšování daní a úsporným opatřením.

Nebezpečí spočívá v tom, že investoři nakonec budou požadovat vyšší rizikové prémie nebo budou prodávat vládní dluhopisy intenzivněji. Taková ztráta důvěry by mohla přinutit vlády ke krátkodobým úsporným programům a destabilizovat finanční trhy.

To přináší do popředí otázku, která je v politické debatě často potlačována: Jak dlouho mohou státy přijímat nové závazky, když financování jejich stávajících dluhů je stále dražší?

Válka s Íránem také zaujímá významné místo v každoročním přehledu. Podle The Economist by její ekonomické a geopolitické důsledky mohly přesahovat Blízký východ.

To se zvláště týká mezinárodních energetických trhů, obchodních tras a zásobování hnojivy. Přerušení dodávek energie a hnojiv by mohlo ovlivnit ceny potravin po celém světě a zvláště tvrdě zasáhnout chudší země.

Současně konflikt mění rovnováhu sil v regionu. Americká bezpečnostní záruka je stále častěji zpochybňována spojenci, zatímco státy Perského zálivu se snaží vyvážit své vztahy s Washingtonem, Teheránem a dalšími mezinárodními aktéry.

Pro rok 2027 The Economist očekává méně přímých bojů, ale nepředpovídá žádný stabilní mír.

Nevyřešené konflikty se mohou kdykoli znovu vyhrotit. Hormuzský průliv, jedna z nejdůležitějších obchodních cest pro ropu a zkapalněný plyn, tak zůstává geopolitickým rizikovým faktorem.

Časopis věnuje zvláštní pozornost rozvoji umělé inteligence. Zatímco technologické společnosti investují obrovské částky do datových center, čipů a nových AI systémů, rostou pochybnosti, zda očekávané zisky tyto výdaje ospravedlňují.

Možné prasknutí bubliny AI by proto mohlo ovlivnit nejen jednotlivé technologické společnosti, ale také banky, investiční fondy a další účastníky finančních trhů financujících boom AI.

Existuje také druhé nebezpečí: AI systémy jsou stále častěji využívány v kybernetické bezpečnosti, ale také pro automatizované digitální útoky. To by mohlo kybernetické útoky zrychlit, zkomplikovat a ztížit obranu.

Americko-čínská soutěž tento vývoj dále zesiluje. Obě země stále více vnímají výkonnou AI jako strategickou technologii klíčovou pro ekonomickou konkurenceschopnost, zpravodajství a vojenské aplikace.

The Economist proto očekává rostoucí politický tlak na zpřísnění kontroly nad výkonnými AI systémy. Současně by konkurence mezi firmami a státy mohla způsobit, že bezpečnostní obavy ustoupí ekonomickým a geopolitickým zájmům.

Další pozornost se týká Číny a Tchaj-wanu. Rok 2027 je dlouho považován za důležitý okamžik modernizace čínských ozbrojených sil. Peking si klade za cíl rozšířit své vojenské schopnosti tak, aby mohla být provedena i možná operace proti Tchaj-wanu.

To však neznamená, že v roce 2027 dojde k invazi. Místo toho The Economist poukazuje na fázi zvýšené nejistoty, během níž by se vojenské manévry, ekonomický tlak, kybernetické operace a diplomatické střety mohly zintenzivnit.

Rok 2027 by se mohl stát také politickým zlomem v Evropě. Prezidentské volby se blíží ve Francii. Časopis se zabývá důsledky možného volebního úspěchu Národního shromáždění a dopadem na spolupráci s Německem.

Vážná politická krize ve Francii by neměla jen domácí politický význam. Jako jedna z největších evropských ekonomik a nejdůležitějších vojenských mocností hraje země ústřední roli v EU.

Změna jejího politického kurzu by proto mohla ovlivnit politiku EU vůči Ukrajině, ale i politiku EU jako takovou (to by nakonec bylo jen přínosné).

Současně po mezidobých volbách v roce 2026 už v USA začíná debata o nástupci Donalda Trumpa. The Economist očekává, že prezident bude i nadále uplatňovat významný politický vliv a způsobovat další konflikty po zbytek svého funkčního období.

Kromě geopolitických a finančních rizik uvádí The Economist další vývoj, který by mohl změnit ekonomiku a společnost.

Zvláště silná událost El Niño by mohla pomoci stanovit nové globální teplotní rekordy v roce 2027. The Economist podle všeho doufá, že to pomůže oživit klimatickou agendu, na kterou již najíždí snad jen EU.

Současně léky na hubnutí, včetně aktivních složek ze skupiny agonistů GLP-1 receptorů, stále více mění spotřebitelské návyky. Výrobci potravin, farmaceutické společnosti, pojišťovny a další ekonomické sektory by mohly být ovlivněny.

Časopis také očekává pokrok ve vesmírných technologiích. Klesající náklady na start umožňují nové komerční projekty, včetně soukromých vesmírných stanic a možná i datových center na oběžné dráze.

V důsledku toho se ekonomické a strategické zájmy budou stále více přesouvat za hranice zemské atmosféry.

Tolik tedy z hodnocení The Economist. Analýza není přímo předpověď, spíš jen nástin možných událostí.

Z obrázku si už můžete sami určit i další předpovědi

Za sebe jen ve stručnosti zkusím několik rozebrat:

Obrázek vlevo, který znázorňuje masy – zřejmě Číňanů – a kameru, by mohl naznačovat rozvoj digitálních sledovacích technologií, jejichž průkopníkem je právě Čína (digitální identity, CBDC, systémy sociálních kreditů).

Noha kopající do volební urny: falšované volby, zpochybňování, možná i vyšetřování volebních manipulací?

Rozlomené potrubí a z něj vytékající ropa (?) může znamenat pokračující útoky na tuto infrastrukturu v arabských zemích. A arabských zemí se může týkat i horní obrázek.

Arabská země v noci (tma, úpadek) vpravo nahoře může být možná náznak kolapsu Saúdské Arábie, o němž se v poslední době hodně píše a dokonce o tom mluvil i Trump.

Kdo je šest politiků úplně nahoře? Jeden je 100% Modí (podle oblečení), třetí by mohl být podle vlasů Trump a poslední vypadá jako žena (premiérka Japonska?). U ostatních je to těžké odhadnout.

Země BRICS to nejspíš nebudou, zakládajících bylo 5, nyní jich tam je už mnohem víc.

Mohl by obrázek – umístěný takto nahoře a zřejmě ukazující politiky ze Západu i globálního Jihu – znamenat změnu světového řádu?

Některé obrázky jsou v souladu s analýzou The Economist. Ne však všechny. Co by třeba mohl znamenat obrázek úplně dole, kde jsou lidé někde v přírodě, u stanů?

Může jít o přechod na „primitivní život“ poté, co dojde ke kybernetickým útokům (ty může značit robot výše) a bude vyřazen internet a nebude nic fungovat?

A co znamená stará kamera tamtéž nebo globus o něco výš?

Co by mohl znamenat například obrázek zcela uprostřed (vedle injekční stříkačky)?

Možná si sami dokážete dát i některé další obrázky do kontextu dění a spojit s tím, co nás třeba čeká v roce 2027…