o co se včera stalo v poslanecké sněmovně mě dost šokovalo. A to jsem na české politické scéně zvyklý na ledacos a její sledování mi zde, v dálavách přineslo spoustu veselých chvilek.
Andy Babiš | reprodukovaná fotografie, z vysílání TV NOVA
Jenže tentokráte mi do smíchu moc nebylo a dost jsem se u obrazovky styděl. Ne za ty „politiky“ ale za krajany, kteří je zvolili. Vypadalo to, jako bych sledoval jednání nějakého klanu nebo domorodé rady starších v amazonském pralese.
Chování pana Kalouska je už dlouhodobě synonymem pro hulvátství a také už delší dobu je tento pán žhavým kandidátem na „popapuli“ No, nevyzývám k tomu, ale být na místě činu, asi bych se neudržel.
Naproti tomu pan Andrej Babiš je ukňourané mimino, které plačtivě naříká kudy chodí. Jeho reakce na Kalouska měla logický základ. Nicméně jako předseda vlády, žádající o důvěru, se prostě musí ovládat. Anebo snad žijeme v nějaké prvobytně pospolité společnosti, kde na veřejném shromáždění posíláme odpůrce „do řiti“? Ostatně, ani tam by se to nestalo. Dotyční by se sešli za jeskyní a pěkně by si to vyříkali s pazourky v ruce.
Na české politické scéně ovšem politici, vedení zářným příkladem samotného presidenta, mají nutkání předvádět národu a potažmo světu, co v nich skutečně dříme. A to není pro zemi moc dobrá vizitka.
Vláda Andreje Babiše nakonec bohužel důvěru získala. Osobně bych raději viděl pana Babiše tam, kam poslal pana Kalouska. Protože člověk, který svou čest neumí bránit jako chlap a uchyluje se k plačtivým pokřikům, ten nemá v politice do dělat. A v křesle předsedy vlády tuplem ne.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
