Adam Šejna 1. díl: Algoritmus měl děti udržet na telefonech a krmit je dezinformacemi. Nakonec se obrátil proti tvůrcům

Adam Šejna: Děkuji moc. Dobrý den. Já bych chtěl na začátek říct jednu věc, a to, že mi je ve skutečnosti 18, ne 19 let.

Martina: Já jsem vás ostaršila?

Adam Šejna: Jo, ale to vůbec nevadí, protože jenom o měsíc a půl.

Martina: To znamená, že kromě maturity budete také ještě slavit narozeniny. Tak jo, třeba si popřejeme i k těm.

Adam Šejna: Tak se budu těšit.

Martina: Adame, vítejte. Řekněte mi, jakým způsobem se vám přihodilo, že jste se v takto raném věku jedva 18 let, tedy jedva 19 let, stal pravičákem a konzervativcem. To nebývá běžné.

Adam Šejna: Nebývá to běžné, a tady musím dát veškerý kredit – i když to třeba ne každého člověka potěší. Už jsme se o tom párkrát někde s lidmi bavili, – že za můj přesun z levicových k pravicovým hodnotám může čistě jen jedna osoba, a to je Andrew Tate. On je hodně kontroverzní, ale tím, jak je kontroverzní, dokáže oslovit nějakou skupinu lidí. A když někdo hledá svou cestu – jako jsem hledal já, když mi bylo patnáct, nebo šestnáct let, tedy kam vlastně životem půjdu – tak jsem na něj náhodou narazil. A to, co říká, mi fakt dávalo smysl – ne všechno, ale spousta věcí. A jak je hodně, hodně extremisticky pravicový, tak samozřejmě můj přesun na pravicovou hodnotu byl ze začátku hodně extrémní, a moje názory byly v šestnácti letech hodně zajímavé. Ale pak se to postupně umírňovalo, a došel jsem k normální pravici, kterou teď propaguji. A může za to jen jedna osoba na internetu.

Martina: Měla bych říct: „No, rozumím“, ale vlastně tak úplně nerozumím. Protože když člověk v 15, 16 letech přemýšlí, co s načatým životem, tak se málokdy, myslím si, definuje skrze stranický systém, skrze to, zda bude pravičák, nebo levičák. Vy jste k tomu inklinoval vždycky? Vždycky vás zajímalo, kdo je zrovna u moci, u vesla?

Adam Šejna: To ani tak ne. Ale já jsem to ze začátku nebral jako pravicové hodnoty. Já jsem to ze začátku bral jako hodnoty, které ten člověk má. Já jsem v tu chvíli neřešil politiku, já jsem v tu chvíli řešil ideologii, a tam mi to hodně dávalo smysl. A co se týká politiky, tak za to už může Trump. Protože na Trumpa byla hodně velká propaganda na sociálních sítích, jak pro, tak proti. A tím, že jako teenager na sociální sítě koukáte hodně, stejně tak jsem koukal hodně já, tak tam jste Trumpa viděla ať už v dobrém, nebo ve špatném světle. Ale co se týče politiky, tak tam jsme zašli až díky panu Trumpovi.

A musím tedy říct, že když jsem viděl, co se mu dělo před volbami, co všechno si musel projít, tak jsem si řekl: „Aha, takže on má nějaké názory, má názory, které s ním třeba i sdílím. A na tom není špatného, každý může mít svůj pohled na svět, a nikdo by ho nikomu neměl brát.“ Ale v momentu, když je za své názory perzekuován, tak jsem si už začal říkat, že tam už je něco hodně špatně, a začal jsem se tomu věnovat víc. A pak jsem se dostal k tomu, že v sedmnácti – což bylo vlastně touhle dobou, kolikátého dneska je, dvacátého pátého – tak za chvilku je výročí…

Martina: Dvacátého pátého května. Až to budeme vysílat, bude pravděpodobně červen.

Adam Šejna: Tak devátého června má Restart roční výročí, takže to začalo devátého června.

Tate mě dostal z jedné životní etapy do další, a co řekne za deset let, už se mě netýká

Martina: Vy říkáte, že tím hlavním, kdo vás ovlivnil, byl jeden člověk. Nebojíte se pověsit svůj ideový život na jeden věšáček? Protože se klidně může stát, že Andrew Tate se v budoucnu třeba nějakým strašným způsobem zdiskredituje – nevím jak, ale může se to stát – a my máme tendenci si své vzory mramorizovat. A co si pak počít s tím, když řeknete: „Páni, tak já jsem tady začal sledovat tohoto člověka, on mě přetvořil, a teď mě zklamal.“

Adam Šejna: Já to beru tak, že v době, kdy mě přetvořil, tak měl nějaký vliv na svět, měl nějaké názory, které říkal. A jestli bude mít za deset let jiné názory, a řekne něco hrozného, a úplně si to celé pokazí, tak to už vlastně nejde na mě, protože já jsem byl ovlivněn Tatem v době, kdy říkal něco úplně jiného než pak za deset let. Takže já se vůbec k budoucí verzi této osoby žádným způsobem nepřidružuji, já se přidružuji k té, která mě dostala z jedné části života do další, a doufám, že se mu to bude dařit dál i s dalšími mladými lidmi, a nepokazí to. Pokud to pokazí, byla by to velká škoda, ale to už vlastně nemá nic společného se mnou, protože jeho práce na mých názorech byla provedena, a skončila rok zpátky.

Martina: Tate má splněno.

Adam Šejna: Přesně, má splněno. A doufám, že dokáže inspirovat další mladé lidi.

Martina: Vy také můžete inspirovat další mladé lidi, a teď je otázka, zdali si myslíte, že ve vašich vrstevnících je zatím pole neorané. Protože v takovémto mládí většinou k lidem patří spíše levicové názory, a to ani ne ideologicky, ale zkrátka: „Rovnost, volnost, bratrství, a všechno všem“. To je mnohdy osmnáctiletý, řekněme, názor.

Adam Šejna: Je to tak.

Martina: Jak jste na tom se svými spolužáky?

Adam Šejna: Já jsem se svými spolužáky – třeba na začátku střední školy, když jsem šel na čtyřleté gymnázium – neměl úplně nejlepší vztah, to jsme se spolu nesedli. Ale celé se to spravilo někdy minulý rok, kdy už jsme všichni trošičku dospěli. A i přesto, že spolužáci mají jiný názor, tak já jsem strašně rád, že všichni jsou moji spolužáci, a s některými asi můžu povídat víc, s některými trochu míň. Ale mně je vlastně úplně jedno, jaký názor mají, protože jsme spolu strávili dlouhý čas, a ten čas byl ve většině případů hezký. Takže mně je jedno, jestli je to levičák, nebo pravičák, protože je důležité, jestli je člověk schopen respektovat druhého. A pokud je, tak je to úplně jedno, a můžeme si povídat dál.

Martina: Mladý člověk jako vy možná může být takzvaně názorově předčasně vyspělý, ale většinou si to nechává pro sebe. Jednak konzervativní názory ve vaší věkové skupině nejsou – jak jsme se o tom už bavili – třeba až tak populární. A hlavně proto, že nepotřebuje jít s kůží na trh, a věnuje se škole, láskám, a nejrůznějším koníčkům. Řekněte mi, kdy jste poprvé veřejně vystoupil? A proč?

Adam Šejna: Veřejně jsem poprvé vystoupil někdy v první půlce července.

Martina: Na Den dětí.

Adam Šejna: Není Den dětí náhodou v červnu?

Martina: To jenom stařenka chtěla být vtipná.

Adam Šejna: Ale prosím vás. Já jsem vystoupil prvním videem na Instagramu, a bylo to hrozně divný, protože jsem do té doby dělal jenom vykřičníky, jako to dělal pan Ferry za covidu. Tak jsem si říkal, že začít nějakými zprávami by bylo fajn. A pak jsem byl v jednu chvilku nemocný, když jsme letěli někam na dovču, a nemohl jsem dělat nic jiného, než jenom čučet na telefon. A nějak se seběhlo dohromady spousta faktorů, a já jsem si řekl: „Aha, tak vykřičníky asi nic nezmění. Musí se tomu boji dát tvář.“ Tak jsem tomu boji dal tvář, která už pak nezmizela. A dopadlo to, jak to dopadlo. Nebyl to plán.

Zbraň, která měla děti udržet na telefonech a krmit je dezinformacemi, se obrátila proti tvůrcům

Martina: Řekl jste, že jste mohl být jenom ukován u mobilu, a přesně tam vás většinový názor a většinová populace posadí.

Adam Šejna: Mně se líbí, že máme algoritmy na sociálních sítích udělány tak, aby tam člověka udržely, a přesně ukazují, co ten člověk chce vidět, nebo na co ten člověk kouká nejvíc, což ani nemusí znamenat, že to ten člověk chce vidět. To kvůli dalšímu bodu, co řeknu. Když algoritmus furt ukazuje jedno a to samý, tak je to v mnohých případech depresivní. A mně se to bohužel stalo, a ukazoval mi vlastně jen ulice zaplavené migranty, jak ubližují evropské populaci.

A já jsem si řekl: „Aha, sakra, tak to ty vykřičníky nezmění.“ A tak se algoritmus, který ukazoval furt jedno a to samý – což byla dříve jejich zbraň na to, aby děti, i dospělé udrželi na telefonech, aby mohli šířit dezinformace, což byla největší zbraň lidí, kteří za to všechno tady můžou – otočil proti nim. A stejně tak, jako se to stalo u mě, se to stalo u spousty lidí, a spousta lidí se začala vyjadřovat.

Martina: Máte pravdu, že algoritmy takto fungují, a proto se také uzavíráme do svých bublin. A také na tomto systému pracovaly celé týmy neurovědců a IT dohromady. Ale pojďme se ještě jednou podívat na to – možná, je to vlastně zbytečné, protože vy už jste se poměrně vyprofiloval, ale mě by zajímalo – jestli vás to přece jenom nevydělilo ze společenství vaší generace? Jestli přece jenom máte šanci vést normální studentský, bezstarostný život.

Adam Šejna: Já jsem studentský život nedokázal vést ani před Restartem, protože pro mě to vlastně – a každý má svůj názor, svůj pohled na svět, a nechci ho někomu brát – osobně nebylo zábavné, protože studentský život je co? Mít po škole zábavu, nic neřešit, nic nedělat, chodit někam chlastat s kamarády? To je všechno hezké, ale to se mě vlastně nikdy netýkalo, nebavilo mě to. Možná se to trošku pojí s výchovou rodičů, a každý to máme doma jinak, každého vychovávají k něčemu jinému. Nás k tomu nikdy pořádně nevedli, neměli jsme v tomto přísno, takže jsme nikdy nepotřebovali jít hodně proti rodičům s tím, že teď začneme hodně chlastat, hodně kouřit, všechno takové.

Takže my jsme to nikdy nepotřebovali, ani já, ani sestra, a oba to máme poměrně stejné v tom, že nás studentský život až tolik netahá. Něco ji tam baví, nebudu mluvit úplně za ni, ale mě to prostě nikdy netahalo. Já jsem si řekl, že chci něco více. Já chci hezký život, já chci život bohatý na zkušenosti, na zážitky, chci život, který si užiji, a součástí užívání života je být i finančně svobodný člověk. Takže jsem se strašně dlouhou dobu snažil nějakým způsobem prosadit i finančně – ještě před Restartem – abych mohl mít hezký život. A velmi rychle jsem si uvědomil – ještě před tím, než jsem začal natáčet, už mi bylo jasné, kam všechno spěje – že abychom si život v budoucnu mohli užít, tak musíme být velmi vlivní, a finančně zajištění lidé.

Martina: A kdy jste se začal finančně zajišťovat?

Adam Šejna: V těch sedmnácti. To bylo zajímavé, tam se to nedařilo.

Martina: Jak?

Adam Šejna: Furt jsem zkoušel něco nového. To je takový dětský, že si založíte nějaký podnik, zkusíte, jak to funguje, a ono to během pár dní selže, a demotivuje vás to, tak zkusíte něco nového. To byla moje zábava – dělal věci, které selhávaly. A první věc, která pořádně uspěla, byl Restart. Ten mi otevřel dveře do strašně moc místností, otevřel mi úplně nový svět, úplně nové lidi. To bylo zajímavé, a díky tomu jsem se pak dokázal prosadit i dál v životě. Ale do té doby to byla jen moje zábava, kdy jsem furt zkoušel něco nového.

Martina: Adame, teď vás musím ochránit před vámi samotným, protože když hovoříte o Restart Česko, tak jste ho dal do souvislosti s finančním zajištěním. A teď vás chci ochránit před vašimi vlastními slovy, protože tato zkratka – já asi tuším, jak jste to myslel – by mohla být pro mnohé příliš návodná.

Adam Šejna: To je pravda. A tak, abych to tady doplnil: Je to tak, že mi otevřel dveře. Ale ne, že bych vydělával peníze přes Restart, jakože bych vydělával na svých fanoušcích. Jestli jednou za čas udělám merch, s mým merchem, tak ať se někdo nezblázní, že si lidé prostě koupí něco, co podporují, což jsem udělal čtyřikrát za celý rok. Ale spíš mi to otevřelo úplně nové kontakty k úplně novým lidem, kteří mě k něčemu dokázali dostat, a to už úplně mimo politiku, mimo práce na sociálních sítích. Ale díky tomu jsem potkal spoustu lidí, kteří mi v něčem životě pomohli, kteří mě někam dostali, něco mi vysvětlili, něco mě naučili. A já jsem vlastně z toho dokázal vycházet tak, že jsem se někam mohl posunout i po této stránce.

Říkáme si konzervativci, ale necháme mluvit každého – to z nás dělá liberálnější lidi než samotné liberály

Martina: A kam se posouváte, Adame? Protože když se bavíme o pravicové orientaci, o konzervativních hodnotách, tak mě nedávno šokovala má kolegyně, která je přibližně stejně stará jako já, a říká mi: „Prosím tě, co je vlastně ten konzervatismus?“ A já jsem to definovala. Ale přesto, že má své naprosto jasné parametry, tak by mě zajímalo, co si pod ním přeci jen představujete vy? A zda nepotřebujete své pojetí konzervativní politiky a konzervativních hodnot tak trochu redefinovat pro svou generaci?

Adam Šejna: Co se týče rozdělování na konzervativní, pravicový, levicový, tak je to všechno zajímavé, akorát mi přijde, že vlastně my, kteří se identifikujeme jako konzervativci – to mi došlo tak pár měsíců zpátky poté, co jsem začal dělat rozhovory – že přes to, že se identifikujeme jako konzervativci, tak jsme vlastně mnohem víc liberální, než současní liberálové. Protože v rozhovorech, které děláme, dáváme možnost úplně každému člověku říct úplně to, co chtějí bez toho, aby je za to někdo soudil, a vlastně si s nimi povídáme. Kdežto oni jsou ti, kteří mají něco, čeho se furt chtějí držet, a nechtějí z toho ustoupit, a kdokoliv má jakýkoliv jiný názor, tak je nepřítel.

Takže já jsem si řekl: „Aha, takže možná když si říkáme konzervativci, tak je to v této době už špatně.“ Ale nevím. Pro mě konzervativní hodnoty znamenají, že jsou to hodnoty, které tady byly dřív, a chceme si je udržet. A to jsou hodnoty, které tady byly ještě před komunisty, za první republiky, a fungovalo to, a to nejen v naší části světa, ale třeba v Americe. Tam byl třeba americký sen. Mně se líbilo, že se chlap postará o ženu, o rodinu, žena bude doma, a budeme moci vychovávat děti. Protože já si nemyslím, že by děti měly zůstávat doma samotné. Měl jsem štěstí, že jsme bydleli blízko máminy práce, a byli jsme furt s mámou.

Ale nedokážu si představit, že by děti měly zůstat doma samotné, protože pak to dopadá tak, že vychovává někdo úplně jiný než rodiče, a to je největší škoda. Takže jsem se držel toho, že chlap by měl být schopný zajistit svou ženu, zajistit svou rodinu. Chlap by měl být schopen rodinu zajistit po fyzické stránce, a děti, které mají, zase mají být vychovávány doma ženou, která doma chce být, a nikdo ji do toho nemůže nutit. A toho jsem se od začátku držel, že zaprvé chci na tuto cestu navést co nejvíc mladých lidí, protože za mě je správná. Neříkám, že objektivně a podle každého musí být správná, ale za mě je.

A stejně tak je to správně podle mé přítelkyně, pro kterou tohle všechno dělám, a stejně tak pro lidi, kteří chtějí mít život jako my. Což znamená, že když tomu věříme, tak bychom za to měli i bojovat.

Na křesťanských hodnotách stojí celá Evropa, i když já sám žádný ortodoxní věřící nejsem

Martina: Jedna z důležitých součástí pojetí konzervativních postojů je víra. Jak se s tím potýkáte vy? Mnozí vám říkají: Český Charlie Kirk.

Adam Šejna: Už jsem myslel, že mi řeknete: Mnozí vám říkají „klerofašista“.

Martina: To taky, ale také: „Pan pusinka. Ten mladej od Motoristů.“ Vypsala jsem si to.

Adam Šejna: Ukažte, co tam máte?

Martina: Mám tady mimo jiné: „Pasák dezolátů.“ To jsem si taky našla.

Adam Šejna: Tak jsem včera nazval Mináře, ale ne dezolátů, ale: „Pasák svých oveček.“

Martina: Tak ovečky potřebují pastýře.

Adam Šejna: Ovečky potřebují pastýře, přesně tak. Je to sranda. Co se týče víry, tak já mám svou víru, nejsem ortodoxní křesťan, ale co se týče křesťanských hodnot, tak na nich byla Evropa vybudována. A když se pozorně podíváme na to, jak nás vychovávají rodiče, co teď považujeme za dobře vychované dítě, a za slušného člověka, který nelže, nevymýšlí si, respektuje lidi kolem sebe, je hodný na své rodiče – tak to všechno je něco, co je hodně zdůrazněno v Bibli v tom smyslu, že to tak v životě má být.

Martina: Neříkejte mi, že jste ji četl?

Adam Šejna: Nečetl jsem ji. Četl jsem část. Kdysi jsme to četli, já si na to vzpomenu, protože někdy si vzpomínám na věci, které jsme četli, my jsme to museli číst zčásti ve škole, což je za mě dobře, protože to je nikoli stranění dětí k náboženství, ale edukování o tom, co se děje ve světě, a co je kromě naší republiky třeba v Americe, což je obrovský křesťanský národ, a Španělsko taky. Takže jsem si řekl, že je to dobře, že nás to ve škole trošičku učili, a toto tam bylo. Nečetl jsem ji celou, protože kdybych ji četl celou, tak bych třeba spoustu věcí, které dělám, tak by s Biblí úplně nešlo ruku v ruce.

Ale já nejsem člověk, který je ortodoxní křesťan, nejsem člověk, který věří úplně všemu, ale líbí se mi idea, že je někdo nad námi, kdo chce, abychom byli nejlepší verzí sebe sama, kdo chce, abychom dělali to nejlepší, co můžeme, kdo chce, abychom byli dobří lidé, a kdo chce, abychom svět posunovali dál, a že když se budeme snažit opravdu hodně, tak ten člověk nás za to odmění tím, že nám pomůže se posunout k našemu cíli. To je moje víra. Když se zamyslíme nad těmito hodnotami, že by chlap měl zajistit svou rodinu, tak by někteří lidé řekli, že chlapa stavíme do královské pozice a že není nikomu zodpovědný, a může si dělat úplně všechno.

A toto hrozně hezky definoval Charlie Kirk – jak jste tady říkala, že český Charlie Kirk – a řekl, že ano, je pravda, že chlap má na starosti rodinu a určuje určité věci, které tam fungují, ale on má zase někoho jiného, komu se zodpovídá, a to je někdo nahoře. Protože kdyby nikoho neměl, tak by velmi rychle mohl říct: „Dělejte to takhle, protože jsem to řekl. A musíte to udělat, protože nemáte na výběr.“ Ale když existuje někdo, komu se chlap zodpovídá, tak si také musí dávat pozor, což ho někdy může trošku umírnit, trošku posadit zpátky na místo člověka, a ne nějakého nadboha. A myslím, že to je správně, víra je pro lidi důležitá, protože když má člověk víru, tak vlastně není nic, co by ho mohlo zlomit.

A nemusí to být křesťanská víra, ale může to být víra – kdyby to byl levičák – v komunismus. Může mít víru v komunismus, a pokud ji má, tak ho nic nezlomí, a bude bojovat až do konce.

Martina: Ano, akorát u některých idejí a ideologií už to pak není víra, ale fanatismus. Ostatně i ve víře to může být velmi smutný fanatismus.

Adam Šejna: Akorát pro ně to mají v hlavě tak, že v to věří, a proto tomu říkám „víra“. Rozumíme?

Martina: Jenom si dávejte pozor, Adame, protože před chvílí jste řekl, jak se ten muž zodpovídá Bohu. My se mu také zodpovídáme.

Adam Šejna: Ano, všichni se mu zodpovídáme.

Martina: Já vás chráním.

Adam Šejna: Jste hodná, děkuji. Víme, jak to myslím. Děkuji za doplnění.

Martina: Víme. Jde o to, že některých věcí si člověk může – když po něm jdou – velmi snadno naběhnout. Ale kdybyste byl příliš opatrný, a kdybyste měl tyto věci příliš zesumírované, tak byste byl – aspoň mě – podezřelý.

Adam Šejna: Já si myslím, že v mém věku to ani úplně nejde, protože já mám nějaké hodnoty, mám něco, čeho se držím, ale neznamená to, že jsem perfektní člověk, který má všechno správně definováno, který zná všechno nejlíp, protože je mi 18 let, takže nemůžu vědět všechno, a navíc v tomto světě žiju jen chviličku. Já si naopak své místo a znalosti získávám, což znamená, že se vždycky může stát nějaká chybička, nebo nějaké malinké nedoplnění informací, a to si myslím, že je správně třeba. U Xavera jsme měli testovací stream, který bohužel vyšel ven – nebo ne bohužel, to je jedno, ten stream byl v pohodě.

A rovnou se toho chytil Štít demokracie, a tam mě také chytili za nějakou myšlenku, kterou – přesně jak říkáte, když máte nějakou myšlenku, která se nedá ničím obhájit – ale nedali ven celou část, a řekli jenom něco, co jsem tam zmínil, a nedoplnili to. A mezi tím Xaver – který vůbec nevěděl, co dělá Štít demokracie – ten stream stáhl, takže jsem to neměl čím obhájit. A začaly vycházet články, že jsem někdo, kdo mlátí ženy, protože jsem si troufl říct, že když máte průměrnou ženu, a průměrného muže, tak už podle nějaké fyziologické stavby je chlap silnější, a žena by třeba ránu od něj nemusela unést, a proto má mít chlapa, který se o ni za každou cenu postará a ubrání ji před kýmkoliv. A toto tam už nedoplnili, ale řekli, že jsem někdo, kdo chce mlátit ženy.

Martina: Adame, mně se líbí, jak do toho jdete po hlavě, a samozřejmě nemůžete mít v osmnácti, ani v devatenácti letech, žitou zkušenost. Člověk hledá, a říká se, že člověk dospívá třikrát v životě. Poprvé, když ztratí iluze o svých rodičích. Podruhé, když ztratí iluze sám o sobě. A potřetí, když ztratí iluze o svých dětech. Možná, že nikdy nedospějeme dostatečně a bude to dobře, ale v každém případě, jak jde člověk životem, tak z něj některé ideje odpadávají, někdy se musí umazat, aby se k nim pak vrátil. Ale hlavně, já tady nechci být v pozici moudré sovy.

Adam Šejna: Já jsem rád, když poslouchám někoho, kdo mě dokáže nějakým umírněným způsobem říct třeba nějaké nestranné extra pohledy navíc. Spousta lidí bere můj obsah hodně osobně, a jsou k tomu hodně stranický, a dávají do toho až moc přehnaný entuziasmus. Já tomu rozumím, je to hezký, ale lidé někdy nechápou, že člověk si potřebuje jít svou cestou, a jediné, co stačí, je přesně takovým způsobem toho člověka malinko, mírně, umírněně posunout, což je za mě v pohodě. Takže úplně v pořádku.

Martina: Jen hledejte. Jen hledejte.

Adam Šejna: To je jediné, co v této době můžu dělat.

Mám něco, co mě podrží, ať se stane cokoliv – ale to potěšení vědět co, jim nikdy nedám

Martina: V jedné věci mám o vás starost.

Adam Šejna: Ano.

Martina: A to v té, že jste mladý, a ještě neukotvený. A to prosím vás netvrdím, že já jsem ukotvená, teď už mám nějaké křížky, ale přeci jenom jsem se hodně nenáviděnou, a zároveň obdivovanou, stala už v nějakém věku. A toto fackování je hrozně náročné, je náročné to ustát. Jak to dáváte vy? Protože toto by vás časem mohlo nejenom ovlivnit, ale v určitém okamžiku i rozbít?

Adam Šejna: Jakoby já mám jednu věc, která mi úplně se vším pomáhá, abych to zvládl, ale asi bych neříkal, a to z toho důvodu, protože…

Martina: Abyste o ni nepřišel?

Adam Šejna: Abych o tu věc nepřišel. Nebo takto, já o tu věc nepřijdu tak, či tak, to je mi úplně jedno, ale jde o to, že se toho začnou chytat ostatní, kteří si řeknou: „Aha, takže tohle ho drží nad vodou, a pomáhá mu to.“ To já nechci, aby lidé věděli, já se o tom naschvál nevyjadřuju, protože mám prostě něco, co mi pomáhá přejít úplně všechno, a je to takové, že se to nedá sebrat pryč, a je to něco, co mi pomůže vždycky, ať se stane, co se stane. To znamená, že lidé si můžou zkoušet, co chtějí, můžou si dělat, co chtějí, ale já budu vždycky v pohodě. Oni toho nedosáhnou, a já jim nedám to potěšení, že vědí, jak se to můžou pokusit aspoň zničit, i když se jim to nepodaří tak, či tak.

Martina: Probudil jste mou zvědavost, ale ponechte si to, je to důležité.

Celý rozhovor s Adamem Šejnou o cestě od levice k pravici, síle sociálních algoritmů a o víře a tradičních hodnotách si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.

Všechny příspěvky s Adam Šejna