Američané podporují islám v Evropě, v Česku s havloidními kolaboranty

Američané podporují islám v Evropě, v Česku s havloidními kolaboranty

To, že Spojené státy podporují islám zcela otevřeně islám v Asii a Africe je více, než jasné. Vzpomeňme, jak v Afghánistánu instalovali loutkové hnutí Taliban a podporovali rodinu Bin Ládinů finančně až tak dlouho, než se jim vymkla kontrole a začala místo proti Sovětům bojovat proti celému světu „nevěřících neislámských psů“.

Dvě fašistická hovada z TOP 09 | reprofoto: TOP 09

USA byla u toho, když v Pákistánu vyrůstala výcviková střediska islámských fanatiků za pomoci najatých a americkým kongresem placených imámů. A v neposlední řadě to byly opět Spojené státy, které stály za takzvaným Arabským jarem, kdy se v zemích takzvaného Zagrebu a severní Afriky, především ale v Egyptě dostali k moci příslušníci Muslimského bratrstva, ale i tady se muslimové Američanům vymkli kontrole a USA opět dostaly diplomatickou facku v pozici světového četníka, který chce všude rozhodovat o všem. Jenže USA sehrála roli i v instalaci takzvané „Velké Albánie“ pochopitelně muslimské, otevřeně jim k tomu tehdy pomohla bohužel i Topolánkova vláda ODS, KDU-ČSL a Strany zelených a později zejména Nečasova vláda ODS, VV a TOP 09 s podporou starostů. Zejména „kníže“ Schwarzenberg byl v pozici ministra zahraničí s vydatnou podporou své TOP 09 a hnutí STAN věrným kolaborantem, který se zasloužil o vznik naprosto nesmyslného státu Kosovo a také toho, čeho se celá civilizovaná křesťanská a ateistická Evropa bála, tedy vzniku plánů na Velkou muslimskou Albánii.

Albánci jsou nejpočetnějšími muslimy na Balkáně, ještě před vznikem Kosova, byli nejpočetnějšími muslimy i ve dvou zemích, tedy v samotné Albánii, ale také v Makedonii. Díky chybám americké, ale i Schwarzenbergovi diplomacie jim k tomu přibyl i třetí, více-méně teroristický stát Kosovo. Kompaktní a národnostně víceméně homogenní albánské komunity nyní existují v šesti zemích Balkánu a představují nesmírnou hrozbu pro tento už i tak značně nestabilní region. A abychom byli ještě přesnější, v sedmi dalších zemích Evropy představují opět poměrně homogenní skupiny uprchlíků s velkým potencionálem teroristického nebezpečí. Zajímavé přitom je, že pokud se podíváme do albánských dějin, nejvýraznější postavou je bezpochyby Skanderbeg, tedy známý odpadlík od islámu, který se postavil proti Osmanské říši. Současná elita Albánie se ale k islámu hlásí a teroristické útoky po celé Evropě jsou nejen v Kosovu, ale i v početných komunitách Albánců v Makedonii, v Bosně, v jižním Srbsku a v černé Hoře oslavovány. Ostatně, existuje zde velká paralela s Tureckem. Největší historickou postavou Turecka je Atatürk, který hlásal náboženskou svobodu a byl odpadlíkem od ortodoxního islámu, který prosazoval sekulární stát a stal se i prvním prezidentem Turecké republiky, přičemž většina dnešních obyvatel Turecka sice veřejně jeho zásluhy uznává, nicméně se kloní k různým formám muslimského hnutí a řada i k radikálním islamizačním hnutím.

Albánští islamisté využili kolapsu státních institucí

S Albánci jsou po pádu komunismu v Albánii a Jugoslávii spojena hned tři povstání, v letech 1998 – 99 v Kosovu, v roce 2000-2001 v jižním Srbsku a roku 2001 v Makedonii. A je potřeba dodal, že všechna tato povstání využila kolapsu státních institucí v Albánii v roce 1997 a byla vždy spojena se značnou infiltrací islámského radikalismu. Navíc tato povstání byla vždy vydatně podporována v evropských zemích, kde má albánská muslimská komunita početné zastoupení, tedy ve Švýcarsku, v Německu a v Rakousku, ale také v Itálii, Švédsku, Řecku a pochopitelně i ve Velké Británii.

V komunistické Albánii bylo praktikování náboženství na veřejnosti, ale i v soukromí od roku 1967 zakázáno a ústavou z roku 1976 bylo dokonce postaveno mimo zákon. Organizování náboženských akcí bylo tehdy v Albánii postaveno na úroveň fašistického, antidemokratického, antisociálního a protistátního chování. Mešity a i pár kostelů, značné množství modliteben bylo zbouráno nebo uzpůsobeno pro jiné účely, jako byly obchody, divadla či sportoviště. Albánie se v době vlády komunistické strany oficiálně stala ateistickým státem, náboženské knihy a předměty byly konfiskovány, místní názvy vycházející z náboženského základu byly změněny. V souvislosti s muslimy, v Albánii přesněji řečeno se sunnitskými muslimy, se komunisté vlastně neobávali vnější hrozby, jelikož od ilegálních katolíků a pravoslavných, byly islámističtí fanatici v komunistické Albánii izolováni. Komunisté v té době vnímali muslimy jako překážku pokroku a národního sjednocení, komunisty byli muslimové vnímáni jako náboženští fanatici, kterým byl islám vnucen osmanskými okupanty. Muslimové za komunistů patřili mezi velkostatkáře a bránili spíše kolektivizaci, než aby tehdy představovali reálnou hrozbu komunistickému režimu. Ostatně, samo Albánské islámské společenství přestalo uznávat autoritu istanbulského chalifátu v roce 1923, tedy o rok dříve, než jej Mustafa Kemal oficiálně zrušil a dokonce i dříve, než islámská společenství v ostatních zemích, tedy v sousedních oblastech Albánie, tedy v kosovu, v Makedonii a v Řecku, v Bulharsku a v Rumunsku. Pochopitelně, že islámský fanatismus by se nikdy neprobudil, kdyby se USA nepostaraly po pádu komunismu v Albánii a v Kosovu, aby muslimští velkostatkáři z řad islámských fanatiků dostali výraznou finanční i ideologickou podporu, do Albánie i Kosova začali na tamní univerzity mířit takzvaní učitelé islámu ze Saúdské Arábie a ze zemí v Perském zálivu, kteří na místních univerzitách postupně vytlačili pokrokovější a přeci jen liberálnější (i když pochopitelně ne o moc) vysokoškolské pedagogy z Tuniska a Egypta. Je až zarážející, že tehdy v rámci výměnných pobytů na tyto vysoké školy dost pochybné a velmi nevalné úrovně mířili i čeští studenti s výraznou podporu našeho ministerstva školství, které v té době měli v rukou Zelení a Věci veřejné! To, že by se tyto záležitosti prošetřily? To by spíše spadla mešita v Tiraně!!!

Američané podporují albánské islamisty

Přední odborníci na vývoj islámského radikalismu na Balkáně přičítají zásadní zlom v tom, že se po pádu komunismu v Albánii staly strategickým spojencem nejen samotné Albánie, ale i Albánců žijící v oblasti Kosova a Mitrovice, staly právě Spojené státy. A do roku 1997 začaly podporovat sny o Velké Albánii, o zabrání Kosova a Mitrovice, tedy posvátné půdy Srbů, kde leží ostatky těch největších hrdinů Srbska. Vliv USA v Albánii nebyla jen záležitostí strategické orientace, ale ze strany USA přicházely do Kosova a Albánie i nevládní agentury, které často formovaly své ekonomické plány s odkazem na národní sebevědomí a probouzely v Albáncích sny o velké Osmanské říši, o Velké Albánii a navíc tyto de facto pracovní agentury potřebovaly získat nové pracovní síly, takže postupně vybízeli Albánce žijící mimo svou rodnou zemi, aby se vrátili do Kosova a Albánie, což zdůvodňovaly potřebou pomoci albánské komunitě a diaspoře. Když se ve svobodných volbách povedlo socialistům porazit takzvané proamericky orientované liberály, pokusila se nová socialistická vláda Albánie změnit zahraniční orientaci země a navázala hlubší kontakty s Řeckem. Vymanit s vlivu USA se ale albánskému vedení země nepodařilo, jelikož Řekové jako součást EU a NATO museli začít poslouchat své nadřízené v Německu a v USA. A tím radikální albánský islám dostal zelenou, ostatně jako v mnoha jiných zemích s podporou Spojených států.

Ačkoliv navenek se muslimská obec v Albánii drží umírněnějších kolejí, než je radikální islám, podhoubí radikalismu v islamistických komunitách roste. V roce 2003 byl pravděpodobně salafijskými radikály zavražděn mluvčí Albánského islámského společenství Salih Tovaru prakticky ihned poté, co veřejně vystoupil s reformními myšlenkami, jako je snížení počtu denních modliteb či zkrácení pohřebních rituálů. V roce 2004 se dokonce začalo diskutovat uvnitř muslimské albánské komunitě o vzniku islamistiocké politické strany, ale muslimští radikálové se rozhodli, že dostat se k moci demokratickou cestou prakticky nemá smysl a vznik politické strany islámského typu nemá smysl. Zastřešující organizací albánských muslimů se stalo Albánské muslimské společenství. V muslimské komunitě v Albánii došlo k rozštěpení a puristé vytvořili daleko radikálnější Muslimské fórum Albánie, které se infiltrovalo, tedy přesně řečeno několik jejich členů do nově vznikajících albánských politických stran a postupně i do albánského parlamentu.

Stopy radikálního islámu míří ke Gullenovi do USA

Jen tak mimochodem, o tom jak velký vliv mají Spojené státy na náboženský život v Albánii, svědčí fakt, že náboženské instituce koordinující a řídící život v Albánii, sídlí v USA. A kromě Albánské pravoslavné arcidiecéze, Albánského katolického informačního centra, sídlí v USA i Albánské islamistické centrum a hlavně velmi radikální Albánská bektášijská tekke, zastřešující radikální islám nejhrubšího zrna, dokonce takového, že v roce 1925 byyl dervišské řády v Turecku včetně již zmíněných bektášijské emigrační skupiny v Turecku zakázány. V USA je ale toto hnutí podporováno ze strany Erdoganova soupeře o „turecký trůn“ Fethullaha Gullena (žijícího v americkém exilu), přičemž na jedné straně Gulden prostřednictvích svých imámů vysílá do Albánie vzkazy o tom, že tradiční evropské tradice znamenají obrovské nebezpečí pro naší planetu a měly by být odstraněny za každou cenu a jakýmikoliv prostředky, záměrně se ale vyhýbá kritice USA. Co k tomu říci, je to jednoznačná podpora k teroristickým útokům v Evropě prostřednictvím albánských islamistických buněk.

Bohužel, to všechno podpořilo i několik států Evropy tím, že posvětilo vznik Kosova, včetně Karla Schwarzenberka (nominanta TOP 09 a Starostů a nezávislých). Tím na Balkáně roste za podpory USA a jejich evropských kolaborantů Merkelové, Schwarzenberga, Sörosse a dalších nebezpečná islamistická teroristická buňka. Jen pro zajímavost, sousední Slovensko dodnes Kosovo jako stát neuznalo.