Všechno jednou končí. Dnešní prohra republikánů může být pouze jednou volební epizodou. Stejně tak ale může představovat příznačný okamžik, v němž se Západ – ve snaze zastavit Trumpovo „oranžové šílenství“ – rozhodl urychlit svůj vlastní úpadek.
Američané chtěli svou volbou zastavit „oranžové šílenství“. Výsledkem však nemusí být návrat k rozumu, nýbrž nástup ještě nebezpečnějšího druhu politického radikalismu. Mnozí lidé, kteří hlasovali proti Donaldu Trumpovi, protože jej považují za nebezpečného blázna, poslali do Kongresu politiky, jejichž ideologické představy mohou mít pro Spojené státy i celý Západ podstatně závažnější následky než Trumpův „originální“ styl vládnutí.
Iluze pokroku a historické paralely
Výrazně posílila americká levice, která nabízí líbivou kombinaci sociálních slibů, klimatické politiky a moderního progresivismu. Ve Spojených státech přitom prakticky neexistuje početná skupina lidí s osobní zkušeností se socialistickou vládou. Mnozí voliči si proto myslí, že pouze vybírají jiné, lepší a morálnější politiky. Něco podobného si myslela velká část československé společnosti v roce 1946, když volila komunisty. Ani tehdy většina jejich voličů nevěřila, že hlasuje pro budoucí totalitu. Domnívala se, že dává příležitost novým a sociálně citlivějším politikům.
V menším měřítku můžeme podobný mechanismus pozorovat také u českých Pirátů. Za moderním jazykem, důrazem na transparentnost a přitažlivou liberální rétorikou se skrývá zelený a sociální radikalismus, jehož skutečné hospodářské a společenské důsledky si značná část voličů vůbec nepřipouští.
Strategická slepota
Ještě závažnější je zahraničněpolitická slepota nastupující americké elity. Lidé chtěli zastavit Trumpův nacionalismus, ale zároveň posílili politiky, kteří jsou vůči Číně až nebezpečně servilní. Čínskému strategickému plánu nerozumějí a přijímají za fakt tvrzení, že Peking chce především obchodovat a pokojně prosperovat. Jenže Čína nepoužívá obchod pouze jako prostředek vzájemného obohacení. Je pro ni také nástrojem politického vlivu, technologické závislosti a postupné proměny světového uspořádání. To Čína mění zavedený řád, nikoliv Donald Trump. Trump na to jen ne vždy obratně reaguje.
Tento tragický omyl americké socialistické a progresivistické scény může mít několik bezprostředních důsledků: zásadní omezení vývoje umělé superinteligence, nové potvrzení politiky Zeleného údělu a pokus odstranit Trumpa nejen z úřadu, ale také jako politický symbol amerického nacionalismu. V době, kdy Čína usiluje o technologickou a průmyslovou převahu, by přitom americké dobrovolné svazování vlastního výzkumu a hospodářství představovalo mimořádný strategický dar Pekingu.
Pokušení odvolat Trumpa může být pro demokraty nakonec silnější než touha získat za dva roky Bílý dům standardní volební cestou. Právě v tom však spočívá republikánská naděje. Pokus o Trumpovo politické odstranění by mohl jeho příznivce znovu sjednotit a přesvědčit i část nerozhodnutých Američanů.
Trump jako symbol
Republikáni ovšem nesmějí udělat zásadní chybu: nesmějí se Trumpa ze strachu vzdát a odevzdat ho demokratům. Pokud se od něj v rozhodující chvíli odvrátí, jejich voliči to budou považovat za zradu. A za dva roky jim to mohou spočítat i s úroky. Trump totiž už dávno není jen jeden politik. Stal se symbolem odporu části americké společnosti proti elitám, globalizaci, kulturnímu progresivismu a ústupu Spojených států ze světové mocenské pozice.
Nejde přitom pouze o Ameriku. Výsledek kongresových voleb může urychlit mnohem širší proces: odcizení Spojených států a Evropy, hospodářské slábnutí Západu a přesun světového těžiště směrem k Číně. Evropa, která není schopna zajistit vlastní obranu, energetickou bezpečnost ani dlouhodobou konkurenceschopnost, může nakonec zůstat sama – jako (zatím) bohatý, ale postupně chudnoucí turistický skanzen.
Proměnu poměrů můžeme sledovat také na postoji k válce na Ukrajině. Ještě před rokem bylo téměř nepřijatelné mluvit o míru, zatímco dnes se o něm hovoří zcela otevřeně. Docházejí peníze, vytrácí se veřejná podpora a pro Spojené státy je osud Ukrajiny stále méně zásadní. Porážka Ruska pro ně představuje spíše otázku prestiže a geopolitického vlivu než obranu před bezprostředním ohrožením vlastní země. Ukrajina se současně stala bojištěm, na němž Rusko a Západ prověřují své strategie, zbraně a vojenské technologie.
Evropa se jednoho dne může ocitnout v podobné pozici – nikoliv jako rovnocenná velmoc, ale jako prostor soupeření Spojených států a Číny (a jejích přátel z Ruska). Odcizení Ameriky a Evropy by znamenalo konec Západu jako jednotné civilizační a geopolitické síly, a tím také konec jeho světové převahy budované posledních sto let.
Neříkám to s nadšením, ale obávám se, že rozmach socialismu a progresivistických iluzí na Západě zastaví teprve opravdu hluboký otřes. Historicky jím bývá válka, nedostatek, bída nebo jiná krize, která společnost bolestně konfrontuje s důsledky jejích rozhodnutí. Druhou možností je pozvolný hospodářský úpadek. Ten nebude tak náhlý ani dramatický, ale jeho výsledek může být stejný: konec technologické, vojenské a politické převahy Západu. Celý proces může trvat ještě 20 let, takže si jeho rozsah budeme uvědomovat jen omezeně a postupně.
Všechno jednou končí. Dnešní prohra republikánů může být pouze jednou volební epizodou. Stejně tak ale může představovat příznačný okamžik, v němž se Západ – ve snaze zastavit Trumpovo „oranžové šílenství“ – rozhodl urychlit svůj vlastní úpadek.
Publikováno na Neviditelném psu; mezititulky redakční
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
