Knihu o Švejkovi dnes většinou chápeme jako komedii nebo parodii na armádu. Dá se ale využít i jako překvapivě účinný návod, jak přežít v nepřátelském zajetí. Své by o tom mohl vyprávět americký námořník Douglas Hegdahl, který se ve vietnamském zajetí vydával za prosťáčka. Svou roli zvládl natolik přesvědčivě, že byl předčasně propuštěn a po návratu domů dokázal americkým zpravodajským službám předat jména a osobní údaje přibližně 256 spoluvězňů. Zároveň odhalil podmínky v zajateckém táboře a pomohl zachránit stovky životů. Díky své chytrosti a neobyčejné paměti proměnil zdánlivou slabost v jednu z nejúčinnějších zbraní.
Foto: Námořník, který obelstil Vietnamce a zachránil stovky životů (ilustrační foto) | Adobe Stock
Douglas Brent Hegdahl se narodil 3. září 1946 do rodiny zbožných norských přistěhovalců. Po absolvování střední školy v Clarku v Jižní Dakotě okamžitě narukoval k americkému námořnictvu. Sloužil na palubě křižníku USS Canberra v Tonkinském zálivu, když 6. dubna 1967 v časných ranních hodinách došlo k nešťastné nehodě a Hegdahl přepadl přes palubu – podle všeho kvůli zpětnému rázu lodního děla. Několik hodin se udržel na hladině, než ho vylovili vietnamští rybáři. Ti se k němu chovali slušně, ale brzy jej předali místním milicionářům, kteří ho přivítali pažbami pušek a následně poslali do nechvalně proslulé věznice přezdívané Hanoi Hilton.
Severovietnamci jeho příběhu nevěřili a považovali ho za agenta nebo sabotéra. Hegdahl proto dospěl k závěru, že nejlepší bude vydávat se za naprostého hlupáka. Když po něm dozorci požadovali podpis protiamerických prohlášení, tvrdil, že neumí číst ani psát. Po několika marných pokusech ho něco naučit to vzdali a začali mu přezdívat „Incredibly Stupid One“ – Neuvěřitelně hloupý.
Protože jej považovali za neškodného idiota, svěřili mu zametání vězeňského dvora a nehlídali ho tak přísně jako ostatní zajatce. Hegdahl situace využíval k drobným sabotážím. Při jedné příležitosti například nasypal hlínu do palivových nádrží několika severovietnamských vojenských nákladních vozidel. Ještě větší význam však mělo jeho tajné shromažďování informací.
Společně s dalším americkým zajatcem vymyslel systém, jak si zapamatovat údaje o ostatních vězních. Do melodie známé dětské písně Old MacDonald Had a Farm si postupně uložil jména, hodnosti, data zajetí a další informace o 256 amerických vojácích. Díky své mimořádné paměti si vše zapamatoval bez jediného zápisu.
V roce 1969 jej Severní Vietnam v rámci propagandistické kampaně předčasně propustil. Komunisté byli přesvědčeni, že jde o bezvýznamného a málo inteligentního vojáka, jehož návrat domů nebude představovat žádné riziko. Opak byl pravdou. Po návratu do Spojených států Hegdahl během výslechu zpaměti odrecitoval seznam 256 amerických zajatců, jejich hodnosti i další důležité údaje. Poskytl tak první spolehlivé důkazy o tom, kteří dosud pohřešovaní vojáci jsou stále naživu, a zároveň přinesl podrobné informace o podmínkách v severovietnamských zajateckých táborech.
Na rozdíl od mnoha jiných válečných hrdinů se Douglas Hegdahl nikdy nesnažil využít své popularity. Pokračoval ve službě u amerického námořnictva jako instruktor přežití, kde učil nové generace vojáků, jak se chovat v zajetí. Předával jim techniky zapamatování informací, způsoby tajné komunikace mezi vězni i metody drobných sabotáží, které mohou nepříteli komplikovat život. Z námořnictva odešel v hodnosti poddůstojníka druhé třídy.
Za svou službu obdržel řadu významných vyznamenání, mimo jiné Purpurové srdce, Medaile válečného zajatce nebo Kříž za statečnost Vietnamské republiky. Jeho životní příběh podrobně zachycuje kniha The Unlikely War Hero, kterou v roce 2024 vydal novinář a historik Marc Leepson. Publikace detailně mapuje nejen Hegdahlovy zážitky z vietnamského zajetí, ale i jeho další život po návratu do vlasti.
Příběh Douglase Hegdahla ukazuje, že odvaha nemusí vždy spočívat v hrdinském útoku se zbraní v ruce. Někdy je největší předností schopnost potlačit vlastní ego, přesvědčit nepřítele, že před sebou má bezvýznamného prosťáčka, a ve správnou chvíli využít jeho podcenění. Přesně tak, jak to ve své nejslavnější knize předvedl dobrý voják Švejk. V Hegdahlově případě však nešlo o literární satiru, ale o skutečný příběh muže, který díky předstírané hlouposti zachránil stovky lidských životů.
Zdroj: Kabinet Kuriozit
