EVA HRINDOVÁ
Ankara jsou pro politiky to, co Karlovy Vary pro umělce. Každý tam chce být, aby se mohl lísat a vtírat důležitým lidem.
Celý svět je o servilitě a klanění se mocným. Každému člověku se svobodnou duší to musí být odporné.
Jenže jak se z toho chcete vyvázat? Umělci to mají jednodušší, mohou Karlovy Vary ignorovat. Technický pokrok jim umožňuje točit filmy, nahrávat písně, pořádat koncerty a divadelní představení i bez bohatých producentů. Skutečně silná výpověď si svého diváka či posluchače vždy najde. Proto je ta servilita umělecká o tolik odpudivější.
Ale jak se chcete jako země obejít bez přátelství s mocnostmi? Bez dobrých vztahů se sousedy, s bohatými zeměmi? Lze ale dobré vztahy získat i bez patolízalství a uplácení? Myslím, že to jde. Dělat dobrou diplomacii, do ničeho se nemotat a systematicky budovat soběstačnost vlastní země. Energetickou a potravinovou. Dělá to naše vláda? Jisté náznaky tu jsou, ale stále to není na jedničku s hvězdičkou.
Nakupováním zbraní do zbytečné války a pliváním na Rusko se k tomu nepřiblížíme…
fb
