Za mašinou s tuhým tělem sedí ženy podvečerem: „sviť, žárovko, sviť, ať mi šije niť. Šiju, šiju huboroušky, proti virům nemám zkoušky, sviť, žárovko, sviť, ať mi šije niť. Dnes je čtvrtek, zejtra pátek – rozstříhám i módní šátek: sviť, žárovko, sviť, ať mi šije niť. Zelené šaty, botky rudé, brzy virus zničen bude: sviť, žárovko, sviť, ať mi šije niť.“ Ráno, raníčko, šička vstala, roušky si v uzel zavázala: „Půjdu, matičko, roušky prát, musím je přec dezinfikovat.“ „Ach nechoď, nechoď mezi lidi, v testech se staly už i chyby. Já měla zlý té noci sen. nechoď, dceruško, bez roušky...