Maďarský premiér Viktor Orbán nebyl nikdy příliš diplomatický. Vždycky říkal, co si myslel, čímž stavěl své evropské kolegy do nepříjemného postavení, protože ti jsou zvyklí říkat jedno, myslet druhé a dělat třetí.
Viktor Mihály Orbán zachránce Maďarska a křesťanských hodnot
A nyní tito Evropané protlačili Evropským parlamentem usnesení, které požaduje, aby byla přijata proti Maďarsku disciplinární opatření za jeho „nesnášenlivost vůči migrantům“. Orbán z tribuny Evropského parlamentu dal vinitelům své země najevo, že nedovolí silám prosazujícím migraci vydírat Maďarsko, a obvinil poslance ze zaujatosti a manipulace s fakty.
Abych řekl pravdu, nechápu, co vlastně EU od Maďarska chce. Samozřejmě je mi jasné, že místa v Evropském parlamentu a v byrokratických strukturách EU jsou obsazena hlavně globalisty, kteří nezastupují nikoho jiného než sama sebe a snaží se „bajonetem“ (tj. sankcemi) zahnat lidstvo do „šťastné budoucnosti“. Dříve tyto politiky nazývali proamerickými, ale nyní, když má USA izolacionistickou administrativu, nenáviděnou jak washingtonskými, tak evropskými globalisty, jsou spíše protiameričtí. V principu jsou protistátní. Proto není překvapující jejich konflikt se státníky Orbánem a Trumpem, stejně jako jejich nenávist ke státníku Putinovi a k Rusku, které oba státníky podporuje. Je také zřejmé, že Orbánovi je nyní vystaven účet za celou řadu „přestupků“.
Za blokování spolupráce Ukrajiny s NATO a s EU kvůli jazykovému zákonu omezujícímu práva národnostních menšin. Přece dobře Orbánovi vysvětlili, že je to zákon namířený proti Rusům – a Maďarů coby Evropanů se nedotkne (podobně jako krymských Tatarů). Rumuni jsou také nespokojení, ale nic neblokují a dokonce ani nereptají (rumunský prezident pouze přestal mluvit s Porošenkem – a je ticho po pěšině). A Poláci se k zákonu jaksi vypovídali a tím to skončilo. Loví a odírají ukrajinské gastarbeitery, vzpomínají na volyňský masakr a polské město Lvov, vznášejí nároky na restituci odebraného jim majetku a tvrdí, že Ukrajina se s banderovci do Evropy nedostane. Ale znovu – žádné blokády. Chápou totiž, že Kyjev „stojí v čele boje proti ruské agresi“, „drží štít mezi dvěma znepřátelenými rasami“ a „zachraňuje Evropu před znesvěcením ugrofinsko-mongolskými hordami“.
Vedle toho se Orbán chová poněkud podezřele, totiž jako rusofil. Ostatně Maďaři přišli přece do Panonie odkudsi ze Zauralí. A ani v jiných směrech se k Moskvě nestaví konfrontačně, nýbrž preferuje pragmatický vztah, a jako první v EU (ještě dříve než Italové) začal požadovat zrušení sankcí proti Rusku. Sankce ještě nesplnily svůj účel, a on už mluví o jejich zrušení.
Výhrad vůči maďarskému charismatickému vůdci se u šedých evropských byrokratů nahromadil celý vagón a malý přívěs k tomu. Bylo však nevhodné napomínat Maďarsko za vyjádření svého stanoviska k vztahům s Ruskem (koneckonců protiruské sankce nezablokovalo). Dokonce i za Ukrajinu bylo složité Orbána napadnout. Vždyť mluvil na obranu evropských hodnot a stavěl se proti porušování práv evropských Maďarů.
Ovšem za veřejné projevy proti imigrantům vyžaduje evropský princip tolerance tvrdý trest. Orbán může být rád, že jako předseda vlády má diplomatickou imunitu, jinak by ho dávno poslali ze Štrasburku rovnou do Haagu. Tam po Srbech zejí prázdnotou cely Mezinárodního trestního soudu a poradce pro národní bezpečnost USA John Bolton je zakazuje obsazovat Američany a Izraelci.
Všechny tyto problémy, které vyvolaly ono tažení euro-globalistů proti Maďarsku, jsou srozumitelné. Není však jasné, proč nevidí, že migrace pohřbívá politickou kariéru Angely Merkelové. Složitým kompromisem se sociálními demokraty (SPD) se jí s obtížemi podařilo uhájit své kancléřství (poté, co jim postoupila další ministerské posty) a musela se smířit s jejich kontrolou zahraniční politiky. Ale tato nestabilní struktura je připravena kdykoliv zkolabovat, protože sociální demokraté chápou, že pokud půjdou do příštích voleb přímo z velké koalice s Merkelovou, volby prohrají. Potřebují nejprve prostřednictvím nějakého skandálu za ní zabouchnout dveře, pak teprve volby. Tudíž budou hledat příležitost k předčasným volbám. Ve vlastním bloku CDU/CSU Merkelové panuje rozkol ohledně odmítnutí její politiky a je stále obtížnější ho skrývat. A to všechno jen kvůli migrantům.
V Itálii se dostaly k moci síly, které účinné blokují invazi migrantů do země. Dokonce když „humanitární aktivisté“, kteří organizují pašování, vřískají, že lidé se nyní utopí nebo umřou hlady a stísněností na lodi, která se je snažila přivést do Itálie, římská vláda zůstává neochvějná – ať si plují kam chtějí, jen ne do Itálie. Už i slizký Macron, který neustále měnící postoj k jakékoli strategické záležitosti, začal vyjadřovat své znepokojení nad migrační krizí. Střední Evropa migranty nepřijímá od počátku. A zatím celá tato krize vede k výbušnému nárůstu popularity národoveckých stran, proti kterým se zdá pravicově-konzervativní Orbánova strana Fidesz takřka liberální selankou.
Pravicoví nacionalisté se chystají svrhnout liberální globalisty z evropského politického trůnu. Mají ostatně s Trumpem mnohem více společného než se současnou evropskou byrokracií, jež aktivně hrála na straně Clintonové při volbách v USA a nenávidí Trumpa.
Každý další skandál, který evropští liberální globalisté ušijí na pravicové konzervativce, zesiluje radikálnější hlasy a tlačí i samotné konzervativce k radikálnějším postojům. Ve skutečnosti se liberální globalisté stavějí proti politickým tendencím podporovaným evropskými národy, hanobí politiky, kteří tyto tendence přejímají, a kopou tak hrob nejen sobě, ale celé Evropské unii, s níž jsou čím dál více spojováni.
Přitom je jasné, že vlády zvolené na národní úrovni obhajují státní zájmy a vystupují za pragmatickou politiku ve všech otázkách – od způsobu boje s migrační krizí až po obnovení normálních vztahů s Ruskem. Ale na úrovni EU nikým nezvolení evropští byrokraté nadále prosazují politiku globalizace, která ničí národní státy i životní prostředí evropských národů. V důsledku toho lidé snadno dospějí k závěru, že EU je zlo, které se snaží zničit blahodárný národní stát. Počet euroskeptiků roste a samotná EU slábne a začíná se rozkládat.
Ve výsledku z toho bude zle Evropanům i Rusům. Evropanům proto, že ztrácejí společný ekonomický prostor, společný trh a opět čelí teritoriálním a jiným problémům, které opakovaně vedly Evropu ke krvavým a dlouhým válkám. Rusům proto, že ztratí jediného stabilního a perspektivního ekonomického a politického partnera (i když zatím ještě váhá mezi Ruskem a USA) a místo toho budou mít na západní hranici konglomerát nestabilních a znepřátelených států, které se ho navíc budou neustále snažit zatáhnout do svých konfliktů.
Ale nejhůře bude samozřejmě evropským liberálním globalistům, kteří ztratí moc, politické vyhlídky, společenské postavení, ale i nezasloužený blahobyt. Jen proto, že se nedokázali vyrovnat Trumpovi ani Putinovi, tak alespoň kopou do Orbána. Ovšem pro Orbána jsou evropské invektivy jako pro slona broky. Pryč jsou dny, kdy evropská byrokracie rozhodovala o osudu zemí a prezidentů.
Je načase, aby začala přemýšlet o své budoucnosti, která nikam nevede.
