Česko se stává evropským centrem praní peněz

Česko se stává evropským centrem praní peněz

V Česku se ve velkém perou peníze. Do finančního systému to přináší zvýšené riziko, nestabilitu, zesílený dohled mezinárodních finančních institucí i nedůvěru vůči české koruně. Pokud s tím kompetentní české orgány nezačnou něco dělat, může nastat podobná bankovní krize jako koncem 90. let. 

„Nemám pro to žádný přímý důkaz, ale různí bankéři mě bohužel mimo záznam upozorňují, že se to (praní peněz, pozn. red) opravdu děje. Mají za to, že příliv špinavých peněz je způsobený zvýšeným finančním dohledem v Pobaltí. To nutí lidi, kteří tam perou peníze, rozhlédnout se někde jinde,“ tvrdí o situaci v Česku Graham Barrow, bývalý bankéř a světově uznávaný odborník na prevenci praní peněz.

To, že Česká republika má s praním peněz dlouhodobý problém, dokládají i další skutečnosti. Česko prominentně figuruje v takzvaných laundromatech neboli velkých kauzách, jež se týkají právě masivního praní peněz. Investigace.cz tyto kauzy mapovala pro mezinárodní síť investigativních novinářů OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project). Finanční schéma těchto „praček na peníze“ často zahrnovalo ruský nebo ázerbájdžánský státní rozpočet jako zdroj nelegálních peněz, řetězec offshorových firem a účet v některém z českých finančních ústavů. 

Ve stopách bankovní krize v Pobaltí

Jeden z největších evropských finančních skandálů, který se týkal praní peněz, se odehrál v Pobaltí. Tamní pobočky obrovských mezinárodních bank s kdysi neposkvrněnou pověstí, jakými jsou ABLV, Danske Bank, Trasta Komercbanka nebo Swedbank, přišly nejen o bankovní licence, ale musely také zaplatit obří pokuty a ztratily kapitál i důvěru investorů. Šéf estonské pobočky Danske Bank po vypuknutí skandálu spáchal sebevraždu.

Jak Ázerbájdžán korumpoval evropské politiky

Podle auditu dánské právní kanceláře Bruun & Hjejle šlo o značně rizikové vklady. Závěry auditu jsou takové, že většina podezřelých plateb v bankách byla provedena pro klienty z bývalého Sovětského svazu včetně Ruska. Lidé, kteří za těmito vklady stáli, byli velmi často z vládnoucích elit, patřili mezi ně i příslušníci rodiny Vladimira Putina nebo lidé z okolí ruské tajné služby FSB.

Podle Polského institutu mezinárodních otázek (PISM) mohly být právě tyto peníze využity na politické aktivity proruských organizací, lobbing v energetice nebo na financování dezinformačních kampaní. 

Negativní symptomy, na které tehdy mezinárodní finanční instituce upozorňovaly, se teď nacházejí v českém finančním systému.

Jedním z indikátorů, jenž signalizuje praní peněz, je podle Valdise Dombrovskise, místopředsedy Evropské komise, který má na starost finance, podíl nerezidentů na vkladech v bankách. Lotyšsko dovedl masivní podíl cizinců na finančním trhu až k pádu třetí největší banky, ABLV. Stojí za pozornost, že právě v době, kdy mezinárodní instituce začaly kritizovat Pobaltí za velký objem peněz nerezidentů, začaly v Česku jejich vklady narůstat. Je pravděpodobné, že zejména ruské peníze původně uložené v Pobaltí se přelily právě do Česka.

Česká spojka v ruské pračce, autor: Lenka Matoušková

 

Polovina peněz od cizinců

Jedna z největších kauz spojených s takzvanou bankovní krizí v Pobaltí je vyšetřování třetí největší lotyšské banky, ABLV. Všechno začalo v únoru 2018 na základě obvinění ze strany amerického regulátora finančního trhu Financial Crimes Enforcement Network (FinCEN). Regulátor banku podezíral, že kryje praní špinavých peněz, uplácí klíčové mocenské představitele a umožňuje porušovat sankce proti severokorejskému režimu. 

Agentura Reuters tehdy uvedla, že přes Lotyšsko se provádějí nezákonné finanční transakce, týkající se Ruska, Ukrajiny i Severní Koreje. Samotná banka ABLV sice obvinění z praní peněz odmítala, nebylo jí to ale nic platné. Závažné podezření ji destabilizovalo, vkladatelé vybrali během několika dnů zhruba 600 milionů eur (více než 15 miliard korun) a banka se potácela na pokraji krachu.

Protože je Lotyšsko členem eurozóny, vyjadřovaly se k situaci banky ABLV také evropské instituce. Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) a vzápětí i Evropská centrální banka (ECB) konstatovaly, že ABLV jako finanční ústav selhává, pro ekonomiku země není nezbytná a její záchrana není ve veřejném zájmu. ECB lotyšské bance nařídila, aby zastavila veškeré platby. 

Krach banky ale nepřišel zničehonic. Mezinárodní instituce už dříve upozorňovaly, že ABLV, stejně jako další banky v Lotyšsku, mají příliš vysoký objem peněz od zahraničních klientů – kolem roku 2016 se podíl vkladů nerezidentů v této pobaltské zemi vyšplhal nad polovinu. Místní policie teď prošetřuje, jak velká část vkladů pochází z trestné činnosti. 

Moneyval, výbor expertů Rady Evropy, jehož hlavním úkolem je hodnotit dodržování mezinárodních standardů v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu, v hodnoticí zprávě publikované v roce 2018 (šetření probíhalo v roce 2017) označil objem peněz od nerezidentů v lotyšských bankách z pohledu praní peněz za významnou hrozbu. 

Moneyval v této zprávě poukazuje především na fakt, že lotyšské finanční domy na tuto potenciální hrozbu nereagovaly. Banky mají totiž povinnost podezřelé vklady (například takové, jež nemají srozumitelné obchodní pozadí či neodpovídají finanční situaci klienta) oznamovat finančnímu regulátorovi, což podle zjištění Moneyvalu nedělaly.

Také americký International Narcotics Control Strategy Report (INCSR) varoval už v roce 2016 před nárůstem objemu bankovních vkladů nerezidentů v lotyšských bankách a označil je za značné riziko. Podle této zprávy pocházelo přes 15 miliard eur (více než polovina všech peněz v lotyšském finančním systému) od zahraničních klientů. 

Vražda právníka

Lotyšská vláda ve snaze o záchranu dobrého jména země a možná i banky ABLV pár dnů před vyhlášením jejího krachu prohlásila, že v rámci boje proti praní peněz bude postupně snižovat objem bankovních vkladů nerezidentů na polovinu. 

„Too big to fail“ neboli „příliš velká na to, aby padla“ je přísloví, které svazuje regulátorům finančního trhu ruce ve strachu z ekonomické krize, pokud velká banka padne. V Lotyšsku toto ale neplatilo. V únoru 2018 ministryně financí Dana Reiznieceová-Ozolová dala ruce pryč od záchrany třetí největší banky v zemi s tím, že není životně důležitá. Majitelé poté vyhlásili bankrot. V tu dobu měla banka aktiva v hodnotě 2,4 miliardy eur.

Na počátku odhalení nelegálních finančních operací v ABLV byl pravděpodobně právník Martin Bunkus (38 let), specializující se na insolvenční řízení. Právě on měl získat dokumenty o poměrech v bance, jež svědčily o porušování zákona proti praní peněz a obcházení mezinárodních sankcí. Tyto informace pak poskytl kompetentním úřadům v USA.

Snaha rozkrýt poměry v ABLV ho nakonec stála život. Chtěl se totiž stát likvidátorem této banky a vypadalo to, že se mu to může povést. Na konečném seznamu, předloženém v březnu 2018 bankovnímu regulačnímu orgánu, se umístil na druhém místě z deseti možných kandidátů. Dal dohromady potenciální tým, včetně seniorních partnerů v mezinárodní poradenské síti PricewaterhouseCoopers (PwC) a v další právnické firmě v Rize. Najal také amerického lobbistu Davida Merkela, aby mu pomohl získat práci na ABLV. Argumentovali tím, že pouze tým externích likvidátorů, jakými jsou oni sami, může zajistit, že se obvinění z praní peněz v bance řádně vyšetří. Tvrdili, že likvidace ABLV týmem najatým samotnou bankou by ohrozila důkazy.

V květnu 2018 byl Martin Bunkus cestou do zaměstnání rozstřílen ve svém voze dávkou z kalašnikova. Vyšetřování dodnes není ukončeno, nicméně indicie podle vyšetřovatelů ukazují na popravu spojenou s výkonem jeho práce.

Podle oficiálních zpráv lotyšský regulátor v bance ABLV zatím zmrazil peníze související se zločinem ve výši 100 milionů eur a nevylučuje, že konečná výše přesáhne několik set milionů eur. Současný likvidátor banky ABLV Ringolds Balodis prohlásil: „Téměř všichni věřitelé byli v procesu likvidace banky klasifikováni jako vysoce rizikoví klienti.“ Podle médií by suma špinavých peněz, které protekly přes banku ABLV, mohla dokonce přesahovat jednu miliardu eur. 

Kam zmizely peníze 

Lze si jen těžko představit, že když v roce 2016 americký INSCR a o dva roky později evropský Moneyval označí zahraniční kapitál v lotyšských bankách za vysoké riziko a varuje, že může souviset s kriminalitou, zůstane zahraniční klientela v klidu a nebude se snažit peníze přesunout.

Zdroj: MMF

Z grafu Mezinárodního měnového fondu (MMF) je patrné, že již na počátku roku 2016 začaly z Lotyšska odtékat peníze ve velkém, což časově odpovídá zveřejnění zprávy INCSR. Značná část celkového zahraničního kapitálu se tak z Lotyšska přesunula jinam ještě před zahájením samotného vyšetřování banky ABLV. Během dvou let, od roku 2016 do roku 2018, tedy od zveřejnění zprávy INSCR do zahájení likvidace banky, klesl podíl zahraničních vkladatelů v lotyšském bankovním sektoru z více než padesáti procent na necelých čtyřicet procent. 

V Česku naopak zhruba v té době započal trend právě opačný – podíl vkladů nerezidentů v tuzemských bankách začal podle dat České národní banky (ČNB) stoupat. V období od konce roku 2016 do roku 2018 narostly vklady nerezidentů z eurozóny v českých bankách zhruba o bilion korun (ze zhruba 600 miliard na 1 600 miliard korun) a vklady nerezidentů ze zbytku světa asi o dvě stě miliard korun (z 200 miliard na 400 miliard korun). 

Nerezidenti z eurozóny – vklady celkem, zdroj: ČNB
Nerezidenti ze zbytku světa – vklady celkem, zdroj: ČNB

Bylo jen otázkou času, kdy po zmrazení pobaltských penězovodů zločinci z východoevropských zemí zacílí na novou destinaci. Nešlo přitom jen o lotyšskou ABLV. V pobočce Danske bank v Estonsku mohlo být podle odhadů OCCRP vypráno denně až 10 milionů dolarů, v ruské pračce zvané Troika OCCRP zdokumentovala platby, které souvisely s Českou republikou, ve výši přes 6 miliard korun, v ázerbájdžánském laundromatu přes 130 milionů korun.

Ruská pračka značky Troika

Stejný problém, jiná země

Hodnocení Česka mezinárodními institucemi přitom připomínají hodnocení Lotyšska před krachem banky ABLV: varují před strmým nárůstem vkladů nerezidentů. Mezinárodní měnový fond (MMF) soustavně upozorňuje na slabiny systému proti praní peněz v České republice. Ve své zprávě z roku 2018 poukázal na signifikantní nárůst peněžních vkladů na české bankovní účty od klientů ze zahraničí. Dále MMF konstatuje, že zdroj, z něhož do Česka přitékají peníze, je většinou neznámý, a proto doporučuje podrobovat zahraniční klientelu hloubkové kontrole.

V hodnoticí zprávě z roku 2019 MMF v této tendenci pokračuje: „Nedávné kauzy praní peněz v některých zemích EU odhalily slabiny v systému proti praní peněz napříč Evropou. Autority v Česku by se měly zaměřit na monitoring finančních toků do a z Česka, především však transakcí, které jsou spojeny s účty zahraničních osob, a zkoumat zdroje zahraničního kapitálu.“

„Nevím, na základě čeho MMF došel k tomu, že povinné subjekty nezkoumají dostatečně zdroj peněz, je to jedna z jejich základních povinností,“ říká ředitel Finančního analytického úřadu (FAÚ) Libor Kazda. „Občas se ale může stát, že pro některou povinnou osobu je zkoumání zdroje složité.“ 

MMF zároveň upozorňuje na nárůst vlastnictví nemovitostí v Česku zahraničními osobami a vyzývá k důkladnému prověřování rizik praní peněz na trhu s nemovitostmi. Výslovně doporučuje rozšířený sběr dat k zahraniční klientele a skutečným vlastníkům právnických osob.

Česko kritizoval také nezávislý monitorovací orgán Rady Evropy Moneyval. V prosinci 2018 na plenárním zasedání ve Štrasburku přijal hodnoticí zprávu, v níž českým bankám například vyčetl, že „… při zjišťování skutečného majitele a zdroje finančních prostředků některým z nich stačí prohlášení klienta a údaje z obchodního rejstříku“ (bod 355 této zprávy). 

„Když nemají jinou možnost, když klient řekne, že jediné, co může dodat, je čestné prohlášení, co mají banky dělat?“ pokládá řečnickou otázku šéf FAÚ Libor Kazda. „To ale neznamená, že se to dále nešetří. Fakt, že klient dodá jen prohlášení, může budit podezření, že něco není v pořádku.“ Dodává, že čestné prohlášení se při určování skutečného majitele peněz a jejich původu v Česku využívá „dost často“. „Není to dobře,“ říká Kazda. „Ale na druhou stranu, nemůžeme očekávat, že banky vyhodí devadesát procent klientů na ulici.“ V jiných evropských zemích ale přece nejsou klienti bank na ulici, a přesto je Moneyval za laxnost při zjišťování původu peněz a jejich skutečného majitele nekritizuje. „To je na dlouhou debatu,“ říká Kazda. „Asi bych se k tomu teď nevyjadřoval.“

Zjišťování zdroje peněz je přitom povinnou součástí každé kontroly klienta, s nímž banka uzavírá smlouvu o vedení účtu. Každá banka má poté povinnost v rámci trvání obchodního vztahu s klientem zkoumat ekonomickou opodstatněnost jeho transakcí a to, zda odpovídají jeho majetkovým poměrům. 

Moneyval v bodě 13 rovněž zmínil, že v průběhu skandálu Panama Papers, který propukl v dubnu 2016, se ukázalo, že z 11 milionů uniklých dokumentů se jich přes 250 tisíc nějakým způsobem týkalo Česka. V dokumentech se také objevilo téměř 300 českých podnikatelů. V mnoha případech se jednalo o podezření na daňové úniky nebo praní peněz. V bodě 44 Moneyval dále konstatoval, že česká eBanka, která ukončila činnost v roce 2008, byla běžně využívána pro praní peněz.

Moneyval zařadil Českou republiku do procesu zesíleného dohledu, což znamená, že míra rizika praní peněz stoupá. Kontroly tak budou probíhat častěji. Poslední z nich se uskutečnila letos v srpnu.

Nedůvěřuj, prověřuj

Český Finanční analytický úřad (FAU), kterému oznamují podezřelé obchody nejen banky, ale také další finanční instituce, realitní kanceláře, provozovatelé hazardních her či poskytovatelé služeb s virtuálními měnami, ohlásil ve výroční zprávě za rok 2018 rekordní počet zajištěných peněz, více než 7,5 miliardy korun. Jde o pochybně nabyté peníze, jež po analyzování poskytnuté informace FAU na konkrétních bankovních účtech zablokuje. Oproti zajištěným penězům v roce 2017 ve výši zhruba 2,1 miliardy korun jde o bezprecedentní nárůst, jaký historie existence FAÚ nepamatuje. Zpráva za rok 2019 už ale mluví zase jen o zhruba 2,3 miliardách zajištěných korun. 

„Zpravidla je to dáno větším případem,“ vysvětluje více než pětimiliardový výkyv v roce 2018 ředitel FAÚ Kazda. O jaký konkrétní případ šlo, nechce prozradit: „K žádnému konkrétnímu případu se nikdy nevyjadřujeme, povinnost mlčenlivosti je nám daná ze zákona.“ Prozrazuje ale alespoň, že případ „se podařilo odhalit ve spolupráci s povinnou osobou“, což jsou ve zhruba 85 procentech banky, a zároveň FAÚ přálo štěstí, protože „peníze byly na účtu“, a tudíž bylo co zajistit.

„Naší doménou je boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu,“ píše na svém webu FAÚ. Kromě praní peněz úřad podává trestní oznámení také pro podezření z daňových trestných činů, korupce, podvodu nebo poškozování věřitele.

Jaký podíl ze zajištěných peněz, které FAÚ uvádí ve svých výročních zprávách, připadá na praní peněz, ale zjistit nelze. „Nerozlišujeme to,“ říká Libor Kazda. „Při jakékoliv majetkové trestné činnosti lze uvažovat o tom, že dochází také k praní peněz. Zda jde například o podvod, nebo už jsou peníze převáděny dál, prány, takové rozlišení nemáme. Je to v balíku dohromady.“ 

Kolik případů se podaří dovést do konce, lze vyčíst z policejních statistik. Například v roce 2018 policie evidovala v rámci celé ČR škodu ve výši 121 miliard korun (ze všech trestných činů). Z toho se policii podařilo dohledat a zajistit výnosy ze zločinu ve výši 7,9 miliardy korun. 

Zatímco FAÚ do své výroční zprávy nezapracoval statistiku oznamovaných trestných činů s uvedením výše zajištěných peněz, policejní statistiky jsou mnohem konkrétnější. Z údajů vyplývá, že z celkové škody ve výši 121 miliard korun byla v roce 2018 u trestného činu praní peněz evidovaná výše škody 762 milionů korun. Připomeňme, že ve stejném roce FAÚ zajistil přes 7 miliard korun, jedná se tedy zhruba o desetinu všech peněz zajištěných FAÚ. 

Částka 762 milionů korun, přiřazená v policejních statistikách k trestnému činu praní peněz, není nijak vysoká ani v porovnání s dalšími policejními údaji. Například u trestného činu krácení daně byla v roce 2018 evidována škoda přesahující 25 miliard korun a u podvodu téměř 19 miliard korun. Zdá se, že Česko může být pro praní peněz stále atraktivní destinací.

Každopádně rostoucí podíl vkladů nerezidentů v tuzemských bankách zneklidňuje i ředitele FAÚ Libora Kazdu. „Je to problém. Říkáme tomu průtokové účty,“ říká. „Jisté skupiny“ podle něj hledaly po dění v Pobaltí „jiné země, kde budou moci působit“. „Posouvají se z Východu sem,“ říká Kazda. „Doufám, že se díky našemu působení a působení povinných osob posunou zase někam dál.“

Autor článku: Hana Čápová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková 

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu rodiny OrlickýchNadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Česko se stává evropským centrem praní peněz appeared first on investigace.cz.




Loading…