Ještě nedávno bydlel ve Velké Británii, teď v České republice vede pobočku evropského hnutí volající po remigraci – Save Europe Act. Čerstvě třiadvacetiletý tatínek Martin Kuziel a aktivista v rozhovoru s Epoch Times přiblížil myšlenky a ambice, rozvoj české frakce i „boj“ s unijními orgány. Zastavil se i nad některými médii skloňovaným tvrzením, že ona iniciativa je extremistická a krajně pravicová. Jak to vidí on?
Ještě donedávna jste žil ve Velké Británii. Co vaši cestu zavedlo do středu Evropy?
I když je máma Češka a táta Slovák, své dětství jsem strávil v Birminghamu, kam jsme odjeli kvůli tátově práci. Chodil jsem teda i na britskou základní školu, ve třídě nás bylo třicet. Kromě mě v ní byl Ukrajinec, dva Poláci, pár Britů a zbytek děti z Jemenu, Pákistánu nebo Afghánistánu.
Dobře si pamatuju, že už jako malý školák jsem vnímal rozdíl v nás – Evropanech a lidmi mimo evropský kontinent. Jen ta šikana vůči nám – byla obrovská. Několikrát jsme si vyslechli i to, že děti bez islámského původu kamarádi nejsou. Vůbec nás mezi sebe nebrali. Rodičům se to časem přestalo líbit a přeřadili mě do katolické školy, kde většinu naopak tvořili Evropané a problém najednou zmizel. Byl tam jeden kluk z Nigérie, který byl náš kamarád. Nikdo nikoho najednou nešikanoval tak, jako na předchozí škole.
Celý příběh ilustruje, proč jsme se s manželkou přestěhovali do České republiky. Nechtěl jsem být ta evropská menšina. Jen muslimů je v Birminghamu přes třicet procent, Angličané tvoří pouze 42 procent místních a migranti žijí v ghettech, což znamená, že v některých oblastech v budoucnu doslova nebudou žádní Evropané. Nedávno se mi také narodil syn a chci, aby žil v bezpečí.
Z Birminghamu jste se dostal do čela české frakce iniciativy Save Europe Act. Co stojí za tímhle krokem?
Vždy jsem se o politiku zajímal, převážně o tu pravicovou. Dříve jsem se klaněl k libertariánství. Později jsem si uvědomil, že i když je fiskální politika zásadní, nejdůležitější je národní identita. Bez ní nemůže být nic, jen se podívejte do historie, kolik civilizací zaniklo.
Já o tu svou nechci přijít. Když mě oslovil spoluzakladatel iniciativy Martin Sellner, jestli nemám zájem projekt začít i v Česku, řekl jsem, že samozřejmě, budu rád.
Petice iniciativy má už přes šest set tisíc podpisů. Kdy vlastně začala?
Asi čtyři měsíce zpátky. V České republice jsme ji odstartovali ani ne před měsícem.
Přiblížil byste konkrétní myšlenky, o které se Save Europe Act zasazuje?
Migrace se dá rozdělit na dva základní body – pull a push factor. My chceme pracovat s oběma. Ten přitahovací (pull) faktor jsou například vysoké dávky, ty vnímám jako zlo. Například v Anglii si takto migranti mohou dojít na zaplacené energie, telefonní kredit nebo dokonce jídlo. Kdyby se dávky ale omezily jen na obyvatele států Evropské unie, zbavili bychom se jednoho pull faktoru.
No a na druhou stranu tu máme push, neboli vytlačovací faktor. Jako příklad bych zmínil zákaz výroby a dovozu halal masa. Já miluji zvířátka a jsem zastáncem toho, že by při porážce nemělo dlouho trpět tak, jak to máme nastavené v Evropě. Ale v islámu jim z nějakého důvodu přijde normální, že zvířeti rozříznou krk, pověsí ho a nechají ho vykrvácet. To je barbarismus. Další možný krok je zákaz stavění mešit (jako na Slovensku, kde islám nebyl oficiálním náboženstvím). Ale základem jsou silné hranice.
Centrální myšlenka celé iniciativy je remigrace…
Ano, remigrace znamená hlavně systematické a rychlé navracení lidí, kteří tu pobývají nelegálně, byly jim zamítnuty žádosti o azyl, nebo se dopustili trestné činnosti. Zásadní je i princip první bezpečné země – když někdo utíká například ze Sýrie nebo Súdánu, má žádat o azyl v Turecku, Jordánsku, Egyptě, prostě v první bezpečné zemi na cestě, ne až v Česku nebo v Německu. Dnes to ale nefunguje, lidé klidně vyhodí pas, řeknou, že nemají státní příslušnost, a systém s tím nic neudělá.
Uvedu příklad – v Anglii byla spousta lidí syrského nebo iráckého původu, kteří získali azyl, pak odjeli bojovat za ISIS, a když se zhroutil, vrátili se zpátky do Británie, jako by se nic nestalo. To jsou přesně ti lidé, o kterých mluvím, když říkám, že se musí prověřovat, kdo vlastně k nám přichází. A pak jsou tu teroristické útoky jako v Manchesteru nebo v Mannheimu, kde útočníci byli lidé, kteří původně žádali o azyl. To jsou vážné věci, které nemůžeme ignorovat.
Chápu ale, že spoustě lidí jde hlavně o to postarat se o migranty, kteří to mají těžké. Tomu rozumím a nemám s tím problém. Jenže mnohem důležitější je postarat se nejdřív o naše vlastní lidi, aby se měli dobře a aby byli v bezpečí. Nejde to dělat obojí najednou. Já jsem spíš zastáncem toho, abychom lidem pomáhali přímo v jejich zemích, tam, kde to dává smysl.
Někteří tvrdí, že vaše požadavky jsou „krajně pravicové“ či „rasistické“ a „extremistické“. Proč to podle vás tak není?
Takoví lidé podle mě neví, o čem mluví. Ať si jdou zkusit bydlet uprostřed Birminghamu. My pouze reagujeme na statistiky. V částech Francie, Německa, Británie, Nizozemska a dalších zemích nemohou jít dívky ve velkých městech v noci samy ven. Bojují s hrozbou, že je někdo přepadne, znásilní. Případů v posledních letech dost narostlo. Až bude můj syn starší, bude moct chodit do školy sám pěšky. To by si v Anglii nemohl dovolit.
My nejsme radikální, jen jsme k těm myšlenkám o remigraci přišli brzy. Myslíme si, že si to za pár let budou myslet všichni a bude to normální, i v politice. Před pěti lety by o nás říkali, že jsme náckové, protože „remigrace je nějaký holocaust?“ To je totální blbost. Teď to ale lidé berou jinak, berou to vážně. Jen za pět let se koncept znormálněl. Už i Evropský parlament schválil tzv. return hubs. Takže postoje se mění a věřím, že za další čas s námi bude souhlasit čím dál tím víc lidí.
Zmínil jste spoluzakladatele Martina Sellnera. Dočetla jsem se, že mu byl zakázan vstup do některých států, včetně Velké Británie, USA či Švýcarska, údajně kvůli jeho krajně pravicovým aktivitám. V mládí se v Rakousku údajně zapojoval i do neonacistické scény a prý jej mentoroval Gottfried Küsse, který byl opakovaně stíhán a vězněn za popírání holocaustu a propagaci nacismu a vedl zakázanou neonacistickou skupinu Liduvěrná mimoparlamentní opozice (VAPO). Nepodporují taková fakta argumenty, že jde o krajně pravicové až extremistické hnutí, jak tvrdí kritici?
Podle mého názoru tyto zákazy vstupu vypovídají více negativně o zemích, které je uvalily, než o něm samotném. Britský případ si dobře pamatuji; jeví se mi jako dosti absurdní, vezmeme-li v úvahu, že stejná administrativa, která umožnila návrat bojovníků ISIS do země, zároveň zakázala vstup muži, jenž se zasazoval o řešení právě těchto problémů. Kromě toho se jedná o obvyklé pomluvy. Nemohu za něj však hovořit. Pokud byste měla otázky přímo pro něj, je to příjemný člověk a jistě by rád věc sám objasnil.
Teď zpátky k vaší iniciativě. Minulý týden jste na v demonstraci v Bruselu Evropské komisi doručovali podepsanou petici s 500 tisíci podpisy. Tamní starosta vám původně nechtěl povolit demonstraci, jak to probíhalo?
Ano, ten bruselský starosta, vůbec nedává smysl. Bydlela jste někdy v Bruselu? Ne? Já ano. Je tam velký, velký binec. Člověk se tam opravdu bojí. Několikrát se mi stalo, že jsem v noci slyšel výstřely. A když jsem pak šel ráno do práce, viděl jsem rozbitá okna, a podobně. Lidé kolem toho chodili, jako kdyby to bylo normální. Prostě tam je anarchie, nic tam nefunguje. Také s drogami jsou tam velké problémy.
Proto nechápu, proč zrovna starostovi takového místa vadí zrovna remigrační demonstrace. Ten by měl mít naopak zájem město zlepšit. Takže nám ji původně zakázal. Já jsem v Evropském parlamentu pracoval, tak vím, že velmi často tam byly různé protesty – často například pro Palestinu, no zkrátka pro všechno. Ale zrovna tu naši musí zakázat. Ale my mezi námi máme lidi, kteří velmi dobře umí právo, tak jsme rozhodnutí vzali k soudu. A vyhráli jsme.
V rámci té demonstrace jste chtěli doručit podepsané petice Evropské komisi. Ale policie vám v tom bránila. Proč?
Policisté k nám byli opravdu hodní. Demonstrace proběhla bez problémů. Mimochodem, na místě, kde je zakázané protestovat, proti nám akorát demonstrovalo pár lidí z Evropského parlamentu a Evropské komise a další. Oni jejich akci mohli dělat bez problémů a dokonce tam, kde se to nesmí. Zajímavé.
Jakmile se šly doručovat podpisy, policie nás tam nechtěla pustit. Možná z toho důvodu, aby mezi skupinami nedošlo ke střetu. Protestující ale pak odešli a situace trvala i nadále. Asi nevěděli, jestli nás tam mají pouštět, když jsme „pravicoví“. Ale měli jsme mezi sebou i europoslance, kterým by neměli bránit ve vstupu na vlastní pracoviště. No, ale nakonec nás tam pustili. Myslím, že s námi spousta policistů i souhlasí a jsou rádi za to, co děláme. Každý den musí bojovat s migranty. Z nějakých čtvrtí mají sami strach. Ale oni demonstrovat nemůžou, protože nechtějí, aby je lidé označovali za rasisty
Reagovala Komise už na petici?
Ano, nechtějí nám ji zaregistrovat. Prý to není v souladu s evropskými hodnotami. Ale budeme se bránit soudně.
Kam míří iniciativa dál?
Plán je, aby Save Europe Act byla tak obrovská organizace, že ti politici, kteří nás nepodporují, budou vypadat špatně. A důvody, proč za námi nestojí, budou vzbuzovat otázky. Takto to bude vypadat. Máme i spoustu jiných nápadů a konceptů, co budeme dělat. Vše je v plánovací fázi. Nechceme zatím zveřejňovat detaily.
Ale to, že dnes lepíme plakáty, sbíráme podpisy, stavíme stánky, bude jen malou součástí toho, co přijde v budoucnu. Bude to obrovské. Cílem je dosáhnout toho, že budeme mít silný tlak na politiku a chceme ze Save Europe Act vybudovat podobně známý brand jako Coca-Cola. Budeme mít i tour po hlavních evropských městech. Samozřejmě se zastavíme i v Praze a Bratislavě. Uskuteční se i Save Europe Act konference, zatím neřeknu kde, ale bude to blízko. Musíme také dosáhnout milionu podpisů, máme už šest set tisíc, a to i přesto, že jde o velmi mladou organizaci. Byl jsem v hodně podobných iniciativách, které existují desítky let, ale nebyli tak úspěšní, jako tato. Je vidět, že máme masovou podporu a že našich cílů dosáhneme zanedlouho.
To jsou plány pro celé hnutí. Co Česká republika?
Tady petici podepsalo víc než sedmnáct tisíc lidí. Přímo k dobrovolničení se přihlásilo kolem stopadesáti. Čísla každý den rostou. Vše je v počáteční fázi, teprve to začínáme budovat. Zatím rozdáváme letáky a teď se chystáme koupit petiční stánek. Já se aktivismu věnuji už šest let a ve stáncích a při distribuci letáků se cítím nejvíc doma. Jsem spíše organizační typ. Zájemci se kdyžtak mohou přihlásit na těchto webových stránkách: Save Europe Act – volunteers.
Děkuji za rozhovor.
Publikováno na The Epoch Times
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
