Vždycky, když už si začnu myslet, že je hysterie kolem uprchlíků za námi, začne nové kolo. A nemyslím teď nedávný incident z Brna, ve kterém figuruje pár vypečených cizinců, ale výroky, jako je ten Pečinkův:
Tady se úplně přestalo rozlišovat mezi uprchlíky, tedy lidmi, kteří prchají před nějakou politickou zvůlí, a ekonomickými migranty.
Chtěl tím snad Pečinka říct, že víc trpí ten, kdo nemůže tisknou protivládní pamflety, než ten, kdo nemůže nakrmit děti? Nebo tím snad chtěl říct, že bída je úděl, který musí člověk snášet a nesmí se mu protivit?
Pokud nechtěl, tak to ale řekl. A pokud chtěl, měl by se stydět.
A já se trochu bojím, že chtěl, protože mezi tzv. lepšími lidmi se stále drží – pokud ne přímo šíří – protokapitalistická protestantská víra, že bída je spravedlivý trest za nemravný život a že příčiny bídy nejsou objektivní, ale subjektivní. A od takového myšlení je k přesvědčení, že pomoc člověku, který utíká před bídou, je vlastně nemravná, už jen krůček. A potom, akceptovat bídu jako zlo znamená připustit, že kapitalismus, pro nějž je bída přirozeným projevem tržních vztahů, je ve své podstatě vadný.
A protože kapitalismus je tabu, budeme dál lidi selektovat jak na rampě v Osvětimi – ti vlevo ještě mohou chvíli žít, pokud si to zaslouží, ti vpravo musí pro vyšší princip mravní zemřít. A je celkem jedno, jestli je tím principem rasa, národ, nebo trh, smrt je smrt, bolest je bolest a hlad je hlad. To jen vzdělaní a kultivovaní myslitelé z blahobytné Evropy si myslí, že víc bolí, když jsou ústa zavřená, než když do nich není co dát.
Chcete dopřát lidem svobodu? Dopřejte jim nejprve život.
Převzato z blogu Tribun
Stanův komentář: Tabu jsou dle mého názoru především příčiny migrace a špinavá agenda, která se k ní váže. Celý ten cirkus kolem ní jsem už v lednu 2015 popsal zde.
