Politické a sociální teorie jsou dnes už nepoužitelné. Nemyslím si, že svět lze zachránit sociálním smírem a hrou na demokracii.
Milan Knížák | reprodukovaný ořez fotografie
zdroj: wikipedie.org | autor: Petr Novák, Wikipedie | název: Milan Knížák (2007) | licence: CC BY-SA 2.5
Přál bych si, aby to bylo možné, ale jak nám současný svět ukazuje, jsou tyto nástroje nedostatečné a neúčinné. Spíše než lidsky organizovaná spása může vyřešit situaci na zeměkouli nějaká tragédie – ničivá světová válka, živelná katastrofa nebo globální epidemie zhoubné nemoci. Nepíše se mi to lehce, samozřejmě si nic z toho nepřeji, jen mi nic jiného nepřipadá pravděpodobné.
V každém případě by lidská společnost měla zpomalit technickou revoluci, která nás předběhla a zmátla. Svět se stal velmi zranitelným. Mechanická zařízení vyrobená a fungující podle jednoduchých fyzikálních zákonů jsou spolehlivá a opravitelná. Současné technologie založené na komplikovaných systémech, tím pádem závislé na mnoha faktorech, jsou nesmírně křehké. Celý svět je propojen komunikačními kanály. Informační zátěž je obrovská a s ničím předtím nesrovnatelná.
Hospodářské systémy jsou těsně propojeny a pokud nějaký prvek přestane fungovat, dochází k širokému kolapsu. K nepříjemným kalamitám dochází zhroutí-li se někde, např. v bance, lokální počítačová síť. Kdyby někdo uměl vyřadit počítačové teritorium život by zkolaboval do neřešitelného stavu. Čím lepší technologie, tím větší možnost velkého kolapsu.
Rychlost, kterou se lidský život mění, akcelerovala po druhé světové válce způsobem, který asi nikdo neočekával. To, co přišlo, jsem ve svém mládí považoval za utopii. Za můj život se proměnil svět tak rapidně, že to neumím vstřebat. Především se změnily hodnotové stupnice a to ovlivnilo organizaci společnosti, hodnocení výsledků lidské práce a z toho vyplývající důraz na odlišné rysy života společnosti než ty, které nám evoluce připravila.
Vládne povrchnost a plytkost, následování módních trendů, rozpad rodin, změna hodnocení lidské sexuality , ústup od systematického snažení, uctívání prázdných gest, smiřování se se slabostmi a dokonce tolerance určitého typu kriminality. Lidé jako by ztráceli paměť, čest a odvahu. Co především absentuje je pokora všeho typu. Přesto, že tradiční politické strany ztrácí moc, vše se politizuje. To ovlivňuje většinu oblastí lidských aktivit, dokonce i kulturu, která je manipulovaná grantovou politikou, jež činí umění závislé na státu. Stát totiž považuje kulturu a umění za zábavní průmysl a podporuje ji podle starého schématu „chléb a hry“. Pomocí této sociální politiky kumuluje moc. Svoboda, jež údajně panuje, je jen fikce. Ve svobodě mohou žít jen lidé s vyspělým morálním kodexem. Taková současná lidská společnost určitě není.
