VÁCLAV KRÁSA
Velké haló v kruzích opozice, ale i mainstreamových médií způsobil výsledek voleb ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, které vyhrála AfD. Prošli jsme obrovskou masáží katastrofických scénářů, které nám, ale i celé Evropě hrozí. Účel je jasný, vystrašit nás, abychom volili umírněné progresivistické strany a nedali jsme šanci razantním změnám. Vlastní argumentace i rozsah kampaně vůbec neodpovídá významu voleb v Sasko-Anhaltsku, protože na celostátní politiku Německa určitě nebude mít vítězství AfD významnější vliv. Jedná se o dvoumilionovou zemi, kdysi spadající do tzv. východního Německa, a tudíž výsledek neodpovídá celostátnímu rozložení politických sil v Německu. Bylo zajímavé a někdy i komické, sledovat naše mainstreamová média a některé politiky, jak dramatizovali dopady vítězství AfD, že člověk neznalý situace se mohl domnívat, že došlo ke katastrově, která bude pustošit všechny země EU. Proč ten strach a odpor proti AfD? Je to jednoduché, kdokoliv je proti současnému stylu politiky v rámci EU, je okamžitě cílem štvavé kampaně. Přesně to se ukazuje v případě AfD, která je prezentována jako radikálně pravicová strana. Argumentační řetězec jde standardní lživou cestou: jsou proti euru, tudíž jsou proti Evropě. Jsou proti Evropě, takže jsou nacionalisté. Kdo je nacionalista, navazuje na tradici fašismu. A pozor, teď ještě začínají mít skeptické poznámky k přistěhovalecké politice. Jsou to rasisté“. Jak jednoduchá a lživá linka. Nikdo neuvede žádná pozitiva, s čím AfD přichází v oblasti energetiky, přistěhovalectví, rozvoje hospodářství, ale hlavně snahu na ukončení války na Ukrajině. Jen špína a špína. Nejhorší je, že stejný narativ používají všechny země EU, i když možná s trochu jinými nuancemi. Známá je kauza letadla a dronu v Lipsku, která vyvolala mediální i politickou bouři, aniž bylo zřejmé, kdo dron k letadlu, údajně plného zbraní, dal. Hned byla zřejmá ruská linka, a tak si sousední země okamžitě povolali velvyslance Ruska. Samozřejmě, že náš ministr zahraničí neotálel. Myslel jsem si, že nová vláda změnila zahraniční politiku, ale pokud naskakujeme na takové hlouposti, tak nevím. Jen by mě zajímalo, co si pan ministr Macinka povídal s ruskou velvyslankyní, když událost není nijak prokázána, ale hlavně se udála v cizí zemi. Tomu opravdu nerozumím, v Německu se našel dron, nedošlo k žádné události, k žádné škodě a my si dále zhoršujeme, už tak mizerné diplomatické vztahy s Ruskem.
Vyjednávání Jareda Kushnera a Stevea Witkoffa v Moskvě a následně v Kyjevě dopadla jako vždy, bez výsledku. I když všechny jednací strany hlásily, že je nakročeno k vyřešení války na Ukrajině, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský opět říká „Válka bude pokračovat.“ Ukrajinci nehledají mír, ale především hledají pomoc před blížící se zimou, a možná až ve druhé řadě se snaží vyjednat podmínky „důstojného míru“. Jednání skončilo tradičně žebráním o další peníze, o další zbraně a v zásadě o další čas pro vládnutí Volodymyra Zelenského. Nechápu, proč Evropa a USA neukončí vládu dnes už autokrata, který uměle udržuje válečný stav, protože si dobře uvědomuje, že mír znamená konec vlády Zelenského a jeho kamarily. I když naše média nás neustále krmí úspěchy dronové války proti Rusku, tak je zřejmé, že Ukrajina prohrává a země se stále více propadá do chudoby, chaosu a postupně se vylidňuje. Drony a raketami se dosud války nevyhrávají. Lovení lidí na frontu je něco, co se zatím nikdy nedělo, Ukrajinci nechtějí bojovat, ale mocným tohoto světa tato podivná válka vyhovuje, aniž by jim bylo líto tisíce mrtvých. Je mi za ně stydno.
Ať žije cenzura a doba komunistická se vrací. Lotyšsko zakázalo dovoz knih, novin a dalších tiskovin z Ruska a Běloruska. Opatření se vztahuje i na zboží ruského nebo běloruského původu dovážené přes třetí země a doplňuje dřívější unijní sankce. Cílem je podle lotyšských úřadů omezit šíření propagandy a dezinformací, chránit národní bezpečnost a snížit příjmy z exportu států, které vedou nebo podporují válku proti Ukrajině. Sama argumentace je úplně nesmyslná, protože příjmy z dovozu uvedených komodit jsou opravdu, vzhledem k velikosti země, zcela nepatrné. Jedná se o jasnou diskriminaci občanů Lotyšska ruské národnosti, kterých je téměř 25 %. Lotyšský tlak na ruskou a běloruskou národnost je obrovský a určitě odporuje nejen Základní listině práv, ale všem možným evropským směrnicím. Tito lidé nemají s válkou pravděpodobně nic společného, ale v rámci celoevropské rusofobie je potřeba rusky mluvící občany utlačovat a je jedno, zda je to v severských zemích, na Ukrajině, nebo jinde. Jako představitel tak malé země bych se asi trochu krotil, protože politická se situace je proměnná a najednou se můžou tři malé pobaltské země octnout sami proti Rusku. A často platí „co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
Článek Co týden dal č. 37 (2026) se nejdříve objevil na .
