Dnešní summit USA- Čína-Rusko | KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra!

Dnešní summit USA- Čína-Rusko | KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra!

Dnes  se  v Číně  v  rámci jednání  APEC s Šen Čenu  uskuteční  politické  setkání   tři nejmocnějších světových  lídrů  – amerického,  čínského a ruského  prezidenta. Ve  světovém  tisku  už  tohle  jednání  získalo  pojmenování  Nová Jalta  nebo  také  Jalta  2.0.  S podtitulem,  že  si tihle  tři světoví  hráči rozdělí  současný  svět. Osobně  si  to  nemyslím.  Ale…

Ale  pojďme  se  například podívat, co  od  setkání  očekává  web  The  American Conservative v  článku

What Trump Can Get Out of the Trilateral Shenzhen Summit

podle  překladače

Co si Trump může odnést z třístranného summitu v Šen-čenu

V době globálních konfliktů a turbulencí je vyhlídka na třístranný summit, na kterém by se setkali lídři Číny, Ruska a USA, nadějným znamením. Zda však bude možné naplnit aspiraci na mírovější a stabilnější globální řád během očekávaného setkání v Šen-čenu , je otázkou.

Pochybnosti jsou viditelné na každém kroku. Přesto by bylo chybou nevyužít takovou mimořádnou příležitost. V nedávné knize jsem napsal, že tento druh trilateralismu je nezbytný k opětovnému sestavení funkčního globálního řádu. Zejména toto třístranné setkání má možnost dosáhnout pokroku jak v oblasti jaderné stability, tak v oblasti regionálních konfliktů, tedy problémů, které v současnosti pronásledují náš svět s přízrakem nekontrolované, násilné eskalace do ještě tragičtějších rozměrů.

Trilaterální diplomacie představuje jedinečné výzvy, ale takový summit má potenciál osvobodit se od předpokladů, které příliš často brzdí bilaterální nebo multilaterální dohody. Navíc trojúhelník Čína-Rusko-USA spojuje tři nejmocnější vojenské síly na světě, takže do popředí se přirozeně dostává obtížná, ale nezbytná diskuse o bezpečnostních otázkách.

To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč se čínští hostitelé zdají být poněkud zdráhaví  při podpoře třístranného setkání. Peking prokázal ochotu pomoci zprostředkovat různé konflikty, ale dobře ví, že vztahy mezi USA a Ruskem jsou stále napjaté, a nechce se ocitnout v křížové palbě.

Rusko si možná přeje setkání  těchto   tří mocností, už jen proto, aby si zajistilo status téměř supervelmoci.

Prezident Donald Trump se také zdá být poměrně nedočkavý. Po velkém domácím neúspěchu v pololetních volbách začátkem tohoto měsíce má možná sklon hledat pozitivní odezvu  na světové scéně. Trump však bude pravděpodobně zklamán, pokud si bude myslet, že schůzka přinese zásadní posun v kterékoli ze dvou tragických válek, které determinují jeho zahraniční politiku.

V první řadě by se všichni tři lídři měli zaměřit na hrozící jaderná nebezpečí. Všechny tři státy investují obrovské prostředky do modernizace jaderných sil. To představuje možnost většího počtu zbraní ve vyšším stupni pohotovosti, ale také již ne již zcela přitaženou za vlasy možnost exotických jaderných zbraní , jako jsou ty rozmístěné ve vesmíru nebo pracující v kombinaci s drony a umělou inteligencí.

Putin, Trump a Si Ťin-pching by se minimálně měli shodnout na tom, že takové exotické jaderné zbraně podkopávají globální stabilitu.

Trumpova administrativa projevila velký zájem o širší třístrannou dohodu o kontrole zbrojení, zejména po vypršení platnosti opatření Washingtonu a Moskvy v oblasti kontroly zbrojení. Trváním na zapojení Číny do třístranné dohody o kontrole zbrojení však riskuje, že se stane „jedovatou pilulkou“, která by mohla zabránit smysluplnému pokroku v dalších klíčových otázkách. Bylo by rozumné nechat diskusi o komplexnější třístranné dohodě o kontrole zbrojení na budoucí setkání, jakmile USA shledají tento formát produktivním.

Stratégové dobře vědí, že jaderný konflikt, pokud tento hrozný den někdy nastane, by pravděpodobně vznikl z nekontrolované eskalace regionálního konfliktu. Proto by se tři lídři měli zaměřit také na dvě nejnebezpečnější ohniska: Ukrajinu a Tchaj-wan.

V případě Ukrajiny mohou Washington a Peking pomoci tím, že poukážou na hmatatelné zisky pro Kreml, pokud by Putin souhlasil s ukončením války v krátkodobém horizontu. Mezi taková „cukrátka“ by mohla patřit třístranná aktivace arktického tranzitního koridoru , která je dlouhodobým cílem ruského vůdce, a/nebo právní uznání ruské suverenity nad Krymem a Donbasem.

Pokud jde o Tchaj-wan, tři lídři by mohli užitečně potvrdit pekingský ceněný princip „ jedné Číny “ a mohli by jít ještě dále a společně uznat, že situace na Tchaj-wanu by se neměla vyvíjet podobně k Ukrajině, konkrétně jako zástupná válka zasahující do klíčových zájmů jedné z velmocí. Pokud by Washington projevil zdrženlivost v těchto dvou extrémně citlivých situacích pro Peking a Moskvu, mohl by získat další pomoc při ukončení americko-íránské války.

Zejména Peking má silné motivace pomoci Washingtonu ukončit tento nešťastný konflikt, který ohrožuje globální ekonomiku. Vliv Číny na Teherán by neměl být podceňován a Moskva by mohla pomoci Íránu a jeho vazalům držet krok  s vývojem. Tyto tři globální konflikty jsou samozřejmě na vrcholu programu, ale třístranný summit by se mohl užitečně zabývat i zhoršující se situací v oblasti Afrického rohu, kde hrozí, že se masa  latentních  konfliktů rozroste v plnohodnotnou regionální katastrofu.

Tato třístranná vrcholná schůzka má potenciál k významnému pokroku v uvolnění globálního napětí a návratu k celkové strategické stabilitě. Měla by však také připravit půdu pro další malá seskupení, například třístrannou schůzku Čína-Japonsko-USA, stejně jako pracovní skupinu Evropa-Rusko-USA. Stejně tak je již dlouho na místě pravidelný summit P5, který by se odehrál s vedoucími představiteli stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Regulace přes  malá uskupení mocných lídrů může hrát roli v zastavení a zvrácení současného skluzu do globálního chaosu a k válce.

*****

Autor  evidentně  nečeká  Jaltu 2.0  o které píše  zejména  evropský a  český  mainstream. V neposlední řadě  proto,  že  Evropu  nikdo  nikdo  do Šen Čenu  nezve, neradí se  s ní  a  vlastně  je  tak v klasické pozici  čtvrtého kola  u  tříkolky. Prostě je  vnímána  jako nezajímavý  balast. V  evropských metropolích – Bruselí počínajíc, přes  Londýn, Paříž, Berlín až k Praze  z  toho naskakuje europapalášům  v lepším případě kopřivka, v  tom  pravděpodobnějším  žlutá zimnice. Bývalé koloniální  metropole, dříve  mistrující  půlku světa, dobře  vědí  jaké  to je, když  se  řeší problémy  na nejvyšší úrovni  a  někdo  u  toho  řešení schází. Tisíckrát  tohle  v minulosti  dělali jiným,  teď  to  budou zažívat  sami od  trojúhelníku USA -Čína-Rusko.

Za  sebe  říkám,  že  by se mi velmi ulevilo, kdyby se  skutečně  ta  Jalta  2.0 odehrála a uskutečnila. Svět by se, dle mého názoru,  stal okamžitě  daleko bezpečnějším a  všelijací  horečnatí  válečníci  typu  Leyenová, Merz, Burnham, Macron, Pávek, Tusk a podobní  by  kvaltem museli  vychladnout a  zpovykaný  ukrajinský  fracek  Zelenský  sklapnout. Jenže  nic  takového nečekám.  Na  to Trump v  žádném  případě  nemá. A po prohraných poločasových  volbách ještě  méně  než před nimi.

Navíc  – podle  dostupných informací se Peking  rozhodně  brání  zatažení  ukrajinské a  iránské  agendy  na pořad  jednání. V takovém pádu  ovšem nevidím  o  čem  jiném  by  ti  tři  jaderní supermani spolu  měli jednat. Protože  Peking  určitě  odmítne  spoluúčast  na  dalších jednáních  o kontrolách jaderného arzenálu. Oproti  oběma  dalším mocnostem  je  zatím  jen poloviční.  Takže  se rozhodně  nenechá omezovat.

Nečekám  tedy žádný  zásadní průlom. Ale  kdyby  výsledkem  byla  „jen“ dohoda, že  se  americký, čínský a  ruský prezident  budou  do budoucna  v  určitých termínech scházet, považoval  bych  to  za  výhru  v  geopolitikcé lotynce. Scházet  bez  – dámy prominou – evropských kazišuků, kteří  nejsou  schopni dodat  žádnou přidanou  hodnotu, ale mnohé jsou připraveni zkazit, protože  jinak  by politicky  zbankrotovali.  Viz  situace kolem Ukrajiny.

Ne  Jalta  2.0  to určitě  nebude. I když  by na  tom celý svět  vydělal. Ale  snad se přeci jen něco pozitivního z té historické schůzky  urodí.