Více výdajů na obranu, více přerozdělování v souvislosti s klimatickými změnami – EU uvádí do chodu dosud největší stroj na přerozdělování bohatství.
Jednání o příštím sedmiletém rozpočtu Evropské komise vstupují do rozhodující fáze. Pokud se Ursule von der Leyenové a jejím spojencům podaří prosadit své plány, Německo opět ponese značnou finanční zátěž. Němci si však na tuto realitu již zvykli.
Po celém světě se úroveň veřejného dluhu blíží nebezpečným hodnotám. Světová ekonomika se v podstatě topí v dluzích, přičemž celkové veřejné závazky nyní přesahují 95 % globálního HDP. Je proto jen otázkou času, než dluhopisové trhy ukončí tuto „dluhovou párty“ a vytlačí úrokové sazby – a s nimi i náklady na splácení dluhu – na úroveň, kterou si vlády již nebudou moci dovolit. Takové zúčtování by bylo pouhým logickým důsledkem politické nezodpovědnosti, pohrdání daňovými poplatníky a megalomanie politické kultury, která i nadále rozšiřuje státní aparát na vrcholu stále rostoucí hory dluhů.
Čtyřicetiletý býčí trh se státními dluhopisy, charakterizovaný neustále klesajícími výnosy, skončil zhruba před čtyřmi lety. Od té doby úrokové sazby rostou, protože investoři postupně ztrácejí důvěru jak v politické směřování západních vlád, tak v neúprosnou expanzi administrativního státu. Blíží se zlomový bod. Fiskální úsporná opatření stojí na prahu éry charakterizované politickou rozmařilostí.
Pro politiky jako Ursula von der Leyen by však úsporná opatření znamenala přiznání, že desetiletí vládní expanze financované dluhem vedla do slepé uličky. Máloco je moderním politickým elitám cizí více než přiznání neúspěchu. To platí zejména v Bruselu, kde byrokratický establishment a ideologické základy evropského projektu zůstávají pevně přesvědčeny, že budují nadnárodní evropský stát na správné straně dějin.
Není překvapením, že v Bruselu o úsporných opatřeních nic neslyšíme. Místo toho probíhají jednání o příštím sedmiletém rozpočtu EU. Evropská komise navrhla finanční rámec v hodnotě přibližně 2 bilionů eur. Očekává se, že financování vojenských výdajů souvisejících s Ukrajinou, širšího evropského zbrojení a obrovského komplexu dotací, na němž je založen Green Deal, bude pocházet z vyšších příspěvků členských států a nově vydaného společného dluhu. Tímto způsobem Brusel nadále posiluje jak svou politickou autoritu, tak svůj vliv na národní vlády.
Německo v současné době financuje zhruba čtvrtinu rozpočtu EU. Podle navrhovaného rámce by němečtí daňoví poplatníci během celého rozpočtového období nakonec přispěli částkou kolem 500 miliard eur. Jen v loňském roce Německo do rozpočtu EU zaplatilo přibližně 30 miliard eur, zatímco zpět obdrželo zhruba 13 miliard eur, především ve formě zemědělských dotací a neustále se rozšiřujícího dotačního aparátu podporujícího evropskou zelenou průmyslovou politiku a intervencionistický ekonomický model.
Avšak ani rozpočet ve výši 2 bilionů eur – který již představuje skok do fiskální fantazie, vzhledem k závažným ekonomickým škodám způsobeným dlouholetou nadměrnou evropskou regulací – zjevně Bruselu již nestačí.
V současné době probíhají diskuse o navýšení rozpočtu o dalších 200 miliard eur.
V čele této iniciativy stojí, jak se dalo očekávat, samotná Evropská komise: nenasytná byrokracie, která neúnavně pracuje na zavedení nezávislých zdrojů daní. Celní příjmy, výnosy z obchodování s emisemi, daně z plastů – fantazie Bruselu se zdá být bez hranic. Zároveň se téměř automaticky rozšiřují přímé finanční požadavky na členské státy, přičemž stále vyšší rozpočtové příspěvky jsou považovány za politickou rutinu navzdory rostoucímu odporu konzervativců po celé Evropě.
Pokud by se Komisi podařilo tento fiskální skok uskutečnit, vzrostl by roční příspěvek Německa na financování evropského projektu ze současných zhruba 30 miliard eur na přibližně 78,6 miliardy eur.
Pro daňové poplatníky to má dalekosáhlé důsledky. Zcela nová úroveň správy – s vlastní byrokracií a stále častěji i vlastními daňovými pravomocemi – se postupně dostala nad stávající národní instituce. Od společného zadlužování během pandemie a emise obrovských dluhopisů v rámci programu NextGenerationEU se Brusel postupně proměnil v nezávislého dlužníka na mezinárodních kapitálových trzích.
Oficiálně se německá vláda stále staví proti udělení širších daňových pravomocí Evropské komisi a nesouhlasí s dramatickým navýšením rozpočtu EU. Vše však nasvědčuje tomu, že Berlín nakonec přesune fiskální zátěž na samotný Brusel, čímž připraví půdu pro větší emisi společných dluhopisů – nebo nějaký srovnatelný mechanismus – k financování rostoucího centrálního aparátu.
Od roku 2028 začne splácení dluhu programu NextGenerationEU ve výši 750 miliard eur. Tyto závazky, rozložené do následujících let, musí být nakonec investorům splaceny. Jelikož tyto prostředky prostě neexistují, evropské metropole téměř jistě dospějí ke stejnému závěru: refinancovat závazky prostřednictvím neustálé emise nových dluhopisů, čímž fakticky pohřbí to, co zbylo z původního zákazu Evropské unie týkajícího se společného státního dluhu.
V mnoha ohledech připomíná transformace evropské finanční struktury finanční vývoj směrem k evropskému superstátu. Společná odpovědnost za bruselské dluhy se nakonec jeví jako prakticky nevyhnutelná. Politická a institucionální cesta zpět již z velké části zmizela.
Pro daňové poplatníky tato strategie znamená v podstatě jen to, že jsou svědky dalšího známého fiskálního podvodného triku. Brusel bude téměř jistě pokračovat ve vytváření nových zdrojů příjmů prostřednictvím cel, obchodování s emisemi, daní z plastů a jakýchkoli dalších poplatků, které si tvůrci politik vymyslí.
Zbývající finanční schodek bude nevyhnutelně pokryt eurobondy emitovanými na kapitálových trzích. Taková opatření s sebou nesou značná inflační rizika, protože další státní půjčky rozšiřují peněžní zásobu a vyvíjejí tlak na růst cen. Zároveň vládní půjčky stále více vytlačují soukromé investice z úvěrových trhů, čímž zvyšují náklady na financování pro produktivní podniky a zároveň posilují roli veřejného sektoru.
Důsledky jsou již patrné. Spirála klesající prosperity v Evropě se zrychluje. Jedná se o tragický proces ekonomického úpadku, který s rostoucí pravděpodobností vyvrcholí velkou krizí státního dluhu.
Publikováno na The European Conservative
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
