Včera jsem se pokusil ukázat, že islamizace západního světa je realizována a podporována silou, jaká nemá v moderních dějinách obdoby. Máme tendenci si všímat jednotlivých krvavých událostí, ale mezitím nám uniká, že se postupně mění charakter institucí, mění se zákony. Že Západ zahazuje své základní civilizační principy a nahrazuje je islámskými. Neprobíhá jen výměna obyvatel, ale také výměna systémů zvyklostí (tedy změna civilizace).
Je možné to zastavit? Nevíme. V každé zemi západního civilizačního kruhu probíhají změny jiným tempem, v každé jsou ovlivněny místními poměry, ale není žádného státu, který by nebyl postižen.
Můžeme ale konstatovat, že pár momentů takové superpřevahy už v dějinách bylo a můžeme se podívat, co pomohlo.
Povrchní a nepravdivé vysvětlení říká, že důvodem těch vítězství byla skutečnost, že Evropané věřili ve své principy a ve svého Boha. Že byli ochotni bojovat, zabíjet a umírat. Vskutku, u většiny velkých vítězství byla i víra Evropanů. Jenže víra Evropanů bylo i u velkých proher. Přesněji, při všech velkých prohrách. Není žádný důvod domnívat se, že ti, kdo vítězili v bitvách, měli pevnější víru než ti, kdo byli v jiných bitvách zabíjeni. Není žádný důvod domnívat se, že ti, kdo uhájili svoje země, byli lepšími křesťany než ti, jejichž země byly dobyty.
Co jiného tedy mohlo hrát roli? Ve všech dějinných okamžicích, kdy lidé Západu zvrátili drtivou převahu islámu, procházel Západ zásadními modernizacemi. Modernizacemi myšlení, způsobu života i technologií. Francká říše, která zastavila Araby v 8. století, byla po všech stránkách jiná než předchozí království, ještě v podstatě starověká. Východořímská říše (Byzanc) prošla zásadní modernizací rovněž v polovině 8. století a rovněž začala Araby porážet, což vedlo až k pádu umájovského kalifátu a dvěma stoletím relativního klidu. Totéž bychom mohli napsat o první křížové výpravě – prvním střetem islámského světa s evropským vrcholným středověkem. Nebo o vytvoření španělského dobyvatelského státu (zcela nového modelu společnosti), který dokázal vést úspěšnou rekonkvistu. Nebo o objevu moderního mořeplavectví, které s takovou snadností zlomila osmanskou námořní moc.
Nicméně tím nejvýraznějším bodem je krize 17. století, kdy bylo v podstatě jen otázkou času, kdy se Osmanská říše vzpamatuje a obsadí vylidněnou a zbědovanou Evropu. Jenže Evropa už směřovala k modernímu světu, což se projevovalo v technologické i organizační převaze. Od porážky u Vídně nedosáhl muslimský svět už ani jednoho velkého vítězství. Přišlo osvícenství, věda, průmyslová revoluce a moderní doba. Můj kolega Jiří Hejlek tvrdí (a já s ním naprosto souhlasím), že to byl přelom tak výrazný, že už nemůžeme mluvit o stejné civilizaci. Rozdíl mezi námi a Evropou do baroka je patrně větší než rozdíl mezi námi a dnešní Čínou nebo Indií.
Hypotéza by mohla znít, že na islám platí pokrok.
Dost možná, že před námi stojí další takový přelom, spojený s umělou inteligencí, humanoidními roboty i využitím nových objevů z biologie, psychologie a neurovědy. Dost možná, že pokud se ta zásadní změna povede, zachrání kus Evropy. Nebo je to možná naděje klamná. Téměř jisté ale je, že pokračování dosavadního trendu znamená zánik. A že bojovníci za zákaz očkování a za odhalení židovského spiknutí nepřinášejí skutečnou naději.
Shrnutí a základní teze: Evropa v minulosti překonávala dobyvatelskou převahu islámu zásadními modernizacemi, které jí poskytly technologickou, organizační a intelektuální převahu (vždy dočasně). Je proto možné, že i dnešní islamizaci může zvrátit především další vlna modernizace – spojená s umělou inteligencí, robotikou a novým poznáním lidské mysli.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
