D. D. KRAJČA
Člověk je fascinující tvor. Dokázal postavit pyramidy, vyslat sondu k okraji sluneční soustavy, rozdělit atom a vytvořit internet. Když se však člověk posadí na jízdní kolo, občas se zdá, že některé z těchto schopností záhadně mizí.
Při jedné z cest jsem si znovu všiml zvláštního úkazu, který se na našich silnicích opakuje s pravidelností střídání ročních období. Na jedné straně příroda, která během milionů let dovedla své obyvatele k překvapivě jednoduchým a funkčním pravidlům. Krávy se přesouvají spořádaně za sebou. Mravenci vytvářejí téměř dokonalé kolony, ve kterých každý jedinec ví, kde je jeho místo. Husy ve vzduchu dokážou letět ve formaci, která by si zasloužila obdiv nejednoho vojenského stratéga. A pak je tu člověk na kole.
Některé skupiny cyklistů totiž dokázaly objevit způsob pohybu, který se v přírodě vyskytuje jen velmi vzácně. Namísto toho, aby využily jednoduchého principu jízdy za sebou, rozprostřou se po komunikaci s takovou důsledností, že by jim mohl závidět i stavební geodet. Silnice se rázem promění v soukromou promenádu a ostatní účastníci provozu získají čestnou roli publika, které může z bezpečné vzdálenosti sledovat sportovní výkon vyvolených.
Řidič jedoucí za takovou skupinou se postupně dostává do zvláštního psychického stavu. Nejprve věří, že si cyklisté jeho přítomnosti všimnou. Poté předpokládá, že se za okamžik zařadí. Následně začíná pochybovat o svých předpokladech. Nakonec přijímá nový životní úděl a smiřuje se s tím, že několik příštích kilometrů stráví pozorováním zadních blatníků a barevných dresů.
Zvláštní je, že stejný člověk, který v zaměstnání dokáže řídit složité projekty, obsluhovat moderní technologie nebo rozhodovat o milionech korun, někdy na kole získá přesvědčení, že pravidla silničního provozu jsou spíše doporučením než závazným souborem zásad. Jakmile se ozve klakson, který má upozornit na přítomnost vozidla za skupinou, bývá reakce často podobná, jako kdyby řidič právě narušil hluboce soukromou rodinnou oslavu.
Přitom řešení je překvapivě jednoduché. Stačilo by inspirovat se tvory, kteří nedisponují ani řidičským průkazem, ani vysokoškolským diplomem. Mravenci zvládají pohyb v koloně bez dopravních značek. Krávy nepotřebují dopravní policii. A husy si vystačí bez povinného školení bezpečnosti provozu. Přesto se většinou pohybují způsobem, který působí organizovaněji než některé víkendové cyklistické výpravy.
Možná je to jeden z paradoxů lidské civilizace. Čím složitější technologie vytváříme, tím více občas zapomínáme na ty nejjednodušší principy. A tak zatímco příroda již dávno vyřešila otázku, jak se skupina jedinců může efektivně pohybovat společným směrem, člověk na jízdním kole stále hledá vlastní cestu.
Nezbývá než doufat, že jednou dojde k průlomu. Že se někde uskuteční historický okamžik, kdy se skupina cyklistů spořádaně zařadí za sebe, plynule umožní projet ostatním a všichni účastníci provozu budou pokračovat v cestě bez vzájemného rozčilování. Do té doby nám však příroda bude dál připomínat jednu nepříjemnou skutečnost. Inteligence není jen otázkou velikosti mozku. Někdy je to především otázka schopnosti používat zdravý rozum.
Daniel Danndys Krajča, FB
The post Evoluce narazila na cyklostezku first appeared on Pravý prostor.
