Redaktoři médií a politici do nekonečna opakují teze o lidských právech a svobodách jako nedílné součásti demokracie. Je to však pravda, že vskutku jsou – anebo ne? Jsou všechny ty fráze o lidských právech a svobodách v reálu skutečností, anebo jen snůškou laciných žvástů a lží? Bude potom i výrok, že „Ideologicko propagandistická doktrína svobody je zneužívána právě k okrádání a zotročování člověka“ výrokem pravdivým, anebo lživým? Co s tím, když to tak často vypadá jako nepravda, anebo alespoň paradox? Nuže, když prozkoumáme tu otázku zevrubněji, tak brzy zjistíme, že pravda to skutečně je.
Vezměme si na paškál – dejme tomu – tzv. svobodu projevu, zaručenou nám Ústavou. Někdo vysloví svůj názor, jiný s ním nebude souhlasit a ten jeho názor označí za výrok (například) nenávistný, rasistický, xenofobní či jinak protizákonný v současném trendu výkladu politiky, morálky, etiky a dějin. Následně potom na člověka, který v diskusi původní názor vyslovil, ten nesouhlasící udavač podá trestní oznámení podle zákona. Zákona, který – jak víme – některé SLOVNÍ projevy zcela totalitně stíhá a trestá! A vida, co se to tu stalo? Podle Ústavy tady sice máme zaručenu svobodu PROJEVU, ale podle zákonů Ústavě podřízených už tu vůbec nemáme zaručenu svobodu i PO PROJEVU.
Anebo jinak: Média šíří propagandu chvály svobodného trhu. Jenže, co to je vlastně – svobodný trh? Je to snad přípustnost jednání, kdy pouhý správce nějakého majetku může bez souhlasu vlastníka ten majetek někomu darovat či prodat? Inu, spravedlivě a rozumně myslící člověk by asi řekl, že zajisté nikoliv. A vida, přece se to děje a je to považováno za normální a dokonce za správné, protože jinak by tu přece svobodný trh neexistoval. Chcete příklad? Dobrá, jeden takový tu sice mám, ale k objasnění souvislostí je třeba začít zdánlivě trochu zeširoka.
Co je nedotknutelným majetkem národa? Jeden by řekl, že je to přece území státu, v němž ten národ žije. Jinými slovy, že je to voda a půda pozemků té země. Voda přírody a půda, jejímiž přirozenými vlastníky jsou ti, jejichž předkové už na tom území od nepaměti žili. A teď si vezměme situaci, kdy politici začnou vymýšlet takové zákony, podle nichž je možno prodávat vodu a půdu státu cizincům a cizím korporacím pod záminkou, že též už i na našem území přece musí existovat svobodný trh, což je tudíž i trh s vodou a pozemky národa.
Je však spravedlivé, aby byla rozprodávána voda a půda do ciziny, když ta voda i půda jsou základními národními výrobními prostředky pro výrobu potravin a prodej vody a půdy určitého národa do vlastnictví občanů jiného národa v zahraničí negativně a zásadním způsobem ovlivňuje budoucí potravinovou soběstačnost země a proto i taková činnost je pro budoucnost výživy lidu i evidentním BEZPEČNOSTNÍM RIZIKEM?! A krom toho, jak vůbec mohou politici svými odhlasovanými zákony jen tak zprivatizovat a prodat vodu a půdu, čili vlastnictví původně celého národa tomu národu pod nohama, když právě ti politici vůbec nejsou vlastníky vody a půdy země, ale pouze jejími dočasnými správci – navíc jen do příštích voleb?
Tak vida! Je zde proto opět jasné, že každá svoboda kohokoliv a čehokoliv končí už tam, kde začínají práva a svobody jiných. Také je zřejmé, že ten, kdo je pouhým politicky dočasným správcem nějakého majetku, nemusí být ještě jeho plnoprávným vlastníkem, i kdyby si dvacetkrát k takovému kroku vymyslel a v parlamentu odhlasoval zákony. Jedna věc je sice znění paragrafů, ale jiná věc je spravedlnost a bezpečnostní riziko, které pak každý tak vadný zákonvytváří.
A to tu ještě nebyla řeč o etice a spravedlnosti svobod například v oblasti referend, mezinárodních smluv a vztahů, anebo v oborech daní, podnikání, ve mzdách a finančnictví. Natož pak v protinárodním hazardu činností různých „neziskových“ vítačů a jejich propagace islámu a práva šaría na českých školách. Proč? Inu proto, že i v tomto všem jsou skryta další bezpečnostní rizika!
Tak, milý čtenáři. A včíl mudruj!
