Finian Cunningham / 7. července 2026
Váleční štváči z NATO, kteří se právě scházejí v Ankaře, nyní ochutnávají hořké plody svých činů.
Summit NATO, který se tento týden koná v Turecku, již od počátku vypadal, že bude provázen narůstajícím napětím mezi Trumpem a Evropou. Nyní jsou však oslavy v Ankaře i fasáda jednoty rozbity dramatickým osvobozením Konstantinovky ruskými silami.
Vítězství ruské armády nad klíčovou ukrajinskou pevností připravuje půdu pro úplné převzetí kontroly nad Donbasem. Kyjevský režim podporovaný NATO vybudoval v Konstantinovce své nejlepší obranné pozice – asi 150 kilometrů propracovaných zákopů a minových polí. Ruské síly nakonec tyto obranné linie překonaly, přičemž ztráty ukrajinských vojáků se odhadují na 14 000 mužů. Nejednalo se pouze o ukrajinskou obranu. Byla to obrana NATO, které tento režim od převratu v roce 2014 vyzbrojovalo a poskytovalo mu své nejlepší technické poradce a inženýry přímo v terénu.
Jedním rázem tak byla zbořena narativní linie kyjevského režimu a jeho sponzorů z NATO. V posledních měsících ukrajinský loutkový prezident Vladimir Zelenskyj usilovně tvrdil, že jeho síly dosahují úspěchů na bojišti a že Rusko je údajně v defenzivě. Evropské elity a západní média tento narativ ještě zesilovaly. Na summitu G7 ve Francii minulý měsíc uvěřil i americký prezident Donald Trump této fikci, že Ukrajina „dosahuje pokroku na bojišti a nyní nastala nová dynamika“.
Samozřejmě šlo pouze o prázdnou propagandu Zelenského a Evropanů, jejímž cílem bylo udržet příliv peněz do válečného úsilí. Summit v Ankaře tento týden byl prezentován jako další kolo miliardových darů na pomoc Ukrajině k vítězství. Pro získání finančních prostředků bylo klíčové vytvoření dojmu „jednoty“ mezi členy NATO ohledně jejich závazku podporovat Ukrajinu.
Z obavy, že vznětlivý Trump by mohl tento dojem jednoty pokazit, se generální tajemník NATO Mark Rutte vydal 24. června do Bílého domu se servilní misí. Bývalý nizozemský premiér předvedl další trapné divadlo sebeponížení a podlézavosti, když Trumpa oslavoval jako spasitele NATO. Rutte amerického lídra zahrnoval chválou za efekt „Trumpova bilionu“ a poukázal na to, že evropští a kanadští spojenci pod tlakem amerického prezidenta navýšili vojenské výdaje o 1 bilion eur.
Tyto šílené vojenské výdaje mimochodem vedou ke kolapsu Evropy, kde vlády padají kvůli přijímání neudržitelných úrovní zadlužení a následným politickým krizím. Británie je snad nejhorším případem, hledá již svého sedmého premiéra za posledních 10 let.
Při svém servilním vystoupení v Bílém domě se Rutte, který má odporné chování jako kapo v koncentračním táboře, také snažil prodat výdaje NATO jako lukrativní trh pro americký vojenský export. Jeho podlézání Trumpovi připomíná roli pasáka Evropy.
Všechno toto vydírání však závisí na tom, aby USA a Evropa zůstaly jednotné a odhodlané podporovat Ukrajinu. To zase závisí na narativu, že režim v Kyjevě, který je loutkou NATO, stojí za podporu v boji proti Rusku.
Vítězství Ruska v Konstantinovce tento příběh rozbil. Kyjevský režim nyní čelí ruským silám, které „drtí“ slábnoucí obranu v Donbasu kolem Kramatorsku a Slavjanska, jak to vyjádřil bývalý analytik Pentagonu Michael Maloof.
NATO, navzdory stovkám miliard dolarů a eur, které v uplynulých čtyřech letech vynaložilo na podporu kyjevského režimu, se ukázalo jako zcela neúspěšné. Pro Evropu a transatlantickou alianci jde o politické zemětřesení. Celý konflikt vypadá více než kdy jindy jako marný válečný podvod, který obohatil Zelenského a jeho kumpány, stejně jako západní vojensko-průmyslový komplex. Evropské elity jsou v této zločinné proxy válce zapleteny až po uši.
Neuspěla ani diverzní taktika NATO, která spočívala v pomoci kyjevskému režimu při provádění dálkových leteckých úderů na Rusko. Rusko tyto útoky ustálo a nyní postupuje na bojišti vpřed, aby smetlo to, co zbylo z obranných pozic NATO.
Jestli je něco, co Trump nemůže vystát, jsou to poražení a spojování se s poraženými.
Až tento týden dorazí do Ankary, dojde k trapným vzájemným obviněním ve světle osvobození Konstantinovky Ruskem.
Ještě před zprávami o Konstantinovce Trump vyostřoval napětí s Evropany. 3. července ostře kritizoval spojence z NATO jako „směšné“ za to, že nevynakládají více prostředků na vojenské rozpočty. Jako obvykle si stěžoval, že NATO je jednostranně závislé na „ochraně USA“.
Trump je rozhořčen debaklem své neúspěšné války proti Íránu a neustále se rozčiluje nad tím, že Evropané neposkytli USA podporu v Perském zálivu. „Nebyli tam, když jsme je potřebovali,“ řekl.
Nyní si může dopřát trochu škodolibosti tím, že Evropanům řekne, že si ten ukrajinský nepořádek musí vyřešit sami, což je docela ironické, když uvážíme, jakou roli sehrály USA a Trump při podněcování tohoto konfliktu. Byl to právě on, kdo jako první prezident poslal na Ukrajinu v roce 2018 smrtící zbraně.
Minulý měsíc Trump vyslal svého ministra války Petea Hegsetha, aby Evropanům kázal o jejich nedostatečné loajalitě, a pohrozil, že USA omezí své vojenské nasazení v Evropě. Opět je to velká ironie, vzhledem k tomu, že evropské elity jsou těmi nejposlušnějšími a nejvěrnějšími vazaly, jaké lze najít.
Došlo také k Trumpem vyvolaným sporům s italskou premiérkou Giorgií Meloniovou kvůli jeho egoistickým tvrzením, že během summitu G7 ve Francii „prosila o společnou fotku“. A rozzlobil německého kancléře Friedricha Merze a jeho ministra obrany Borise Pistoriuse kvůli nedostatečnému závazku Berlína vůči NATO.
Všechny tyto hluboce zakořeněné spory se zdály být urovnány francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který Trumpa po skončení konference G7 pohostil slavnostní večeří v nádherném Versailles. Trump se zavázal k obnoveným závazkům na podporu Ukrajiny proti Rusku, i když za to budou platit Evropané (tedy jejich dlouho strádající daňoví poplatníci).
Významný postup Ruska na bojišti s průlomem u Konstantinovky uvrhl kyjevský režim a jeho NATO-propagandu do naprostého zmatku.
To, co mělo být tento týden letním svátkem jednoty NATO, oslavujícím soudržnost a rozhazujícím miliardy na podporu další iluze o vítězství Ukrajiny, je nyní v troskách.
Ruský prezident Vladimir Putin tento týden varoval, že ruské síly zvyšují palebnou sílu a jsou nyní připraveny dosáhnout všech strategických cílů, jimiž je rozdrcení neonacistické fronty NATO v Kyjevě. Trvalo to téměř pět let vyčerpávající války, především proto, že Rusko chtělo minimalizovat ztráty na životech svých vlastních vojáků i civilního obyvatelstva, a také proto, že Rusko čelilo spojeným silám 32členného bloku NATO.
Když režim NATO na začátku tohoto roku eskaloval teroristické útoky na Rusko a zabíjel civilisty údery na velkou vzdálenost, Moskva se pomstila rozhodným postupem na bojišti. Vše nasvědčuje tomu, že Rusko nyní nejen zcela ovládne Donbas, ale také zajistí, že režim v Kyjevě bude vykořeněn. To je rána do samého jádra osy USA–NATO.
Pád Konstantinovky do rukou ruských sil přišel v ten pravý okamžik. Podněcovatelé z NATO nyní ochutnávají hořké plody, zatímco se sbíhají v Ankaře.
Překlad Deepl
