napsal Geordyn
Když se na Kose objevují častěji články, nebo glosy o politické, ekonomické a také nezapomeňme situaci bezpečnostní ve Francii, potažmo zejména k ambicím stoupajícího vlivu pravicové strany Národní shromáždění (FN) ve francouzské společnosti v čele s Marine le Pen a mladým nadějným politikem Jordanem Bardelou (30let) – samozřejmě pohledem Francouzů a kam tímto směřují, tak nezbývá, než se opět opřít o názory zkušených znalců této problematiky, tak důležité pro vztahy v Evropě, zvláště když víme, že vždy se do mezinárodní situace promítaly vztahy Francie, Británie nyní již malé a Německa, vždy hrozícího svými pověstnými pochody na Východ (Drang nach Osten).
Stačí připomenout mnichovskou zradu a následky, opět s temným mrakem na obzoru. Jak to bude v Německu s rostoucími procenty šancí pro AfD v příštích volbách a co z toho může vzniknout pro ČR, je také ve hvězdách.
Za toho zkušeného znalce lze, i bez jeho souhlasu, považovat historika dr. Miroslava Soukupa a jeho velmi obsáhlou knihu, vlastně studii s názvem, který je v záhlaví textu – tedy nadpisem tohoto článku pro Kosu, s doplňujícím motem – Průmyslová společnost pod zorným úhlem krize „13. května“.
Někteří čtenáři , nebo čtenářky kdysi shlédli film – Den Šakala. Nepovedený atentát na prezidenta Francie, jměnem Charles André Joseph Maria de Gaulle. Tam se mohli vcítit do problémů francouzských kolonizátorů tehdy v Alžírsku a dříve ve Vietnamu. Také například film o bitvě u Dien bien Fu vycházel z koloniálního diktátu Evropanů vůči obyvatelům Asie – ( březen až květen 1954). Po odchodu Francouzú kolonizační roli ve Vietnamu převzali Američané a nejen to. Dnes je ovšem Vietnam svobodná země – hodně krve jejich svoboda pohltila, ale tak to někdy bývá a potom je svoboda národní i ekonomická ceněna národem o to více.
Jsme jen člověkem s obyčejnými zkušenostmi životními, za měnícího se okolí politicky i ekonomicky v průběhu oněch mnoha let od německé okupace, přes období vlády Zdeňka Fierlingera, Klementa Gottwalda a tak dále a obdobně, tedy časy zatracované i chválené (to podle osobní nátury) až do dnešní doby, kdy inkoust a pero, nebo tužku, nahrazují změti nul a jedniček. Pro nás pamětníky mnohdy neschůdné.
Jenže není nula jako nula. Jisté jiné nuly k pochopení jsou dnes tak výrazné – chápete někteří jistě i snadno – že mnozí by rádi vrátili dnešní svět do dob studené války, když nyní mají na krku všichni hned dvě války horké a vteřiny na pomyslných hodinách Armagedonu se hrozivě blíží k naplnění.
Slovo MÍR je dnes velmi málo slyšet, zato hřmění děl plněných jistou Iniciativou se blíží a panáci – přesněji zbrojní Paňstwo – se těší, že ty svoje plné žoky někdy někde uplatní. U svatého Petra tedy určitě. Vždy to tak bylo – po bitvě u Lipan, na Bílé Hoře, u Hradce Králové, u Verdunu, u Stalingradu – atd. Dnes i u již hořících sporů o známý průliv, Kanadu a Grónsko, Írán, o výšky celních poplatků a osudu nebohých občanů od města z mých fotek – Užhorod, Lvov, Jalta, až po město daleko na východě – třeba Vladivostok. Ta dálka mne ale minula.
A je povinností i upozornění, že nejde o knižní novinku, což bylo dříve i vytknuto. Tuto vlastně monografii vypracoval a vydal dr. Miroslav Soukup v Nakladatelství Svoboda už v roce 1967.
Jakže, tak dávné poznatky, že jsou už neplatné? Kdeže – svět a jednání pod tlakem reality jsou stále stejná. Tento text pro Kosu Nostru, jsem povinen napsat, třebaže se nepodařilo dostat volbami 2025 do sněmovny hnutí Stačilo – kterému Kosa věnovala značnou morální podporu. Možná by vítěz – hnutí ANO, sáhlo i tak po spojenci do koalice – po motorkách, ale ve sněmovně by vedle SPD, doplněné o výrazné posily proti zhoubnému fialismu, ale jisté vlivy levice, které pro vyznění plného obrazu české společnosti nyní tak chybějí, by se bylo lépe dýchalo. Poslancům ANO, Motoristům sobě i SPD možná, ale nám svědomitým občanům určitě. I naším rodinám.
Asi nejvhodnějším způsobem, jak tak obsáhlou věc přiblížit čtenářům (358 stránek), bude opis části textu z přebalu knihy, když i autorova předmluva je na několik stran a zabývá se i pohledy marxistickými. Což u někoho může být nežádoucí a u jiných informační. Takže jen výběr, hodně krácený. Zajímavá je i bibliografie na konci knihy a také tabulky hospodářských výsledků včetně výsledků volebních sledovaného období.
Autor se soustředil na to, aby vylíčil mimořádně dramatický výsek poválečných dějin, v němž byla Francie intrikami a emocemi v němž žila v neurotickém stavu připomínajícím někdejší dreyfusiádu.(pozn. Geordyn – aféra před 1.w.w, kdy francouzský důstojník Dreyfus z generálního štábu, byl neprávem obviněn ze zrady voj. tajemství Německu)
Líčí zároveň pozoruhodný způsob, jakým se znovu dostal k moci generál de Gaulle, považovaný za politicky vyřízeného člověka, státník, který zasvětil svůj život studiu politického mechanismu své společnosti a který založil svou politiku na vizi dějin, podle níž základní subjekty děiin jsou národy.
Tato kniha je tedy současně i jednou z prvních marxistických studií věnovaných výzkumu strategie a taktiky tak významného buržoasního politického proudu, jakým je gaullistické hnutí.
Proč se však generálovi de Gaullovi mohlo podařit to, na čem ztroskotali v únoru 1934 Doumergue a Tardieu? A naopak v jakém rozsahu a proč se otupila účinnost tradičních hesel lidové fronty použitých proti protivníkovi, který již dalekosáhle zmodernizoval svou strategii, a jaké teoretické podněty z toho vyplynuly pro dělnické a komunistické hnutí? V odpovědi na tyto otázky, které zřejmě přesahují svým dosahem dějiny Francie, přináší autor bohatství dat i myšlenek, nezjednodušené pohledy na vztahy mezi třídou a její politickou reprezentací, mezi náhodou a zákonitostí, na vztah mezi sociální podmíněností lidského jednání a relativní svobodou tohoto jednání, na souvislosti mezi událostí dne a mluvou epochy.
