Historická data zde uvedená jsou z knihy „The Indispensable Right” od amerického právníka Jonathana Turleyho.
Ochránce
Politik, který byl pravděpodobně největším tvrďákem při obraně svobody slova v těžkých dobách, se jmenoval James Madison a byl jedním z otců zakladatelů Spojených států.
Od samého počátku proti sobě stály dva tábory. První věří v absolutní svobodu, ten druhý hledá nějaké „rozumné” limity. První tábor byl vždy výrazně slabší, protože obhajovat právo na odporné projevy je nevděčné a každý se okamžitě ocitne v těžké defenzivě.
V současné době by zástupce prvního tábora mohl debatu řádně oživit. Jaký by byl jeho přínos?
Násilí versus lidská vůle
Mohl by tlačit diskuzi do krajních poloh. Jaké výzvy k násilí? Samotné slovo není násilí. Může urazit, ale od toho jsou tady občanské spory, které v případě prokázané škody donutí mluvčího k její úhradě. Ale není to věc státu a kriminálního stíhání.
Limity svobody slova popírají jednoduchý princip nezávislé lidské vůle. Když někdo vyzývá k násilí, k žádnému násilí nikdy nedojde, pokud ten druhý člověk nic neudělá. „Skoč z okna,” je výzva k násilí. Má být trestána? Kdo a jak bude stanovovat limity a jak stát zabrání, aby nebyly sebelepší definice v případě potřeby ohýbány?
Všechny generace věří, že vášnivě vyjadřované názory, kterým společnost čelí od osob, s nimiž hluboce nesouhlasí, představují dosud nevídanou a existenční hrozbu. Dokonce i soudní systém byl historicky náchylný k tomu, aby se pod tlakem veřejnosti a nějakého aktuálního problému přiklonil na stranu „ochrany” občanů před jinými názory. Přesto je pro společnost životně důležité, aby chránila svobodu slova právě v době, kdy jsou tlaky na její omezování nejsilnější.
Jsou zkušenosti k něčemu?
To by mohl být další tvrďákův přínos. Historické zkušenosti, jak to dopadlo se zaváděním limitů. Jak a proč se to zvrtlo. Nebo toho stát nikdy nezneužil? Jaké je nebezpečí zneužití svobody slova v případě občana a v případě státu? Občan má jen svůj hlas a může hlasitě řvát nepěkné věci. Stát má v případě zneužití k dispozici veškerý mocenský aparát. Policii, soudy, zákazy, špehování. Není to nepoměr?
Při vzniku USA bylo v písemné podobě uzákoněno právo, kterého do té doby žádný člověk v historii nikde nepožíval. Právo na svobodu projevu, jež zakladatelé USA považovali za přirozené právo dané každému člověku při jeho narození Vyšší mocí. Důvodem pro argument Vyšší moci byla jednoduchá úvaha, že pokud by toto právo udělovaly lidem dobrotivé vlády, bylo by v budoucnosti ohroženo s příchodem jiné vlády, která to může vidět jinak.
Největší opora
James Madison navrhoval pro první dodatek Ústavy detailnější text než ten, který byl nakonec schválen. Vypadlo například Madisonem připravené prohlášení, které říkalo, že „svoboda tisku je jako jedna z největších opor svobody nedotknutelná”. Zůstala pouze věta, že „Kongres nesmí vydávat žádné zákony omezující svobodu projevu nebo tisku.”
V roce 1799 obhajoval Madison v parlamentu státu Virginia koncept svobody slova jako přirozeného práva:
„Duch Ústavy a názor lidu Spojených států nemůže být odmítnut těmi, kdo řídí vládu. Neexistuje právo, jehož důležitost není více vtisknuta do myslí lidí, než svoboda tisku. Je zřejmé a politováníhodné, že tato svoboda slova je často zneužívána a někdy degenerovala do nevázanosti. Náprava zatím nebyla nalezena. Možná je to tím, že zlo je neoddělitelné od dobra, se kterým je spojeno. Možná je to výhonek, který nelze oddělit od rostliny, z jejíhož stonku vyrůstá, aniž by samotná rostlina byla smrtelně zraněna. Ať už jsou jakkoli žádoucí opatření, která by mohla napravit situaci bez zotročení tisku, nebyla dosud vynalezena.”
Sedm let, než se to zvrtlo
Když za vlády druhého prezidenta Johna Adamse, pouhých sedm let po přijetí Ústavy, schválil Kongres zákony o pobuřování, které tvrdě trestaly kritiku vlády, byl to James Madison, jenž se stal jejich největším odpůrcem.
Jeho nejsilnějším argumentem bylo pochopení, že svoboda slova má chránit lid před zlovolnou vládou. Ne vládu před výkřiky naštvaných občanů. „Jedinou účinnou obranou všech ostatních práv je svobodná komunikace mezi lidmi,” napsal ve své zprávě v roce 1800, jež byla reakcí na zákony o pobuřování.
Občasné výstřelky jsou cenou za svobodu. „Nějaká míra zneužití je neoddělitelná od řádného využití každé věci a nikde to není více zřejmé než u svobody tisku. Ale je lepší nechat několik otravných výhonků růst než je utrhnout.”
Přes všechny případy zneužití je svoboda projevu podle Jamese Madisona pro společnost přínosem. „Právě tisku, přes všechny jeho nedostatky, vděčí svět za všechny triumfy, kterých dosáhly rozum a lidskost nad omyly a útlakem. Může o tom někdo pochybovat, když se zamyslí nad rolí tisku? Právě jemu vděčí Spojené státy za mnoho impulsů, které je dovedly k postavení svobodného a nezávislého národa.”
Lze svobodu uchránit? Je to těžké, ale je možné se poučit z minulosti. Třeba o nejslavnějším textu na obranu svobody slova nebo prvním soudním procesu, který dal lidem právo kritizovat svou vládu. Krátké eseje nabité argumenty v podání Marka Vašuta: LIGA SVOBODNÝCH
Post scriptum
James Madison zřejmě narážel na to, že velký vliv na názor amerických kolonistů měly takzvané Catovy dopisy, což byla série článků oslavujících svobodnou společnost, které psali dva angličtí novináři pod pseudonymem Cato. V roce 1721 v jednom dopise napsali na adresu vlád:
„Zapojí svoji zemi do směšných, drahých a podivných válek, aby udržovali mysl lidí v neustálém napětí, v trvalém strachu a obavách, a tím je připraví o čas i chuť zabývat se kontrolou veřejné politiky. Lidé budou naopak místo kontroly věcí veřejných ochotni přijmout za svá všechna opatření, která se nabízejí na jejich údajnou ochranu, a budou souhlasit s každým divokým požadavkem, který jim budou navrhovat ti, kteří je zrazují.”
„Vytvoří skupiny ve společnosti a tím, že je postaví proti sobě, budou vládnout oběma.”
Další ukázky z Catových dopisů zde nebo zde.
Syrzdarma můžete podpořit libovolnou částkou podle momentální nálady zde. Děkujeme.
