Nedávné studie potvrzují, že u děti podstupujících lékařskou změnu pohlaví, mají látky blokující pubertu a hormony opačného pohlaví škodlivé vedlejší účinky.
Keira Bellová se jako teenagerka snažila vyrovnat se svou genderovou identitou. V 16 letech zahájila proces přechodu z ženy na muže. Lékaři jí předepsali blokátory puberty, které u ní nakonec vyvolaly návaly horka a mentální mlhu. Keira vzpomíná, že kvůli tomu nebyla schopna jasně uvažovat o své genderové dysforii.
Její lékařský tým jí také nasadil testosteron a později naplánoval operaci. Po podstoupení chirurgických zákroků utrpěla poškození nervů v oblasti hrudníku. Kdyby byla schopná mít děti, kojení by nepřicházelo v úvahu.
Nyní, ve svých téměř 30 letech, Keira své transformace lituje a již několik let vede kampaň za zvýšení povědomí o nebezpečných zdravotních důsledcích lékařské transformace v dětství a dospívání.
Bellová nakonec svůj případ předala Vrchnímu soudu ve Velké Británii a v roce 2020 soud rozhodl v její prospěch proti Službě pro rozvoj genderové identity (NHS Gender Identity Development Service). Soudci rozhodli, že je nepravděpodobné, že by děti mladší 13 let byly schopny dát informovaný souhlas s hormonálními blokátory, a zpochybnili také, zda by to mohli udělat teenageři mladší 18 let.
„Mnoho dívek podstupuje transformaci, protože trpí, ať už kvůli duševním poruchám, životním traumatům nebo z jiných důvodů. Vím, jaké to je, když se člověk nechá unést snem, že transformace to všechno vyřeší,“ vypráví Keira.
Inspirace z USA
Počet dětí a dospívajících, kteří zpochybňují své pohlaví a identifikují se jako trans-genderové nebo nebinární osoby, v uplynulém desetiletí výrazně vzrostl. Mnohým z nich byla diagnostikována porucha známá jako „genderová dysforie“ a byla jim nabídnuta léčba označovaná jako „péče potvrzující genderovou identitu“. Tento přístup klade důraz na sociální potvrzení identity, kterou dítě samo uvádí. „Genderově potvrzující“ model péče nicméně zahrnuje nevratné endokrinní a chirurgické zákroky u nezletilých bez fyzické patologie. Tyto zákroky s sebou nesou riziko významných škod, přičemž výzkum frekvence a závažnosti těchto škod je nedostatečný. Systematické přehledy důkazů mezitím odhalily hlubokou nejistotu ohledně údajných přínosů těchto zásahů.
Kontroverze kolem lékařské transformace nezletilých přesahují rámec vědecké debaty; jsou hluboce kulturní a politické. Veřejná diskuse je ovládána silně polarizujícími narativy. Někteří považují lékařskou transformaci nezletilých za naléhavou otázku občanských práv, zatímco jiní ji považují za hluboké selhání medicíny a mrazivou připomínku toho, že i moderní medicína je náchylná k závažným omylům. Uprostřed této vyhrocené debaty se děti a dospívající, stejně jako jejich rodiny – které se snaží pouze podpořit jejich rozkvět – ocitly v pasti mezi protichůdnými pohledy. Potřebují a mají právo na přesné, na důkazech založené informace, které jim pomohou při rozhodování.
Na pozadí všech těchto nejistot a rostoucího mezinárodního znepokojení ohledně rostoucího počtu případů takto léčené genderové dysforie, a zejména s ohledem na experimentální povahu těchto lékařských zásahů a jejich potenciál způsobit újmu (který nebyl dostatečně prozkoumán), zavedly zdravotnické orgány v řadě zemí omezení a v řadě dalších se tato otázka stává předmětem společenské debaty.
Jako příspěvek k této debatě americké Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb v roce 2025 zveřejnilo přehlednou zprávu „Treatment for Pediatric Gender Dysphoria“ (Léčba pediatrické genderové dysforie), shrnující veškerou dostupnou literaturu týkající se otázek kolem lékařské transformace u dětí.
Nejedná se o klinická, legislativní ani politická doporučení. Zpráva se spíše snaží shromáždit nejpřesnější a nejaktuálnější dostupné informace, týkající se důkazní základny pro léčbu genderové dysforie v této populaci, stavu příslušného lékařského oboru ve Spojených státech a etických úvah spojených s nabízenými léčebnými postupy.
Přehled je určen pro tvůrce politik, klinické lékaře, terapeuty, lékařské organizace a, co je důležité, pro pacienty a jejich rodiny. Shrnuje, syntetizuje a kriticky hodnotí existující literaturu o osvědčených postupech pro podporu zdraví a pohody dětí a adolescentů trpících úzkostí související s jejich pohlavím nebo se společenskými očekáváními spojenými s jejich pohlavím.
Nevratné důsledky
Quentin Van Meter, zkušený pediatrický endokrinolog z USA, se vyjádřil k nebezpečím lékařské transformace u dětí. Souhlasí s konsensem americké zprávy, že tato léčba je škodlivější, než si uvědomujeme. Když potlačíte přirozenou pubertu a nahradíte ji umělou, tělo si na to nezvykne, říká.
„Tělo si říká: ‚Nevím, co si počít s touto vysokou hladinou estrogenu jako biologický muž.‘ Výsledkem je, že moje srdce je náchylné k onemocněním. Jsem náchylný k rakovině. Hrozí mi riziko mrtvice. Budu zcela neplodný a nebudu mít vůbec žádnou sexuální funkci,“ říká o tomto procesu. „Protože v době, kdy si spálím varlata nebo vaječníky tím, že nejprve potlačím hormony hypofýzy a poté do těla vpravím hormony opačného pohlaví, už se k životu nevrátí,“ poznamenává.
Dr. Van Meter také vysvětluje, že užívání blokátorů puberty může narušit kritické období, kdy dochází k dosažení vrcholných hladin vápníku pro dosažení maximální hustoty kostí. Vápník je pro tělo nesmírně důležitá chemická látka, protože je zodpovědná za buněčné propojení, svalové stahy a působení inzulínu. Je však také důležitý pro budování kostí a prevenci kostních poruch v pozdějším věku. Vápník se ukládá v těchto kostech. Pokud se však během dospívání používají hormony potlačující pubertu, mohou se tyto zásoby vyčerpat, což představuje reálné riziko osteoporózy, zlomenin i nebezpečných zlomenin kyčle.
„Pokud je vám 85 let, osteoporóza není neobvyklá, ale u dospělých ve věku 40 let by běžná být neměla,“ říká Dr. Van Meter.
Při lékařské změně pohlaví v mládí netrpí jen tělo. Zásah utrpí i mozek, vysvětluje a zmiňuje článek v časopise Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism, který je předním hlasem v oboru endokrinologie. Časopis informuje o výskytu časné demence u pacientů, kteří neměli funkční hormon uvolňující gonadotropin. „Pokud je tento hormon, známý také jako GnRH, narušen, tito pacienti přirozeně trpí časnou demencí,“ říká.
Zatímco studie nyní poukazují na škodlivé účinky hormonů používaných při lékařské změně pohlaví, dlouhodobé účinky jejich užívání jsou stále neznámé. „Bude to trvat dlouho, než to bude prokázáno. Myslím, že to potrvá celou generaci, což je nebezpečné, protože si představte tisíce dětí, které budou nepříznivě ovlivněny, zatímco budeme čekat na dlouhodobá data.“
Předpovídá také, že v příštích několika letech dojde k dalším soudním sporům ohledně těchto škodlivých účinků, z nichž některé se již začínají u pacientů v USA projevovat.
Kluzký svah
Zavedení používání blokátorů puberty a hormonů opačného pohlaví u dětí s genderovou dysforií se neprosadilo přes noc, ale postupně v průběhu času, říká Dr. Van Meter. Vzpomíná, že v roce 1993 léčil třináctiletého chlapce, který chtěl být ženou. Jeho rodiče jeho rozhodnutí podpořili a požádali Van Metera o radu, co by se dalo dělat.
Van Meter říká, že mu tato situace způsobovala úzkost. Takový krok byl v té době tak vzácný, že musel kontaktovat odborníky po celých USA, aby mu poradili, co by se pro chlapce dalo udělat. Poté, co Van Meter konzultoval několik odborníků, se jeho rodiče rozhodli podepsat souhlas s tím, aby chlapec podstoupil léčbu v jeho soukromé klinice. Po šesti měsících se rodina přestěhovala a on už toho chlapce nikdy neviděl.
Od té doby je svědkem kluzkého svahu, na kterém se pohybuje lékařská komunita při schvalování přechodů u adolescentů. Zmiňuje článek z roku 2004, který uvádí dítě s „poruchou trans-identity“. V té době se tiše prováděl výzkum přechodu pomocí hormonů opačného pohlaví.
Během svého působení jako člen panelu na regionálním kurzu dětské endokrinologie zmínil Van Meter klinického psychologa, který účastníkům představil příběh dvou mladistvých, kteří podstoupili lékařský přechod, který byl později považován za „úspěšný“ při léčbě jejich genderové dysforie.
Uvědomil si, že prezentované kazuistiky mu připadaly povědomé a jako by byly podle scénáře. Van Meter měl otázky a naléhal na psychologa v panelu, zda jsou tyto děti skutečně skutečné. „Kde jsou tyto děti nyní?“ zeptal se. Psycholog neměl odpověď.
Nyní, když velká část lékařské komunity plně akceptuje lékařskou transformaci v dospívání, Van Meter říká, že hnací silou tohoto přijetí je často pocit obav či viny, protože mnozí věří, že tyto děti jsou v nebezpečí , že nakonec spáchají sebevraždu, nebude-li jim vyhověno a nevydají-li se na cestu transformace. To je však lež, říká Dr. Van Meter.
„Rodiče v sobě přirozeně v sobě pocit jakéhosi podílu viny za osud svých dětí, a pak jim je řečeno, že jejich dítě spáchá sebevraždu. Máme k dispozici všechny statistiky. A je to naprostá lež. Míra sebevražd není u dětí, kterým byly podány blokátory puberty, vyšší ani nižší.“
Zatímco existují důkazy, že míra sebevražd zůstává nezměněna, nedávná finská studie, o které se široce psalo i u nás, ukázala, že celkové duševní zdraví se po hormonálních a chirurgických zákrocích zhoršilo. U přechodů z muže na ženu vzrostlo z 9,8 % na 60,7 % a u zákroků z ženy na muže z 21,6 % na 54,5 %. Studie také zjistila, že zvýšené riziko sebevražd vyplývalo z jejich vlastních „psychiatrických stavů“ a nebylo způsobeno genderovou dysforií.
Pokud jde o mladé lidi, kteří se potýkají s genderovou dysforií nebo svou identitou, Van Meter zdůrazňuje, že lékem je přirozená, nepřerušená puberta. „Tyto trpící děti se snaží uniknout. Trpí tak moc, že se snaží uniknout ze své současné existence. Možná budou nakonec gayové nebo lesbičky, ale nenarodily se ve špatném těle,“ říká.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
