Hranice mezi světy se v tyto dny opět po roce ztenčuje. Tak to alespoň vidí ti, kteří se dnes chystají slavit Halloween a rozpoznávají v něm prastaré keltské kořeny a podivuhodné druidské rituály.
Ale i ti, kteří „keltskému“ vidění světa oponují a varují před ním jako před člověka nedůstojnou a kýčovitou banalizací, která maskuje své okultní základy, musejí připustit, že právě nyní, na počátku listopadu, prožíváme zvláštní čas, kdy zranitelnost, konečnost, ba smrtelnost našeho světa je zvlášť nápadná.
Počátek listopadu, kdy šmahem přibývá tmy a krátí se dny, kazí se počasí a přibývá plískanic, bývá také časem přibývajících depresí, špatných nálad a vyčerpání. Vstát ráno z postele se zdá den ode dne náročnější. Příroda finišuje přípravy na zimu, čas se krátí, světla ubývá, život se vytrácí… Člověku se téměř proti jeho vůli stavějí do cesty otázky lidské omezenosti, konečnosti, smrtelnosti. Svým způsobem není divu, že v průběhu dějin se právě v tento čas jaksi „nahromadily“ svátky a slavnosti, které tuto lidskou smrtelnost tak či onak tematizují a pomáhají lidem vyrovnat se s ní.
Dušičky
České hřbitovy se každoročně počátkem listopadu rozzáří tisíci světel. Lidé navštěvují hřbitovy, zapalují svíčky, čistí a zdobí rodinné hroby, připomínají si své kořeny, v tiché vzpomínce vzdávají poctu těm, kteří nás předešli a už tu nejsou s námi. Dušičky, neboli Památka všech věrných zesnulých, je původně křesťanským svátkem. Připadá na 2. listopad a jeho původ lze vystopovat až kamsi do 10. století. V českém prostředí svátek zdomácněl, setřel se jeho církevní charakter i teologický význam a postupem času se stal vedle Vánoc největším původně křesťanským svátkem, který v Česku „slaví“ nejen křesťané, ale tak či onak i většina národa.
Více než osm z deseti lidí si památku zesnulých alespoň nějakou formou připomíná. Ačkoli křesťanských bohoslužeb se účastní jen menší část populace (asi 5 %), tradice Dušiček zůstává pevně zakořeněná i mimo „kostelní“ prostředí jako osobní i rodinný projev úcty a vděčnosti. Přesto, že dnešní „dušičková“ praxe – podobně jako u Vánoc a Velikonoc – s sebou povětšinou nese i nános lidových pověr a prastarých, někdy až předkřesťanských zvyklostí, zdá se, že kdesi pod povrchem lidé hledají naději, která překračuje tento svět.
Všech svatých
Dušičky tak svou „zlidovělou“ praxí poněkud zastiňují svátek, který je o den předchází, a vlastně je předchází i svým teologickým významem. 1. listopadu se napříč západním křesťanstvem slaví slavnost Všech svatých, která svými kořeny rovněž sahá až někam do 4. či 5. století, kdy kult prvokřesťanských mučedníků z římských arén byl ještě velmi živý. Svátek má připomínat všechny světce a mučedníky v dějinách, včetně těch, o „jejichž svatosti neví nikdo kromě Boha“. Připomíná, že křesťanské společenství se tajemně „táhne“ přes všechny hranice času i prostoru, ba i za hranice smrti, tajemně propojuje ecclesia militans (církev bojující, zde na Zemi) a ecclesia triumphans (církev zvítězilá, která již vešla do Boží slávy).
Oba svátky tak – každý po svém – pomáhají odvěké potřebě člověka vyrovnat se se smrtí a porozumět a přijmout i vlastní smrtelnost.
Memento mori
S fenoménem smrti se lidé potýkají odjakživa. Hříšná přirozenost člověka má sklon se proti ní bouřit, správně tuší, že smrt zde není „doma“, že je to v našem světě nepřítel. Naše kultura, pohádky a mýty jsou plné příběhů, jak se lidé snažili (a vlastně pořád snaží) na „smrtku“ vyzrát, obelstít ji, oklamat, jak se snažili smlouvat s ní či naopak obchodovat. Prostřednictvím magie či alchymie ji ovládnout a podrobit si ji. A nejde-li to, tak se jí aspoň vysmát, zesměšnit ji, dokázat jí, že „my se tě nebojíme“, aby pak zase jiné pokusy končily v depresi či člověka nehodném zoufalství…
Mám zato, že minimálně některé z těchto motivů lze rozeznat i v halloweenském skotačení. Halloween, pořádaný 31. října, svým jménem (původně anglicky All Hallow´s Eve, tedy předvečer všech svatých) možná odkazuje na souvislost s tímto svátkem, postupem času se však stal jeho antitezí…
Všechny výše popsané lidské pokusy jsou pošetilé, není v lidských silách nad smrtí zvítězit. Řekl bych, že křesťanství je v tomto ohledu realistické, bere smrt vážně. Nebojí se jí, ani neděsí – ale nedělá si z ní ani legraci, ví, že je to nepřítel, na něhož naše síly nestačí. Ale to neznamená, že co je nemožné člověku, je nemožné pro jeho Tvůrce.
Křesťanství dává lidskému života od narození do smrti smysluplný rámec. Listopadové svátky připomínají: Ano, člověk je pouhé stvoření, omezený, konečný; každý musí odejít cestou všeho živého a projít „údolím stínu smrti“. Avšak díky Kristově smrti a vzkříšení nemá již „hrob a peklo“ poslední slovo, smrt již nemusí být děsuplným pádem do beznadějné nicoty. Kristův kříž ji proměňuje a přináší naději.
Co s Halloweenem?
„Osvětlené altány, párky v rohlíku, horká čokoláda, svítící náramky a zábavné aktivity pro rodiny s dětmi v režii místního církevního společenství,“ píše časopis Život víry v reportáži o akci „Světelný maják“, kterou v jihoanglickém Old Wokingu“ pořádají již od roku 2010 místí křesťané jako alternativu k Halloweenu.
„Světelný maják“ je jeden z pokusů čelit nějak nástupu halloveenských oslav, které se stávají stále agresivnějšími. Dýně, kostlivci a čarodějnice ve strašidelných maskách pronikají stále častěji do školek a škol, už i v České republice.
Tyto „pokusy“ se nesnaží někomu něco zakazovat, nýbrž nabízejí alternativu. Jestliže naše „dušičkové“ oslavy už křesťanské děti neoslovují a ty závistivě pokukují po vydlabaných dýních a kostýmech, pokusme se našim svátkům a oslavám vdechnout nový život a dělat je tak, by bavili děti i dospělé!
Podobnou cestou se vydalo několik katolických farností či evangelických sborů, nejprve na Slovensku, potom i v Čechách. Jedni uspořádali „Party všech svatých“, myšlenka se rozkřikla, chopili se jí další. Jinde zase dělají „Nebeský bál“, další „Bál svatých“, a ti publikovali dokonce on-line návod, jak zvládnout přípravy a na co nezapomenout. Někde pořádají jen lampionový průvod, v Ostravě například společně s workshopem výrobu lampionů a společným hraním.
„Jako křesťané máme napodobovat Krista i jeho svaté. To jsou pro nás ty pravé celebrity. Máme se radovat, ne děsit. Od děšení a pochybné zábavy je Halloween. Jako jeho protipól jsme vymysleli právě bál svatých,“ říká jeden z organizátorů. „Ukažme, že máme co nabídnout a že si naše tradice vzít nenecháme, protože jsou zkrátka lepší,“ dodává další.
Zapálit svíčku je lepší, než naříkat nad temnotou, praví přísloví. Děkuji všem, kteří se toho letos odvážili!
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
