Hysterický řev „expertů“ je logický. Jde jim o holé přežití

Celý týden jsme mohli sledovat výroky jednotlivých „expertů“, kteří změny popisovali jako zemětřesení. Podle některých oslovených by se i zdálo, že přijdeme o lidská práva i rovnost žen a mužů a rodiny se stanou semeništěm domácího násilí, zatímco české ulice zaplaví nekontrolovaný příliv drog.

Problematiku drog a protidrogové agendy v dnešním článku řešit nehodlám. Jde o nebývale komplexní, nebývale potřebou a stále se zhoršující agendu. Vedle tradičních drog přichází zejména psychofarmaka a jelikož mám děti na střední škole, vím své o ohromných a nepříliš medializovaných problémech s duševním zdravím mladé generace.

Úplně odlišné téma jsou dvě další uskupení, Rada pro lidská práva a Rada pro rovnost žen a mužů. Bez větší nadsázky lze obě uskupení popsat jako rakovinu zhoubné agendy, která metastázuje do všech sfér státní správy, zejména pak do sociálního systému, školství a vědy.

Ženy a muži jsou si totiž alespoň v rámci pracovních odměn v České republice rovnější než jinde, třeba ve Francii, Švýcarsku nebo v Lucembursku. Onen mzdový rozdíl má své důvody. Ženy pracují méně přesčasů, při péči o děti využívají zkrácené úvazky a také podnikají značně méně pracovních či služebních cest. „Nerovnost“ se objevuje u středně placených pozic, kdežto u těch nejvyšších řídících a manažerských jsou si ženy a muži rovní s odchylkou několika málo procent.

Péče o rodinu je také ekonomická činnost. Stát by tak měl čas žen strávený výchovou dětí ocenit, pochopit a zahrnout do celkového vyjádření efektivity přínosu obou pohlaví, jinak budou muži vždy „na sílu“ ti špatní a ženy vykreslovány jako „druhořadá“ kasta.

Nyní je třeba přejít k oběma Radám a uvést, kdo v nich zasedá. V otázce rovnosti žen a mužů se totiž neřeší odměňování, důchody či zhodnocení ekonomického výkonu žen pečujících o rodinu. Poslední tři roky se řeší téměř výhradně genderová problematika.

Fráze „genderově podmíněné násilí“ zní dostatečně abstraktně k tomu, aby se kolem tohoto sousloví mohl vytvořit stamilionový ekosystém neziskových organizací, které budou vytvořený fenomén zkoumat.

V Radě vlády pro rovnost žen a mužů lze jako tyto dotační „experty“ jmenovat zástupce organizací NESEHNUTÍ, Gender Studies, Genderového informačního centra NORA, Fóra 50 %. a další podobné neziskovky.

Jen v letech 2022 až 2024 přitom získala organizace NESEHNUTÍ následující granty a dotace: „Cesta k angažované společnosti“ v hodnotě 4,8 milionu, „Cesta pro Ukrajinu“ v hodnotě 4,1 milionu, „Nezávislá média a angažovaná společnost v Jižním Kavkazu“ za 6,8 milionu, „Participativní cesta k rozvoji regionů v Arménii“ za 6,3 milionu a „Posílení občanské společnosti a médií v Gruzii“ za 6,8 milionu. Bylo toho více – jen v dotčených letech organizací „proteklo“ na grantech 36 milionů. Další desítky milionů přispělo v nenárokových dotacích Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo školství, Ministerstvo zemědělství a množství evropských institucí po boku norských fondů, Open Society Foundation a institucí navázaných na zahraniční politické strany.

Některé neziskové organizace se pak „drží“ jedné tématiky, například klimatického vzdělávání či neustálých „výzkumů“ genderu, ale jiné, což je příklad NESEHNUTÍ, fušují takzvaně do všeho. Výzkum klimatu, výzkum rovnosti, zahraniční agitace za peníze státu, lektoring na školách a školkách – to vše organizace s rozpočtem 25 milionů korun ročně dělá. Soukromí dárci jí přitom přispívají pouze 300 až 400 tisíc korun.

Ten nejzvrácenější příklad „výzkumu“ hrazeného státem je příručka „Školka pro mě“ z roku 2019, kterou hradila částkou 600 tisíc korun Rada vlády pro rovnost žen a mužů skrze Úřad vlády. Organizace tak dotaci přiřkla de facto sama sobě, protože její zástupce v dotčené Radě seděl v roce 2019 a sedí tam dodnes.

Za 600 tisíc korun lektoři NESEHNUTÍ organizují besedy ve školách, kde pod dohledem „zkušených“ lektorů probíhají takzvané „hry na doktory“(!!!). Děti se zcela plánovitě osahávají navzájem na intimních partiích a lektoři do pracovních listů zapisují, jak jim to dobře jde. Věc je určená pro děti ve věku 4 až 6 let.

NESEHNUTÍ zastupuje v Radě vlády pro rovnost žen a mužů Nika Mazániková, absolventka Genderových studií na Univerzitě Karlově v Praze. Zabývá se podle vlastních slov propojováním psychologie s feministickou perspektivou.

Organizace vynaložila jen v roce 2024 celkem 2,4 milionu za cestovné, dopravné a ubytování vlastních zaměstnanců. Hrubé mzdy pracovníků dosáhly 8 milionů korun bez zahrnutí 1,3 milionu na sociální a zdravotní pojištění. Celkové mzdové náklady, cestovné, školení zaměstnanců a náklady na „odborné služby“ stály neziskovou organizaci celkem 18 milionů korun z celkového rozpočtu 26 milionů.

Náklady a cesty organizace NESEHNUTÍ platili z 98,3 % evropští a čeští daňoví poplatníci skrze odvedené daně.

Radě pro rovnost žen a mužů předsedá Eva Lukešová z Genderového informačního centra NORA. Organizaci živí státní dotace, konkrétně jde o 3,9 milionu za rok 2024. Na platy bylo v tomtéž roce vynaloženo 3,7 milionu korun.

V Radě působí zástupce organizace Gender Studies o.p.s. Organizace v roce 2024 utržila na dotacích 5 milionů korun. Náklady na 4 zaměstnance dosáhly 4,8 milionů korun, tedy 1,2 milionu na zaměstnance.

V Radě dále působí organizace Fórum 50 %. Státem dotovaná nezisková organizace zaměstnávala v roce 2024 dva zaměstnance, na které vynaložila 2,25 milionu korun, tedy 1,13 milionu na osobu.

A mohl bych pokračovat donekonečna. Mohl bych popsat činnost Národního centra pro gender a vědu při Akademii věd, které uplatňuje inkluzivní kvóty, alokuje peníze na genderový výzkum a produkuje absolutně bizarní projekty typu dvou následujících.

*  Sílící trend genderově nespecifických jmen v současném Japonsku. Číslo projektu GA22-08916S, cena 3,36 milionu Kč

* Genderové aspekty pandemie: redefinice péče v důsledku krize spojené s nemocí COVID-19. Číslo projektu GA21-13587S, cena 4,9 milionu Kč

Nemám na to ale sílu. Pohled na desítky podobných projektů, na které jsme z rozpočtu vynaložili desítky, někdy i stovky milionů korun, mne vyloženě bolí. Hysterický řev „odborníků“ přisátých na státní rozpočet tak dává naprostou logiku – dotčeným organizacím jde doslova o život. Když se kohoutky zavřou, skončí i jejich činnost a oni „experti“ tak musí neustále vytvářet novou agendu, které se budou za státní peníze věnovat, aby obhájili vlastní existenci.

Menšiny nepotřebují, aby je někdo zkoumal. Potřebují vzdělání, legislativu a příležitosti k úspěchu. Ženy nepotřebují být vykreslovány jako méněcenné, slabé a „znevýhodněné“, potřebují definici péče o rodinu coby ekonomické činnosti a zisk souvisejících benefitů. Stovky milionů korun na dotacích a desítky „expertů na čerpání státních peněz“ nejsou odpovědí ani na lidská práva, ani na rovnost žen a mužů.

Diskuse o protidrogové agendě je přitom zcela legitimní a vysoce potřebná.