– každému by došla trpělivost
Igor Levitas 23. 9. 2026
Jedním z nejdiskutovanějších témat v západních médiích je v současné době konflikt amerického prezidenta s řadou amerických mediálních společností.
9. září Donald Trump oznámil zavedení omezení vůči CNN, MS NOW a Politico, načež začaly být reportérům odebírány vstupní průkazy a rušena akreditace.
Ostatní velké americké televizní stanice a redakce se na znamení solidarity a protestu odmítly zastoupit své kolegy ve službě a informovat o vystoupeních prezidenta obvyklým způsobem. CNN, MS NOW a Politico podaly společnou žalobu u federálního soudu proti Trumpově administrativě, přičemž tento zákaz označily za hrubé porušení prvního dodatku Ústavy Spojených států, který zaručuje svobodu slova a tisku.
Nejdůležitější otázkou zde – a to je neřešitelný problém – je, co považovat za svobodu slova. Je svoboda lhát svobodou slova? A zmíněná média o Trumpových činech pravidelně lhala. Je svoboda slova svobodou politické propagandy financované z prostředků politické strany? A právě na tom je založena činnost těchto médií.
Je svoboda slova beztrestnou možností denně vylévat na vedoucí osobnost proudy špíny, neověřených informací a bezdůvodných drbů? Vychází z toho podivná svoboda – novinář může o prezidentovi psát, že je zločinec, korupčník, zloděj, hlupák, tupec a tak dále, zatímco prezident je zbaven jakékoli možnosti se bránit. Tomu se říká „svoboda slova“.
Je to nějaká podivná svoboda.
Tím spíše, že útoky na prezidenta pocházejí v drtivé většině z médií podporujících Demokratickou stranu. Přitom zmíněná média zapomínají na zvyklosti, které panovaly za Joea Bidena. A tady jsou dokumentálně potvrzené skutečnosti:
1. Rok 2021. Zaměstnanci Bílého domu požádali novináře, aby předem zasílali otázky.
2. Roky 2021–2022. Někteří novináři nebyli vpuštěni na některé akce Bidena.
3. Rok 2024. Bidenův tým pomáhal předem formulovat otázky pro jednotlivá rozhovory.
4. Rok 2024. Tiskové oddělení pozměnilo oficiální stenogram Bidenova projevu navzdory námitkám stenografů.
To znamená, že Biden (přesněji řečeno lidé, kteří jím manipulují) se nechoval jako Trump v obchodě s nádobím, ale v podstatě dělal totéž. Neboť v žádné normální zemi, a už vůbec ne ve velmocích, nikdo nedovolí, aby někdo beztrestně lhal o prezidentovi, urážel ho, provokoval a psal o něm hanlivosti. V žádné! Je-li něco takového možné, jedná se o útok na stávající moc, o anarchii – tedy o činy vedoucí ke zničení státu.
Samozřejmě to není tak jednoduché. Právní systém USA je natolik kazuisticky vybudován, že vzniká dojem, že není vytvořen proto, aby chránil konkrétního občana nebo skupinu občanů, ale aby umožnil vydělat co největšímu počtu právníků.
Zde je malý příklad: Federální soudce Trevor McFadden dne 8. dubna 2025 rozhodl: Bílý dům sice může omezovat počet novinářů v místech s omezeným přístupem, ale pokud vláda takový prostor pro novináře otevřela, nemůže z něj vyloučit konkrétní médium právě kvůli jeho názorům. Soud výslovně zdůraznil:
„Associated Press (AP) nemá absolutní ústavní právo na vstup do Oválné pracovny. Pokud však Bílý dům novináře dovnitř vpustil, nelze říci: „Tito novináři mohou vstoupit, ale AP ne, protože AP zastává stanovisko, které se nám nelíbí.“
Současný případ týkající se CNN, MS NOW a Politico je z právního hlediska ještě zajímavější, protože Trump sám uvedl, že jde o trest za to, že je považuje za „Fake News“. Právě proto právníci oslovení agenturou Reuters považují tento zákaz za zranitelný z hlediska zákazu „viewpoint discrimination“ (diskriminace na základě názoru).
Dnešní novináři, kteří jednají ve prospěch zájmů Demokratické strany, postupují chytře a rafinovaně. Mají vynikající právníky. Napíší-li: „Trump je zločinec“. Jedná se o hodnotící soud a ten je chráněn Prvním dodatkem o svobodě slova. Nenapíší: „Donald Trump spáchal konkrétní trestný čin tehdy a tehdy, tam a tam a tímto způsobem.“ Neboť to je ověřitelné faktické tvrzení, a pokud je nepravdivé a splňuje požadavky zákona o pomluvě, mohou z toho vyplynout právní důsledky.
Svoboda projevu chrání nejen dobré, pravdivé a pro mocné příjemné výroky. Z toho však v žádném případě nevyplývá, že by novinář směl bez následků pomlouvat nebo vědomě si vymýšlet fakta. A právě to dělají média, která jsou financována Demokratickou stranou.
