Jacob G. Hornberger | 20. října 2026
Pravicoví i levicoví intervencionisté a intervencionističtí komentátoři mainstreamových médií zuří kvůli rozhodnutí prezidenta Trumpa zmírnit hospodářské sankce vůči Rusku v souvislosti s dohodou ruské vlády o dodávkách motorové nafty do Spojených států. Zastává se názor, že nesmí být dovoleno, aby cokoli — dokonce ani volby v polovině prezidentského období — zasahovalo do výnosného podniku zvaného druhá studená válka, který stojí na tvrzení, že Rusko je agresorský stát odhodlaný dobýt svět, a že je proto nutné uvrhnout ruské obyvatelstvo do krajní chudoby, a dokonce je vystavit smrti hladem nebo v důsledku nemocí, a to prostřednictvím stále přísnějších hospodářských sankcí.
Ústředním bodem tohoto výnosného podniku je samozřejmě ruská invaze na Ukrajinu. Představa byla taková, že Rusko je na válečné stezce. Jakmile dobude Ukrajinu, jak tvrdili američtí představitelé, znovu si podmaní východní Evropu, poté západní Evropu a Anglii a následně se vydá do Jižní Ameriky, Střední Ameriky, Mexika a nakonec do Spojených států, přičemž všechny tyto oblasti Rusko přetvoří v nový Sovětský svaz zahrnující celý svět. Jinými slovy, Rusové si pro nás jdou znovu.
Výnosný podnik zvaný první studená válka byl využit k ospravedlnění přeměny federální vlády na stát národní bezpečnosti, tedy typ vládního uspořádání, který disponoval všemocnými pravomocemi, včetně pravomoci organizovat a provádět státem podporované atentáty. Tento výnosný podnik umožnil, aby se bezpečnostní složka vlády rychle stala nejmocnější složkou federální vlády, tedy složkou, před níž se rozhodli sklonit prezident, Kongres i Nejvyšší soud.
Výnosný podnik zvaný první studená válka byl rovněž využit k ospravedlnění protikomunistické křížové výpravy, během níž americký bezpečnostní aparát zaměřoval své úsilí proti podezřelým komunistům, a to jak doma, tak v zahraničí, a ničil jejich pověst, nebo je dokonce nechával zavraždit.
Počínaje rokem 1989 dospěla studenoválečnická mašinérie náhle a nečekaně ke svému konci. Berlínská zeď byla stržena, Německo bylo sjednoceno, Varšavská smlouva byla rozpuštěna, Sovětský svaz se rozpadl a ruská vojska se stáhla z východní Evropy.
Představitelé americké bezpečnostní složky — tedy Pentagonu, CIA a NSA — měli pochopitelně mimořádné obavy. Náhle přišli o zdůvodnění vlastní existence i o výnosný podnik, o němž byli přesvědčeni, že bude pokračovat navždy. Lidé začali hovořit o „mírové dividendě“, která by znamenala výrazné snížení výdajů na stát národní bezpečnosti a možná dokonce i obnovení původního amerického systému vlády, tedy republiky s omezenou vládní mocí.
Aby byl starý výnosný podnik nahrazen novým, byli vytvořeni noví oficiální nepřátelé, například „teroristé“, „muslimové“, „drogoví dealeři“ a „nelegálové“. Všichni si pro nás údajně přicházeli. Alespoň to nám tvrdili. Všichni zůstávali smrtelně vyděšení.
Pentagon, CIA a NSA však rozhodně neměly v úmyslu vzdát se svého starého studenoválečnického výnosného podniku tak snadno. Poté, co američtí představitelé během jednání o sjednocení Německa ujistili sovětské představitele, že se NATO nebude rozšiřovat na východ, začali američtí představitelé postupovat přesně opačně. NATO se začalo posouvat na východ, pohlcovalo bývalé členy Varšavské smlouvy a neúprosně postupovalo směrem k ruským hranicím, přičemž si bylo velmi dobře vědomo toho, jak Rusko zareaguje.
Právě toho se nakonec dosáhlo hrozbou začlenění Ukrajiny do NATO — Rusko bylo vyprovokováno k invazi na Ukrajinu ve snaze zabránit Ukrajině vstoupit do NATO. Američtí představitelé byli po léta varováni, že rozšiřování NATO, zejména na Ukrajinu, může vést přesně k takovému střetu. Přesto v tomto postupu pokračovali.
A je to! Bezpečnostní složka vlády měla svůj starý studenoválečnický výnosný podnik zpět, byť v pozměněné podobě. Rusové si pro nás jdou… znovu (spolu s teroristy, muslimy, drogovými dealery a nelegály). Velkým háčkem však je, že Rusko nebylo schopno dobýt Ukrajinu. To je samozřejmě problém. Pokud Rusko nedokáže dobýt ani Ukrajinu, jak bude schopno dobýt východní Evropu, západní Evropu, Anglii, Jižní Ameriku, Střední Ameriku, Mexiko a poté Spojené státy? Jejda!
Nevšímejme si tohoto nepříjemného problému. Z pohledu zastánců státu národní bezpečnosti je naprosto nezbytné, abychom se i nadále drželi oficiálního výkladu. Rusko si pro nás jde, stejně jako dříve. Potřebujeme stále větší rozpočty pro bezpečnostní aparát a jeho neustále se rozrůstající armádu nenasytných, bohatých dodavatelů „obranných“ zakázek. Koho zajímá, jestli Spojené státy přitom zbankrotují? Musíme být znovu udržováni v „bezpečí“ před rudými — chci říct, před Rusy (a před teroristy, muslimy, drogovými dealery a nelegály).
A nezapomeňme na kubánské rudé! I ti si pro nás přicházejí. Není pochyb o tom, že pravicoví i levicoví intervencionisté a intervencionistická mainstreamová média, kteří všichni zůstávají neochvějnými stoupenci bezpečnostního aparátu, mají smrtelný strach z toho, že by prezident Trump mohl zrušit staré embargo ze studené války a také novou blokádu kubánského lidu z dob druhé studené války. Samozřejmě je jen velmi malá šance, že by k tomu došlo, vzhledem k samotnému Trumpovu intervencionistickému smýšlení.
Překlad ChatGPT
