FB
Dnes se za branami věznice zavřela jedna kapitola příběhu Tomáše Čermáka. Okresní soud v Liberci ho podmíněně propustil po odpykání více než poloviny z 5,5letého trestu. Dostal čtyřletou zkušební dobu a dohled probační služby.
Čermák byl odsouzen za podporu a propagaci terorismu v souvislosti s výroky, v nichž vyzýval k násilnému odporu proti politikům. To je důležitá část příběhu, kterou nelze ignorovat.
Jenže stejně tak bychom neměli ignorovat otázku druhou.
Kde přesně končí svoboda projevu a začíná trestný čin? A platí tato hranice pro všechny stejně?
Protože jestli má být česká justice skutečně nezávislá, nemůže záležet na tom, zda výrok zazní z úst člověka, který je sympatizantem vlády, opozice, armády nebo nějakého internetového hnutí.
Podívejme se například na výroky náčelníka Generálního štábu Karla Řehky.
Ten veřejně hovořil o nutnosti připravovat se na „Velkou válku” a na konflikt vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem disponujícím jadernými zbraněmi.
Nebo Flegr, kteří tvrdil, že za mrtvé v době coronaviru může Andrej Babiš a uvidíme v ulicích mrazáky na mrtvoly.
Je to trestný čin?
Asi ne.
A právě tady je potřeba být velmi přesný.
Řehka má jako náčelník Generálního štábu úplně jinou ústavní, profesní i společenskou roli než člověk vystupující na sociálních sítích. Jeho výroky jsou součástí bezpečnostní a obranné debaty.
Ale právě tato skutečnost nás přivádí k důležitější otázce:
Má mít člověk právo říkat kontroverzní politické věci pouze tehdy, pokud je říká „správným“ způsobem a ze „správné“ pozice?
Ústavní soud přitom dlouhodobě zdůrazňuje, že svoboda projevu patří mezi základní principy demokratického státu a že politická diskuse požívá velmi silné ochrany. Je tomu ale tak i ve skutečnosti?
A právě proto je případ Čermáka tak zajímavý.
Ne proto, že by každý jeho výrok měl být automaticky považován za legitimní.
Ale proto, že trestní právo je nejtvrdší nástroj státu vůči občanovi.
Když někoho pošleme na několik let do vězení za jeho veřejné projevy, měli bychom mít naprostou jistotu, že netrestáme pouze názor, politickou radikalitu, nevkus nebo ostrou kritiku vlády.
Ale právě proto bychom měli stejnou otázku klást pokaždé:
Byla skutečně překročena zákonná hranice?
A platila by stejná hranice i tehdy, kdyby podobně ostré výroky zazněly z opačné politické strany?
Protože nezávislá justice neznamená, že se nám každý její rozsudek musí líbit.
Znamená něco mnohem důležitějšího.
Že stejný metr musí platit pro všechny.
- Pro vládu.
- Pro opozici.
- Pro aktivistu.
- Pro generála.
- Pro novináře.
I pro člověka, kterého většina společnosti považuje za naprostého blázna.
A možná právě tohle je skutečný test právního státu.
Ne to, jestli soud potrestá člověka, kterého nemáme rádi.
Ale jestli bychom stejný rozsudek považovali za spravedlivý, kdyby na jeho místě stál člověk, kterému naopak fandíme.
Takže otázka nezní pouze: Je Čermákův trest správný?
Otázka zní:
Je česká justice skutečně stejně přísná ke všem, bez ohledu na jejich politické názory a postavení?
Protože pokud je svoboda projevu základním právem, nesmí být privilegiem jedné politické skupiny.
A pokud má být justice nezávislá, nesmí být nástrojem žádné vlády.
FB
