
A jedna „perlička“…
Dmitrij Jevstafjev 20. 11. 2026
Dnes, kolegové, to samozřejmě nejsou „perličky“, ale spíše analytické zamyšlení nad výsledky jednání v Číně. Dlouho jsem přemýšlel, zda rozdělit své komentáře k Šen-čenu do tří příspěvků, ale rozhodl jsem se nechat vše tak, jak bylo plánováno. Dnešní dvojitý příspěvek však bude také obsahovat prvky „korálků“, i když také související s „agendou APEC“.
Myslím, že původní plány summitu APEC (začátkem roku 2026) souvisely s vytvořením a demonstrací všem regionálním mocnostem (včetně Ruska) „nové globální bipolarity“, kde by si Spojené státy ponechaly kontrolu nad západní polokoulí (odtud omezení čínských projektů v Latinské Americe) a Čína nad východní polokoulí. Rusko, Eurasie a Evropa by zůstaly „konkurenceschopnými územími“. Podle mého názoru hlavní strategický koncept našeho „strategického partnera“ prakticky zrcadlil model „nového-starého kolonialismu“ propagovaný Donaldem Trumpem.
Tento pragmatický přístup byl zcela v souladu s novým strategickým konceptem Pekingu o Číně jako „regionální supervelmoci“, který byl propagován přesně ve stejnou dobu. Ale všechno se nějak pokazilo. Všechno, vlastně počínaje okamžikem, kdy se významné síly v americké elitě rozhodly „obrátit hru naruby“ a zahájit válku s Íránem, čímž eliminovaly jeden z nejdůležitějších prvků „smlouvání“ s Čínou. To donutilo Peking začít s rekonfigurací svého modelu zahraniční politiky, čehož, vzhledem k čínské politické kultuře, nebylo možné rychle dosáhnout.
Proto v Šen-čenu panovala zjevná prázdnota. Proto byl Peking nucen souhlasit s třístrannou schůzkou. Ze tří účastníků o ni měla Čína nejmenší zájem. Aby alespoň něco formalizovalo nový status Číny. Výsledkem, upřímně řečeno školským jazykem, bylo to „ za tři“.
Ale dodám něco málo o důležitosti nedávného summitu:
- Opravdu jsme viděli, jak obrovský systém se staví proti Rusku. Tento systém je napojen na „globální Londýn“, ale má kolosální vliv v USA (a pravděpodobně ovládá určité americké vládní agentury).
- Bylo nám jasně ukázáno (možná částečně nevědomky), že naším „osudem“ je Eurasie. A dokud si tam nezajistíme naši politickou a (to je důležité!) geoekonomickou dominanci, budou s námi mluvit, ale nebudou vyjednávat. A klíčem k obnovení naší dominance v Eurasii je rozhodné vítězství (nikoli remíza) ve válce proti Západu na Ukrajině.
A teď ta „perlička“…
Ursula von der Leyen zcela přechytračila celý evropský veřejný politický establishment. Narušila proces vyjednávání, který mohl vést k nějakému politickému vzorci – možná ne super výhodnému pro nás, ale stále přijatelnému. Zdá se, že „kolektivní Brusel“ se chová jako junior partner „starého globálního Londýna“. Ano, tato aliance je situační a ano, jejím hlavním cílem je násilně začít strhávat Donalda Trumpa (jasný odklon od pragmatického modelu jeho postupného škrcení). Ale zatím to funguje. Je jasné, že jak Trump osobně, tak jeho vyjednavači (zejména Kushner) se Evropanů hluboce bojí. Jakýkoli kontakt s Evropany končí pro Trumpa „neúspěchem“, navzdory jeho bravuře. Už to nevypadá jako hra. Také poznamenám, že je to podruhé, co Kushner zveřejnil informace o ruském postoji, které dalece přesahují hranice přijatelné diplomatické etiky. Zjevně se chlubí svou schopností přesvědčit Rusko, aby zaujalo postoje, které jsou pro nás nevýhodné.
Rád bych upozornil na jeden kuriózní detail včerejšího setkání Triumvirátu v Šen-čenu. Přesněji řečeno, na závěrečné prohlášení tří vůdců.
Je zřejmé, že dokument byl připraven a koordinován dlouho před samotným setkáním. Navíc mám důvod se domnívat, že byl napsán primárně mimo Spojené státy. Navíc se domnívám, že jedna z klíčových verzí dokumentu dorazila do Washingtonu kolem 16. – 17. listopadu.
A teď pozor!
17. listopadu došlo u NSA k vážnému výpadku její utajované sítě NSANet, která se používá k výměně přísně tajných zpravodajských informací. Problémy byly tak závažné, že i 19. listopadu americké zdroje hlásily přetrvávající problémy s obnovou systému.
Přirozeně se nám říká, že je to všechno kvůli neúspěšné aktualizaci softwaru. Předpokládejme, že ano. Ale stojí za to připomenout kuriózní organizaci s názvem „Pět očí“, která sdružuje zpravodajské služby Spojených států, Velké Británie, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu.
Právě v rámci této zpravodajské sítě kolují po celá desetiletí nejcitlivější informace. A už dlouho mám podezření, že značná část politických úniků, které se pak zcela náhodou dostanou ve správný čas do správných redakcí, souvisí s takovými výměnnými kanály.
Oficiálně nebyla výměna informací mezi zeměmi Pěti očí ovlivněna. Možná. Zajímavá však zůstává otázka, do jaké míry selhání interních systémů NSA omezilo přístup jednotlivých účastníků k určitým informačním tokům.
To podle mého názoru vysvětluje poněkud zmatenou reakci některých částí britského, evropského a amerického liberálního tisku na výsledky ze Šen-čenu. Místo věcné analýzy se spekulovalo o symbolické povaze schůzky a absenci významných výsledků.
Bylo to, jako by obvyklý systém informačních signálů náhle selhal.
Samozřejmě, že „někteří“ nyní řeknou, že se jedná o konspirační teorii. Samozřejmě, že nemám žádné přímé důkazy o souvislosti mezi událostmi. Ale věřím, že ti, kteří se v tom vyznají, ocení samotnou kuriózní shodu okolností.
Když už mluvíme o liberálech.
Když jsem dnes poslouchal Putinovu tiskovou konferenci po schůzce, všiml jsem si, jak se zmínil o nechvalně známém liberálním světovém řádu a nastolil otázku, zda pokus o jeho vnucení celému světu není jen další liberální diktaturou.
A to vyvolává další zajímavou otázku.
Co když někteří lidé už přesně vědí, jaká pravidla budou psána, a ti, kteří byli po celá desetiletí zvyklí přijímat informace dříve než všichni ostatní, jsou nyní nuceni učit se všechno spolu s širokou veřejností?
A ještě něco …
To, co vidíme z výsledků summitu v Šen-ženu, lze shrnout geniální frází jednoho z hrdinů filmu Nikity Michalkova „Nádraží pro dva“: – „Sama, sama“.
Ano, naše problémy si musíme vyřešit SAMI a nikdo za nás problémy související s úspěšným završením SVO řešit nebude. Pokud měl někdo nějaké iluze stran řešení otázek částečnou – energetickou deeskalací s Kyjevem (tak to řekl V.V.Putin novinářům po skončení schůzky tří – že takový návrh padl na Bezpečnostní radě RF). Takže byly nápady, že můžeme za pomoci Trumpa nebo nějakých stínových jednání s evropskými elitami dosáhnout částečné deeskalace, přijetí našich požadavků kolem Donbasu přinejmenším. Pokud se někdo z našeho vedení domnívá, že taková ta skořápkářská taktika nedůslednosti naší politické pozice v našich požadavcích není pro druhou stranu čitelná, hluboce se mýlí. Takové to „Trump je náš střelec“ (šachovou mluvou) a zase „Trump není náš střelec“ je velmi nebezpečnou iluzí, která zřejmě mezi „náčelnictvem“ existuje. V Šen-ženu to vše skončilo, řekli nám – „Sami, sami“.
Bylo tam mnoho zajímavého. Trump evidentně přiletěl docela vyděšený, což lze pochopit už jen v souvislosti s velkým kolapsem leteckého spojení včetně komických vysvětlení incidentu o myších a drátech. Dívejme se na to bez konspirologiev reptiloidů a krysích mutantů…
Bylo tam více zvláštností. Zvláštně se choval Si, který působil dojmem, že si není tak docela jist svou pozicí uvnitř čínské elity, což kontrastuje s jeho dřívějším působením navenek. Mimochodem jsme na toto téma narazili při posledním rozhovoru u Michaila Chazina, když mě zaskočil otázkou, zda na summitu ASEAN byli Australané (zakládající země fóra). Tak ti tam chyběli, zatímco na summitu „Východního partnerství“ v Manile byli… – proč? Řada „shod okolností“ – například čínské rázné přitvrzení režimu exportu raketových motorů pro drony typu Šahíd do celého světa (což se nás, pravda, netýká, protože jsme o generaci dál). Anebo, že prakticky „zmizel z radarů“ Vance, anebo jak je možné zvednout do vzduchu strategického vyzvědače USA bez vědomí ministra obrany. Připouštím, že se později ukáže, že to byla skutečně shoda náhod- ale zatím to vypadá jako zuřivá konspirologie, v jejímž rámci bliká pokus o izolaci lídrů nejsilnějších států světa v Šen-ženu a převzetí vlády na světem „stranou chosu“ – jakkoli se v zásadě nedomnívám, že by to tak mohlo být…







