Žili byli v naší zemi jedni urození pánové, šlechtici a kavalíři každým coulem. Protože to byli kavalíři schopní čestní a poctiví, požehnal jim pánbůh, a tak byli za své počínání odměněni a jejich urozený rod nabyl značného majetku. Než přišel zlý Beneš a všechno jim sebral. Teda všechno úplně ne, nějaké drobné jim zbyly. Prý asi 5 miliard dolarů to dělá. Hotoví žebráci.
On ten zlý Beneš byl sice také pěkný dáreček, ovšem v případě Liechtensteinů v tom byl nevinně. Skutečným viníkem hrozného osudu je ve skutečnosti karma. Ne tedy ten ohřívač, co ohřívá vodu v koupelně, ale celovesmírně platný karmický zákon. Jak vědí všichni budhisté a hinduisté podle tohoto zákona egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. To prý platí pro všechny. Ne tedy jen pro Liechtensteiny. Jen v jejich případě, jak si ukážeme, si ten karma zákon dal hodně na čas. Tak moc, že ani sami Liechtensteinové už nepočítali s jeho naplněním. Takový Nero nebo Caligula pocítili zákon karmy poměrně brzy a dost drasticky. Někteří padouši pravda dožili v klidu, ale jejich potomkům už karma nepřála. To u Liechtensteinů ne. Dala si na čas, takže už ani oni sami nemohli počítat s tím, že by na ně karma dopadla a patrně se domnívali, že ať udělali sebevětší prasárnu, jejich majetek se množil a moc rostla, takže to asi dělali dobře. Dokonce si pořídili stát. Nic velkého, ale pěkný koutek v horách.
A pak jednoho dne přijde zlý skřet Beneš a zabaví jim spoustu majetku, prý proto že se kamarádili s Hitlerem. Tedy ve skutečnosti dnes víme, že Beneš jim nic nezabavil. Byla to ta karma. Beneš byl jen nástroj.
Jak se to přihodilo, že Liechtensteinové přišli o svůj poctivě nabytý majetek, který po staletí rozmnožovali, střádajíc korunku ke korunce, během jediného roku? Jejich zastánci tvrdí, že to bylo hrubé bezpráví, neboť Liechtensteinové byli protinacističtí odbojáři, podporovali exilovou československou vládu, kdoví jestli tajně nevedli nějakou partyzánskou skupinu a určitě poslouchali zahraniční rozhlas. Jejich odpůrci tvrdí, že to byli echt Němci, kamarádili se s Hitlerem, kupovali esesákům uniformy a sebrali jsme jim toho málo. Ještě jsme měli obsadit Lichtenštejnsko vojensky.
Ještě, než se podíváme na to, jak Liechtensteinové v českých zemích k majetku přicházeli a proč jim ho karma vzala, je nutné upozornit, že v českých zemích se nacházeli dvojí Liechtensteinové. Jedni, co se nekamarádili s Benešem a pak další rod, jejich jmenovci, co se sice taky nekamarádili s Benešem ani s nacisty, měli ale jiné kratochvíle. Na Šumpersku upalovali ve velkém čarodějnice.
Biskup Karel II Liechtenstein-Castelcorna byl členem inkvizičních tribunálů, které na návrh nechvalně známého Bobliga z Edelstadtu, upalovaly čarodějnice na Šumpersku. Na 90 biskupových spoluobčanů zatížilo atmosféru emisemi skleníkových plynů v důsledku spalování vlastních těl. Aby nějak odlehčil svému svědomí, ujal se biskup skrze konfiskace, alespoň jejich osiřelého majetku. Tento rod karma dostihla už 100 let po procesech, kdy vymřel, a tak se s nacisty ani kamarádit nemohl.
No ale jak, a kdy se v naší zemi zjevili „naši“ Liechtensteinové? Jak přišli ke svému majetku? Prvním zaznamenaným Liechtensteinem v českých zemích byl Jindřich I. Kamarádil se s Přemyslem Otakarem II, který ještě nebyl králem. S podporou šlechty si zakveruloval proti svému otci Václavu I. No nevyšlo to. Naštěstí pro něj byl jedináček, a tak to rozlícený Václav nemohl s trestáním nijak přehánět, neboť vy tím způsobil vymření vlastního rodu. Na jeho šlechtických kumpánech se ale vyřádil. Vůdce rebelie popravil, důležité šlechtice zavřel. Málo významnou šlechtu nechal na pokoji. Liechtenstein vyvázl bez úhony, z toho se dá dovodit, že Jindřich žádnou významnou figurou nebyl. Nicméně přišlo to, co přijít muselo. Přemysl nastoupil po čase na trůn a Jindřicha bohatě odměnil. Získal mikulovské panství. Zadarmo. To byla slušná cena. Krom toho s rozšiřováním českého státu Jindřich získával významné královské funkce, například dělal hejtmana ve Štýrsku. Liechtensteinové tedy měli být za co Přemyslovi vděčni. Ale vocáď pocáď. Když začalo téci Přemyslovi do bot, Jindřich II, syn onoho obdarovaného Jindřicha I, stál v bitvě na Moravském poli proti Přemyslovi. Jak víme, Přemysl neskončil dobře. To Jindřich z Liechtensteina skončil mnohem lépe. I nadále zastával významné posty v Rakousku, jen už sloužil Habsburkům. Panství na Moravě si však ponechal také. Takový pěkný pružný postoj ten urozený šlechtic zaujal.
Uběhlo více než 300 let. V Rakousku vládli od Moravského pole Habsburkové a těm oddaně sloužili Liechtensteinové. Přemyslovci již zmizeli z dějin, ale moravská panství, která darovali tu pořád byla a pořád patřila Liechtensteinům. Pravda nebyli to tehdy v českých zemích zrovna ti nejbohatší aristokraté. To se ale mělo brzy změnit. Předně Habsburkové už vládli i v českých zemích, a to nabízelo jisté možnosti. No byl tu malý problém. Rudolf II. na vlivná místa v říši upřednostňoval katolíky. A Karel Liechtenstein i jeho dva bratři byli protestanté. Byli to však také muži pevných zásad, a proto nalezli včas pravou víru a přestoupili ke katolíkům. Jejich postavení se rázem změnilo. Karel se stal se zemským hejtmanem na Moravě a zastával úřad nejvyššího hofmistra, což byl po králi nemocnější post v zemi. I v jiných oblastech se mu dařilo. Bohatý domácí rod pánů Šemberů z Boskovic byl před vymřením, a tak Karel zahořel láskou k jedné z dcer a získal tak polovinu jeho majetku. K druhé dceři a druhé polovině majetku zahořel láskou Karlův bratr Maxmilián, a tak se majetek Liechtensteinů rázem zmnohonásobil. Jeden by očekával hlubokou loajalitu k císaři Rudolfovi, ale vocáď pocáď. Řekněme si popravdě, že slavný císař Rudolf sice shromáždil v Praze umělecké skvosty tehdejšího světa, ale byl to taky tak trochu mešuge. Způsob jeho vládnutí se začal mnohým lidem, včetně vlastní rodiny Habsburků, pěkně zajídat. Karel Liechtenstein se proto neváhal spojit s vůdcem nekatolické opozice Karlem Žerotínem a podařilo se jim Rudolfa svrhnout. Na trůn nastoupil jeho bratr Matyáš. Jako odměnu obdrželi od Matyáše Liechtensteinové knížecí titul a také opavské knížectví, mimochodem to kdysi také patřilo Přemyslovcům, byť levobočným. To však byl pouze předkrm. Hvězdná hodina Karla z Liechtensteina nastala po Bílé Hoře. Karel byl jmenován místodržícím v Čechách a také předsedou soudu, který soudil rebely, většinou protestantské, zbavoval je cti, majetku a často i života. Někteří historikové tvrdí, že to sice Karel dělal, ale nerad. No, kdo ví. Každopádně zkonfiskovaný majetek postižených ochotně přebíral do své péče a jeho bohatství utěšeně rostlo. Historik Josef Pekař ovšem o Karlovi dobré mínění neměl. Označil jej za osobu, která vedle císaře nese největší vinu na zločinech doby. Ono to totiž těmi konfiskacemi neskončilo. Poté co podrazil Rudolfa, okradl a někdy poslal na popraviště nekatolické aristokraty, s kterými ještě nedávno chodil na bohoslužby do stejných kostelů, okradl spolu s dalšími výtečníky i zbytek obyvatel, včetně císaře Ferdinanda. Přesvědčil totiž císaře, že zemi nejlépe prospěje, svěří – li jemu a jím založenému mincovnímu konsorciu, ražbu mincí v zemi. Císař Ferdinand Karlovi uvěřil a zmíněnému konsorciu poskytl monopol na ražbu mincí. Konsorcium stáhlo z oběhu staré mince, které měly dvě vážné závady. Obsahovaly portrét vzdorokrále Fridricha Falckého a obsahovaly zbytečně moc stříbra. Portrét se z nových mincí ztratil, což byla viditelná změna, stříbro taky, což už na první pohled viditelné nebylo. Za takto znehodnocené mince si Liechtenstein a jeho kolegové z konsorcia stačili nakoupit zkonfiskované statky, které předtím nestačili získat úplně zdarma. Ještě v roce 1623 zakoupil Liechtenstein od císaře zkonfiskované krnovské knížectví, za které zaplatil mincemi, které si sám vyrobil. A pak následoval státní bankrot. Mince ztratily 90% své hodnoty a kromě toho, že se vytočil císař, vypukl v zemi hladomor a nekontrolovatelný růst cen potravin. Karlovi to ale prošlo. Jakousi náhradu byl nucen zaplatit až jeho syn Karel Eusebius. Inu šikovný hospodář to byl.
Uplynulo dalších více než 300 let a Habsburkové už v českých zemích nevládli. Tedy nevládli už vlastně vůbec nikde. Liechtensteinové měli už svůj malý vlastní stát, jejich majetky na Moravě trochu pocuchala pozemková reforma v roce 1921, což jim leželo dost v žaludku a pak nějaký jejich úředník vyplnil v roce 1930 blbě nějakou kolonku na formuláři pro sčítání lidu. To prý stálo za konfiskací majetku po 2. světové válce. No ten formulář samotný v tom asi nebyl, ale je to poučení pro našince, aby státu o sobě sděloval informací co nejméně, pokud možno žádné. Nikdy nevíte, kdo se k nim po čase dostane a k čemu je použije. Tím, kdo měl Liechtensteiny o poctivě nabyté majetky připravit byl onen zlovolný Beneš a jeho dekrety. Historici sympatizující s Liechtensteiny tvrdí, že konfiskací se jim událo hrozné příkoří, neboť to byli antinacisté. Moravští Liechtensteini zaměstnávali za války na svých statcích Čechy, vládce Lichtenštejnska varoval před nacismem, sám potlačil v Lichtenštejnsku nacistický puč. Za války pak pomohl Židům, když poskytl azyl asi 120 Židům. Moravští Liechtensteini podpořili prý také v hotovosti exilovou vládu v Londýně.
Historici s menšími sympatiemi poukazují na jiné skutečnosti. Moravští Liechtensteini možná podpořili exilovou vládu, ale také přispěli finanční částkou na moravské jednotky SS a SA. Vládce Lichtenštejnska poslal Hitlerovi blahopřejný telegram k uzavření mnichovské dohody a vůdce poctil v Berlíně návštěvou. Nějaké židovské emigranty přijal, zamlčuje se ale, že museli složit kauci 10 – 50 tisíc švýcarských franků, takže to nebylo nezištné humanitární gesto. Pravda na svých statcích zaměstnávali moravští Liechtensteini také nějaké Čechy, ovšem na rakouských statcích zaměstnávali také Židy z koncentračních táborů, kterým tam práci zprostředkovala SS. S platem to asi nebylo bůhvíjaké. A že v Lichtenštejnsku potlačili nacistický puč? No nejspíš ten státeček nestál Hitlerovi za žádnou akci. Vždyť se tam nenacházela ani žádná zbrojovka. S tou podporou exilové vládě už se pravdu spolehlivě nedovíme. Platba proběhla cash a bez dokladů. Z pochopitelných důvodů nikdo kvitanci nepožadoval. Nicméně, když v roce 1938 vyjadřovali československé vládě podporu domácí šlechtické rody, Liechtensteinové na seznamu chyběli. Přičemž riziko tu bylo a mnozí aristokraté si za tento svůj podpis vykoledovali nucenou nacistickou správu svého majetku. Liechtensteiny nic takového nepostihlo, naopak se snažili přimět Hitlera, aby revidoval pozemkovou reformu z roku 1921. Taky nepochodili. Hitler měl důležitější starosti. Nakonec ten příběh o podpoře exilové vlády není tak neuvěřitelný. Odpovídá to genové výbavě rodu, která se jim tak vyplatila v historii. A že na to Beneš po válce zapomněl? Inu zachoval se vůči nim, tak nějak lichtenštejnsky. Ani Liechtensteinové netrpěli v historii přehnanou vděčností k těm, kteří jim pomohli.
Kdyby byl Beneš chytřejší, ustanovil by nějakého Liechtensteina předsedou soudu s kolaboranty a zrádci a vše by šlo jako po drátkách, možná by i tu měnovou reformu zvládli dřív, než ji zvládli komunisti v roce 1953. Nu nestalo se. Benešovy dekrety k nim byly asi tak stejně spravedlivé jako byla k tehdejším obyvatelům měnová reforma měnového konsorcia. Prostě karma. Co s tím naděláš?
31.05.2026 Miloš Zbránek
2 269x přečteno
