Oral.sk - Necenzurované správy Když je Belfast opět v plamenech

Krátký časový úsek, ale může skutečně změnit směr Evropy. Tak by se daly nazvat události, které v současné době otřásají Evropou. V plné nahotě se ukázalo to, o čem se před deseti letech vůbec nesmělo mluvit nahlas, a v posledních dvou letech jen hodně potichu.

V jednom prostoru není možné normální soužití více ras či národností. Není to snad pro to, že by ta či ona rasa nebo národnost byla horší či lepší, ale pro to, že zákony a pravidla nejsou schopny zlomit zvyklosti a naturel. Není to o tom, že by Němci byli lepší než Turci nebo Somálci, Angličané než Indové, že by neměli tutéž biologickou podstatu, dvě oči, dvě ruce. Ale povahově jsou jiní a jsou natolik jiní, že není možné abychom s nimi dlouhodobě sdíleli stejný prostor.

Každý stát, každý národ si zákony a pravidla nastaví primárně podle většinové populace. To, co je v jedné krajině velmi kruté je v druhé krajině naprosto normální. To, co je někde naprosto nepochopitelné je jinde zcela automatická věc. Arabský otec své dítě uhodí, když je na něj příliš drzé, a nic se neděje. Když by to udělal německy táta, má na krku trestní stíhání a veřejné opovržení. Ale i bohatá německá rodina v klidu odloží své staré rodiče do domova důchodců, zatímco i ta nejchudší arabská rodina nemá problém nechat své rodiče dožít doma. To jsou všeobecně známé věci po desítky let.

Evropská „věrchuška“, zejména z Evropy západní se po desítky let snažila přesvědčit své občany, že masová migrace je nevyhnutelná asi tak jako příliv a odliv. A když se přesvědčit nedají, tak pod pohrůžkou sankcí a veřejné ostrakizace migraci vnutit. Každý, kdo byl natolik odvážný a upozorňoval na rizika, který s sebou tento experiment nese, byl označen za xenofoba, rasistu, populistu, extremistu, nepřítele EU, v poslední době také za „russáka“, putinovce a nepřítele trpící Ukrajiny. A v řadě případů došlo i na trestně stíhán. Pro jakoukoliv rozumnou debatu, i podloženou tvrdými statistickými údaji, nebylo místo. Když nějaký lokální politik zareagoval, byl šmahem prohlášen za rasistu nebo xenofoba a velice rychle odstaven. Problémy tak nebyly řešeny, ale narůstaly. Nejdříve šlo o domy, potom ulice a potom o celé čtvrti. Vznikaly paralelní komunity, které se řídily vlastními zákony, které se postupně dostaly nad zákony skutečné. A protože migrantům chyběl bič, na který byli zvyklí ze země původu, bujel obchod s drogami, násilí, dětské sňatky, krádeže, výtržnosti, vandalství, zneužívání sociálních dávek. Takový nápor na peněženku nemohla ani bohatá Západní Evropa vydržet věčně. Zatímco politici se pyšnili tím, jak vše dobře probíhá, jak se nám podaří zaplňovat volná pracovní místa (a tím pádem jak se naše děti konečně mohou flákat na školách do 30 let bez nutnosti pracovat), běžná populace s hrůzou zjišťovala, jak se celkem pěkné a upravené ulice na předměstích nebo v centrech postupně měnily ve smetiště, v ghetta. Kdo měl možnost a peníze, ten se odstěhoval.

Není nutné příliš zdůrazňovat, že lepší čí přímo luxusní čtvrti tohoto obohacení zůstaly ušetřeny. Typický příklad pokrytectví, v kterém jede už téměř celá Evropa: „V mé čtvrti (v Praze na Ořechovce) se to neděje, tak proč by mě zajímalo, co se děje jinde (např. v Plzni)“?

Dalo by se ale říct-zatím. Zatím se to u „nás“ neděje. Zatím máme peníze na soukromé školy, zatím jsem si schopni zajistit u vedení města dostatek policajtů a kamer, aby byly naše čtvrti přednostně chráněny, a i v centru, kam chodíme pracovat, je zatím klid. Alespoň tedy přes den. Bude to ale při současném trendu trvat věčně?

Ale zpět k tomu co se stalo ve Velké Británii. Rozhodně to nebylo blesk z jasného nebe, jak se nám progresivisté snaží namluvit. Problémy v Anglii ale i ve Švédsku, Německu, Francii (např. hromadné výtržnosti v Paříži kvůli fotbalu) byly dlouhodobé a stále se stupňovaly. Jenže tentokrát se tyto dvě vraždy v přímém přenosu dostaly na internet, a to byl, jak se v Česku říká, průser jak vrata. Už se to nedalo, jak bývalo pravidlem, ututlat. Nedala se zatajit národnost, nedala se zatajit barva pleti, nedala se zatajit brutalita, a především se nedala zatajit absurdnost obou trestných činů. V podstatě – nešlo o nic. Nebyla to vražda ze žárlivosti, nebylo to loupežné přepadení, nebyla to nutná obrana, snad tam ani nehrál roli alkohol nebo drogy. Šlo jen a jen o to, že si pachatelé našli záminku, a poté zaútočili.

Vypukly tedy protesty. Ne snad kvůli samotné vraždě, ale proto že stát a úřady nejsou schopni zajistit bezpečnost obyvatel. Pohár trpělivosti přetekl. A jak už to tak bývá, úřady a vláda se zaměřily především na původce protestu.

Je ale třeba uvědomit si následující věc: Protesty jsou pouze důsledkem, nikoliv příčinou. Protesty nejsou důsledkem té vraždy, nýbrž důsledkem dlouhodobě neřešených problémů, které v těchto čtvrtích byly. Krádeže, které obchodníci a občané už ani nehlásili. Násilí, vandalství, svinčík na ulicích, neustále oplzlé pokřikování po ženách, obtěžování, řvaní a hlasitá hudba dlouho do noci, šikana ve školách, a to jak učitelů, tak i spolužáků. To je běžný kolorit těchto čtvrtí.

Kdo za nepokoji (a především za žhářstvím) skutečně stojí, to je otázka. Mohou to být naštvaní obyvatelé těchto čtvrtí kterým prostě už došlo trpělivost, stejně to tak ale mohou být provokatéři. Antifa, anarchisté – kolik takovýchto nebezpečných a radikálních organizací, které se neštítí násilí, v Anglii existuje? Jistě dost. Pro tuto pakáž zcela jistě platí: Čím větší bordel, tím lépe. Nebo že by zas muž v hnědé kožené bundě?

Policie přiznala: muž v hnědé bundě byl náš člověk – Echo24.cz

Bude muset Evropa svou migrační politiku přehodnotit? Dost rozšířený názor je ten, že pro Západní Evropu již pozdě. Počet přistěhovalců z mimoevropských zemích (ne, teď opravdu nemyslím z USA) se velmi rychle dostane do bodu, kdy časem oficiálně a zcela demokraticky skrze volby převezmou vládu nad státem.

Zdali ovšem potom bude pokračovat alespoň nějaká prosperita (nebo minimálně stagnace) těchto států, to je otázka. Dle mého názoru ne. Celkem pochopitelně, kdyby se tito lidé byli schopni vypracovat se k nějaké prosperitě, není důvod k tomu, aby emigrovali do Evropy. Udělali by to v zemi, odkud pocházejí.

Potom se přímo nabízí otázka, co dále. Bude se jim líbit, když jejich příjem skládající se většinou ze sociálních dávek, vyschne? Budou schopni po letech povalování nastoupit do továren, prodejen, za volant kamionu, autobusu, taxíku nebo dodávky? Budou vstávat ráno ve 5, aby obstarali dobytek (myšleno hospodářská zvířata), když byli zvyklí dělat na ulici brajgl do tří do rána a z postele vstávali tak k obědu? Dost pochybuji.

Co Česká Republika? Nehrozí nám něco podobného? Hrozí, a to velice akutně. Nikoliv snad souvislosti s přistěhovalci z Afriky nebo Asie, ale z důvodu války na Ukrajině.

Na začátku války se do naší země nahrnula okolo 300 000 Ukrajinců. Bylo to bráno jako internacionální pomoc před agresorem. Nikdo se tehdy nepozastavil nad tím, že Ukrajina je dost velká země, a že tudíž stačilo, aby se jen přemístili do její západní části a aktivně se zapojili do obrany země ve zbrojním průmyslu. Opět – jakákoliv diskuse o tom byla oficiálně zakázána. Kdo si dovolil za pochybovat, často skončil před soudem. Ukrajinci se za vlády Velkého vůdce Fialy a jeho poskoků stali naprosto nedotknutelnou sortou. Všude museli dostat přednost. Když ne, následoval křik, obviňování, a když ani to nepomohlo, tak násilí. Zejména ve větších městech si obyvatelstvo skutečně užilo své. Přitom většina z nich měla přitom k válečným a zbídačeným uprchlíkům velmi, velmi daleko. Kdo na to poukázal, byl russácká špína a putinovec. Když se na svátky desítky tisíc Ukrajinců hrnuli na Ukrajinu, aby navštívili svoje příbuzné, naše televize o tomhle mlčela. Polská, německá, rakouská a maďarská ne. Ze všech stran jsme jen slyšeli: musíme se uskromnit, musíme jim pomáhat, bojují za nás, za Evropu, za naši svobodu. Že často bojovali jen před kluby a hospodami, o tom se nikdo moc nemínil.

S výměnou vlády a nástupem Babišovy koalice se situace přece jen trošku normalizovala. Přiškrtil se penězovod, Ukrajina a nepřátelství k Rusku už nebylo to jediné, na čem stavěla naše zahraniční politika. Ten hlavní problém ale zůstal. Jsou zde stovky tisíci lidí, kteří mají dost odlišný naturelem a kteří se odsud nebudou chtít hnou. Pokud k nám přijdou další desítky tisíc válečných veteránů v rámci slučování rodin, máme se skutečně na co těšit.

V souvislosti s Ukrajinou si nelze nevšimnout jak se chovaly české oficiální sdělovací prostředky. Chovali se přesně tak, jak se chovaly západoevropské sdělovací prostředky v případě zločinnosti migrantů. Zatímco vážné zločiny Ukrajinců se příliš neprobíraly, nepříliš zdvořilé vyhození ukrajinské rodiny z tramvaje (pravděpodobně pro to, že tam dělali bordel) se probírá do teď.

Ale zpět k Západní Evropě. Již nikdo nemůže popřít, že zločinnost migrantů roste. Nikdo nemůže popřít že ve velkých městech jsou oblasti, nad kterými nemají oficiální úřady kontrolu. Na co tedy čekají západoevropské vlády, nevím. Už nemohou ani spoléhat na to, že je tyto problémy minou. Neminou. Nově příchozí se nám namnožili do takových počtů, že nepřestanou. Ano, omluví se, chvíli bude klid, ale potom to zas začne. A bude to zřejmě horší a horší.

To, co se nyní děje v Evropě ukazuje, že nekontrolovaná migrace je problém a že soucit není důvod k tomu, abychom se ve vlastní zemi cítili jako občané druhé kategorie. Že bezpečnost není extremistický požadavek, ale základní podmínka fungující společnosti. Pokud je dnes za rasismus nebo xenofobii označována prostá snaha chránit vlastní zemi, kulturu, občany, jde o systémový problém. Problém o to horší, že jeho původ je primárně v našich řadách. Migranti by si nikdy nemohli dovolit tak moc, kdyby neměli tak mocné spojence v řadách původního obyvatelstva. V Německu Merklová, u nás spící kníže, Mejstřík, Danuše-blbuše nebo celá strana Pirátů.

Jak se tedy politici v Evropě srovnají se současnou situací, nevím. Doba Železné Lady je pryč a žádný inteligentní a rozhodný politik na obzoru není.

Nicméně – Evropa svět nezachrání. Bude mít co dělat sama se sebou.

PS: Dnes bylo v Německu zatím zaregistrováno 12 útoků nožem.