Často s otevřenou pusou zírám na to, že nám různí multikulturalisti připomínají, že muslimové zrovna slaví měsíc ramdán. Rozhodně nesouhlasím s tím, aby nám byly takovéto prvky cizáckých kultur násilně vnucovány.
Libor Čermák
Víte kolik je na světě různých náboženství? Stovky, ne-li tisíce. A každé z těch stovek a tisíců náboženství má své svátky. Umíte si představit, že by vám někdo říkal proto, abyste měl respekt a úctu před každým svátkem toho či onoho náboženství, měli byste si je též připomínat, aby se náhodou věřící toho či kterého náboženství neurazili? Či aby se těm příslušníkům cizáckých kultur dokonce lépe slavil? Tak to v poslední době kolikrát v multikulturlistické propagandě zaznívá.
Při takovém to počtu náboženských ideologií byste museli nějaký ten svátek slavit snad každý den. Kromě svatků naší kultury i například svátky buddhistické, tu svátek hinduistický, tu svátek židovský, tu svátek sikhů, tu svátek tradičních afrických náboženství, tu svátek islámský, tu svátek jakéhokoliv jiného náboženství a sekt. To by pak člověk celý rok nedělal nic jiného, než by si připomínal či dokonce slavil nějaké náboženské svátky.
Osobně se domnívám, že stačí, když bude člověk oslavovat jen svátky své vlastní kultury. A jestli něco zrovna slaví věřící nějakého jiného náboženství, třeba něco takového, jako je postní měsíc ramadán, je to jejich věc. Nikoliv moje.
A proto, že nám mnozí multikultulturalisti ten či onen cizácký svátek popularizují, tak se o něj mám také jako zajímat? Ne. Není součástí mé kultury, a tak mi je zcela ukraden. Já ho ke svému životu nepotřebuju a doufám, že nikdy potřebovat nebudu. Tedy z vlastní vůle určitě ne.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
