PZ
Investigativní publicista Thomas Paukner tvrdí, že recept na omezení korupce dávno existuje. Chybí podle něj jediné, a tím je skutečná vůle politiků, státních zástupců i části médií systém změnit.
„Zničit korupci je totiž velmi jednoduché. Jen to nikdo nechce.“ Těmito slovy otevřel investigativní publicista Thomas Paukner svou úvahu o tom, proč se podle něj ani po desetiletích politických slibů nedaří v České republice zásadně omezit korupční prostředí. A hned naznačil, že největší problém nevidí v nedostatku zákonů nebo nápadů, ale v neochotě skutečně zasáhnout do systému, který mnoha lidem vyhovuje.
„Dnes s ničím nepřijdu. Jelikož mě neplatí Mosad, Pavel Blažek, ale ani konkurence Michala Strnada, mám i jiné věci na práci,“ poznamenal ironicky.
Pod touto nadsázkou ale předložil poměrně konkrétní návrh. Za jeden z nejúčinnějších nástrojů považuje whistleblowing po americkém vzoru. Ne pouze formální ochranu oznamovatelů, ale systém, který je motivuje vystoupit z anonymity a současně tvrdě trestá zneužití.
„V USA mají oznamovatelé korupce podíl na částkách, které stát díky jejich odvaze ušetří. Křivá obvinění jsou federálním trestným činem, což demotivuje udavače a ty, kteří by chtěli někoho účelově poškodit,“ připomněl.
Právě v tom vidí zásadní rozdíl oproti českému prostředí. Současný zákon na ochranu oznamovatelů označil za prakticky nefunkční. Podle něj totiž lidem nenabízí skutečnou ochranu ani důvod riskovat vlastní budoucnost kvůli odhalování korupce.
Aby ukázal, proč podle něj systém selhává, použil vlastní příklad. Pokud by stát zrušil nevýhodný tendr na repasované vrtulníky a vysoutěžil nové stroje za výrazně nižší cenu při srovnatelných parametrech, oznamovatel by v americkém systému získal část ušetřených prostředků. V českých podmínkách podle něj čeká člověka, který podobnou věc odhalí, úplně jiná odměna.
„Šlo by o desítky milionů korun. Takhle si hlídám záda, držím se v anonymitě a budu z toho celého mít tak maximálně zkažený profesní život a možná bude ještě hůř,“ napsal.
Právě tato osobní poznámka podle všeho vysvětluje podstatu jeho argumentace. Nejde o to, že by lidé o problémech nevěděli. Podle Pauknera často vědí velmi dobře, co se děje. Jen nemají jediný rozumný důvod promluvit.
„Úředníci nepromluví, dokud nečelí trestnímu stíhání. Nemají proč a nelze se jim divit. Když dnes aktivně korupci odhalí, čeká je vyhazov, finanční problémy, soudní tahanice a také aktivní protitlak, který jim efektivně zničí život,“ upozornil.
Tím ale jeho návrhy nekončí. Stejně kriticky se dívá i na fungování státního zastupitelství. České republice by podle něj prospěla přímá volba nejvyššího státního zástupce s jedním šestiletým mandátem bez možnosti opakování. Kandidáty by přitom navrhovaly Senát, prezident republiky a Poslanecká sněmovna.
Současnou podobu nezávislosti státního zastupitelství považuje za problematickou a své hodnocení formuloval bez diplomatických okolků.
„Dnešní nezávislost je výsměch a Lenka Bradáčová je víc politička než státní zástupkyně,“ uvedl Paukner na síti Facebook
Podle jeho názoru by kombinace skutečně funkční ochrany oznamovatelů, finanční motivace, tvrdých trestů za vědomě nepravdivá oznámení a reformovaného státního zastupitelství odstranila podstatnou část korupčních mechanismů.
„Hotovo. Většina korupce je pryč,“ shrnul.
Právě v tomto bodě ale přichází otázka, kterou považuje za nejdůležitější. Pokud je řešení podle něj tak jednoduché, proč se nic zásadního nemění? Odpověď hledá v posledních dvou až třech desetiletích, během nichž se podle něj nahromadily informace, kontakty a vzájemné vazby, které drží politiky, státní zástupce i část podnikatelského prostředí navzájem v šachu.
„Politici vždy před volbami zuřivě deklarují, jak zatočí s korupcí, aby se pak nestalo vůbec nic,“ poznamenal.
Právě proto nakonec obrací pozornost k médiím. Pokud podle něj selhávají instituce, které mají korupci odhalovat a stíhat, zbývá už jen veřejný tlak vytvářený novináři. Ani zde nezůstal u obecných formulací a otevřeně zmínil Seznam Zprávy, na které podle svých slov dlouhodobě tlačí, aby některým kauzám věnovaly větší pozornost.
„I proto tak zuřivě tlačím na Seznam Zprávy, aby začaly dělat svou práci, což se zatím nedaří. Během několika dnů se jim opět připomenu a nebude to moc hezké,“ napsal.
Celá úvaha pak vrcholí pointou, která podle všeho tvoří skutečné jádro jeho textu. Ne zákony, ne politické sliby ani další protikorupční strategie. Podle Pauknera funguje dlouhodobě především veřejná kontrola a mediální tlak.
„Jediné, co na politiky, státní zástupce, policisty a ‚šikovné‘ podnikatele spolehlivě funguje, je totiž mediální tlak,“ uvedl.
Právě proto považuje za nebezpečné, pokud se část velkých médií rozhodne některé politické figury nebo mocenské skupiny chránit místo toho, aby je kontrolovala.
„Začne-li část nejsilnějších mediálních domů chránit jisté nejmenované Rakušany a podobné vykuky, jde o skutečné ohrožení demokracie,“ uzavřel Thomas Paukner.
prvnizpravy.cz
