MONIKA ČÍRTKOVÁ
K těm drogám. To je složité.
Moje anarchistická dušička má jasno. Jen pozvedne obočí a znechuceně se zeptá: „Jaká regulace?“ Co je nějaké státní moci do toho, že si chce někdo píchnout heroin do žíly? Odkud by jiný člověk vůbec vzal právo mu v tom bránit?
Jenže… celospolečenské náklady drogové závislosti jsou vysoké. Náklady represe jsou ovšem také vysoké. Ale máme tu děti, zranitelnou skupinu, kterou je nutné před účinky návykových látek určitě chránit.
Z trestněprávní praxe vím, jak otravné jsou delikty, k nimž došlo v důsledku závislosti. Narkomani v touze získat prostředky na drogy kradou a ničí majetek, často veřejný, který prodají za pár korun. Systém to pak musí řešit. A co je to proti nákladům na léčbu, zničeným životům a rozvráceným rodinám. Také ale vím, že různé programy substituční léčby a komunitních center mohou v individuálním případě dobře zafungovat.
A zase: ty programy nějak fungují. Ale organizace, které je zajišťují, potřebují svou náplň práce, bez narkomanů by byly zbytečné. A čerpání dotací je lákavé.
Na každý argument v diskusi máme jiný, kterým mu můžeme oponovat.
Nevím, jak drogovou politiku správně nastavit.
Ale od toho tu máme vládu.
A ta to teď vzala za ten razantnější konec.
Představuji si premiéra na vládní tiskovce asi tak za půl roku, jak svou typickou dikcí vykřikuje na novináře:
„My jsme s tím zatočili! Fijala, ten měl kratom všude. A my ho nemáme nikdě. Však se koukněte na tu tabulku, ministr Vojtěch ji má, on vám ji dá, na stránkách ji máme ke stažení. To je naše vláda, to je protidrogová a ne prodrogová politika.“
Kdybychom tak znali správné řešení.
Možná nějaká Pýthie by věděla… když tam tak seděla v těch Delfách… pod vlivem těch výparů. Asi by taky nevěděla.
FB
