LADISLAV VĚTVIČKA
Expres: Politika musí umět mluvit novým jazykem. Jenže otázka je, kdy je to ještě komunikace a kdy už jen politická infantilizace.
Vystrčil říká, že cesta je hodnotová i pragmatická. Dobře. Jen by bylo fajn vědět, jestli je taky dospělá. Protože jestli druhý nejvyšší ústavní činitel potřebuje na cestě na Tchaj-wan tiktokera, aby mu z toho udělal dobrodružství pro mladé, pak už se nemusíme ptát, kde je Tchaj-wan. Měli bychom se ptát, kdo sakra drží tlačítko „vypnout“.
Mam taky dojem, Pepek Vyskoč, že už bys neměl nikam jezdit, bo robiš enem ostudu.
Vidlák pro Parlamentní Listy: Příslušník ,,elit”, předseda Senátu Miloš Vystrčil, je na Tchaj-wanu, kam byl nucen letět běžnou linkou. A na státní jednání chodí s batohem. Jak se Vám to líbí?
To je stejné jako s Evou Pavlovou. Můžete si stokrát hrát na lepší lidi, ale stejně každý na první pohled vidí, že jste Honza ze Zlámané Lhoty. Ale alespoň jsem pochopil, proč je Vystrčil na tu svoji funkci tak pyšný… nic jiného totiž nemá. Žádnou osobnost, žádnou kredibilitu a jak vidno, ani žádnou sebeúctu.
IDNES: Velká pocta. Tchajwanský prezident udělil Vystrčilovi Řád příznivých oblaků.
No vidite. A pak, že cesta Pepka Vyskoče alias Velkeho ruksaka byla uplně na hovno. Nebyla. Dostal medajlu.
Vidlák: Vařili jste někdy prdelačku? To je ta černá zabíjačková polévka, ve které je mozek Danuše Nerudové – krev a kroupy. Závěr celého zabíjačkového dne. Poté co se ve vývaru z hlavy a vnitřností uvařily jitrnice i jelita, přidáte zmíněné ingredience, osolíte, opepříte, okořeníte, necháte projít varem a hotovo… Tedy, ono ještě není hotovo. Musíte to pak míchat, dokud to nevychladne. Pokud to neuděláte, polévka takřka okamžitě zkysne.
Už víckrát se mi to stalo. Jste od brzkého rána na nohou, máte se u řeznického válu až do večera co otáčet a pak, v době, kdy už je uklizeno a všichni ostatní zpívají a popíjejí, vy musíte dbát na to, aby se nezapomnělo míchat. Zrovna v době, kdy už máte hotovo a chcete si vydechnout, musíte si udržet disciplínu. Jak ji neudržíte, stačí chvíle a můžete to celé vylít. Nebude to žrát ani další prase v chlívku.
Stejné je to s vínem. Celý rok se staráte o vinohrad, užijete si vinobraní, kvašení i burčáku a pak musíte hlídat. Nedáte-li si pozor, máte místo vína ocet. Máte jen krátkou chvíli, abyste poznali, že se kvašení vyvíjí blbě. Buď v té chvíli zareagujete a nebo máte smůlu a už s tím nic neuděláte. Můžete mít k dispozici spoustu vychytávek, ale vždycky už to bude cítit.
Víte, mám v poslední době pocit, že přesně takhle to dopadlo s celou naší společností. Nějak nám to zahnívá. Stalo se to už dávno. V době, kdy jsme všichni byli veselí, protože jsme měli za sebou kupu práce a konečně se nám začalo trochu dařit. Tehdy to nechtělo moc, jen trochu míchat a trochu dohlížet, ale nikdo to neudělal. V našem společenském víně se objevily octové kvasinky, ale byl to jen takový maličký chuťový ocásek o kterém chytří lidé řekli, že je plný dobrých věcí. Od LGBT až po DSA. Nezdál se důležitý. Mávli jsme nad tím rukou a věnovali se dohánění západní životní úrovně.
A najednou je to všude. Je to jak připálená rýže. Vlastně sotva najdete nějaké to připálené zrnko. Vlastně jich tak moc není, protože jsou soustředěné tam, kde je nejvíc peněz, totiž kde je největší teplo. Když se bavíte s lidmi kolem vás, jsou vlastně docela normální, ale přesto, kdo jednou ucítí tu spáleninu, tomu ta dnešní doba přestane chutnat.
Je také nejvyšší čas i na plán B. Utíkat na venkov. Co nejdál od hniloby hlavních měst provincií i celého bruselského impéria. Udělat maximum, aby ta hniloba nepřeskočila i k nám. Jak to bude vypadat v praxi, to teď vidíme v přímém přenosu z Paříže, kde hoří ulice kvůli fotbalovému zápasu a nebo z Británie, kde policie pomáhá zločincům a ne obětem.
Ještě to nemáme v Praze, byť právě tam se v množství větším než velkém kumulují ti, kteří by přesně tohle obohacení chtěli i u nás. Jejich kápo sedí na Hradě. Ještě stojí za to, bojovat, aby se na to neudělaly zákony. Ještě se dá ta naše polívka míchat, aby nezkysla. Ale je třeba počítat i s tím, že se to nepovede a na opomíjeném venkově se to bude snášet lépe než ve městě. Ještě nám nezkyslo všechno víno, takže ještě stojí za to, se o sklep starat. Ale je třeba počítat i s tím, že to nedopadne. Je nám třeba semknutosti a soběstačnosti. Je nám třeba malých hrdinství, ve kterých udržíme tu hnilobu mimo srdce našich dětí. Je třeba dát dohromady všechny, kteří před námi zkoušeli bojovat s tou hnilobou a společně ji udržet alespoň mimo naše domovy, když už jsme ji neudrželi mimo Pražský hrad a není možné ji dostat ven ze Strakovy akademie, protože se tam ty neziskovkářské kvasinky příliš namnožily.
Málokdy se podaří napravit zkyslou polívku. Nakonec se stejně musí vylít a uvařit nová. Tož se snažme, abychom si nějaké dobré ingredience nechali i pro nové vaření. Možná nám nic jiného nezbude.
D-FENS: Podívejme se na scénář, který se odehrál v oblasti kouření. Tam státy financovaly kampaně, při kterých varovaly kuřáky před kvanty dehtu, který se usadí v jejich plicích i jiných orgánech. když budou hulit cigarety. Cigareta je vlastně zařízení s vnitřním spalováním, zahřátím tabákových listů na určitou teplotu se uvolňuje nikotin, který následně kuřák vdechne spolu s produkty nedokonalého spalování, jako byl zmíněný dehet. Pořád nám ukazovali plíce, které vyndali z nějakého nešťastníka a které vypadaly jako asfaltová lepenka na střechu. Vznikaly absurdní produkty, jako lehké cigarety, ve kterých bylo méně dehtu. Soustavné lamentování státních autorit nad cigaretami, dehtem a produkty nedokonalého hoření přivedlo výrobce drog k nápadu, provádět zahřívání externě. Nebylo třeba nic zapalovat, o teplotu nutnou k uvolnění nikotinu se postarala elektřina. Vznikla ta USB fajfka, skrze kterou mohou zájemci získat svůj nikotin zcela bez dehtu a spol., bez kouře, smradu a rizika požáru. To je přece tamta „harm reduction“ jako hrom. Jenže tahle harm reduction nebyla přijata dobře, protože se na ní nemohli napakovat úředníci a „experti“. Místo toho zavládla v řadách státních bojovníků se vším zlým panika, že někdo provedl harm reduction bez nich. Renta byla v ohrožení. Tabákové koncerny vymyslely zdravější a společensky přijatelnější alternativu, k čertu s nimi. Ale poradili si a zjistili, že dehet, který byl celá desetiletí obrovský problém, už není problém, problém je teď vdechování nikotinu jako takové, a začali plynule bojovat zase proti něčemu jinému. Nakonec zvládli tento technologický transfer bez výrazné ztráty pracovních míst a výdělků, prostě si vymysleli zase nějakou jinou story a profitují z ní. Z toho plyne, harm reduction je fajn, ale jen ta státní.
Ivan Šrámek pro Deník TO: V současném turbulentním světě je omyl spoléhat se na čím dál větší centralizaci. Cestou je decentralizace. Nikoliv jen na úrovni národních států, ale i uvnitř jednoho státu. Je potřeba přihlásit se k myšlence Národního obrození 2.0, abychom nebyli rozpuštěni ve Spojených státech evropských, ve IV. Říši amorfního totalitního molochu řízeného z Brusele. Nebo z Berlína, který nám nařídí tak akorát nový Drang nach Osten 2.0.
„Je to jak stavět po sto padesáti letech opět Národní divadlo a opět to začíná u obyčejných lidí, kteří jsou ochotni dávat ze svého nedostatku, nikoliv ze svého nadbytku. Národ tehdy nepovstal z toho, že mu byly císařpánem milostivě povoleny politické strany, ale že byl schopen navzdory všem protivenstvím stavět svoje vlastní instituce. Sokolové potřebovali sokolovnu. A vidláci dnes potřebují Vidlákovnu.“ – Daniel Sterzik alias Vidlák.
Jan Veleba pro Parlamentní Listy: Jako největší průšvih vidím nabourání agrární soustavy, které spočívá v razantním snížení výroby domácích potravin ve prospěch jejich dovozu ze zahraničí na straně jedné a vývozu surovin, z nichž je náš potravinářský průmysl vyráběl, na straně druhé. Uvedu konkrétní příklad. Do Španělska a Portugalska vyvážíme vlaky obilí, tam ho použijí na výrobu krmných směsí pro výkrm prasat a drůbeže a hotové vepřové a drůbeží maso dovážíme zpět k nám. Sami doma spotřebujeme jenom 40 procent obilí, zbytek vyvážíme. Je mi žinantní to srovnávat, ale toto mi připomíná hospodaření rozvojové země a je třeba neprodleně pracovat na jeho změně, respektive návratu soběstačnosti základních potravin. To jsou prasata a vepřové maso, které bychom rozhodně neměli dovážet. Když si vezmu základní komoditu našeho zemědělství – mléko a mléčné krávy, tak tam se situace nevyvíjí dobře a pana ministra Šebestyána čeká velká práce. Za poslední uzavřený měsíc duben pro mléčné farmy byla cena 10,20 korun za litr, což znamenalo strmý propad o 3,50 korun od počátku roku! Přitom cena bude klesat dál, měsíc až dva a bude už pro mnohé chovatele likvidační. Jenomže takový vývoj má a bude mít nepříznivé dopady na naše pole v podobě snižování výměry jetelů, vojtěšek a na jejich místo se bude sít hlavně další a další obilí, které nepotřebujeme. Znovu opakuji – agrární soustava naší země je nabouraná a ministra zemědělství Martina Šebestyána čeká neskutečná práce. Za Klub 2019 mu přejeme, aby se mu podařila a aby byl úspěšný.
Jan Tománek: Jak jen může dojít k tomu, že by byli místní přehlasování migranty ve volbách? Pro to tu máme „krásné“ slovo NATURALIZACE.
Zatímco v ČR trvá získání občanství pro cizince minimálně 10 let, ale reálně ten ne úplně jednoduchý proces, trvá 11-12 let (naštěstí zatím…), například v Německu je to úplně jiná liga… Zde je ona naturalizace POUZE 5 let, a v letech 2024-2025 byla dokonce POUZE 3 roky!!! (Francie také 5 let, Velká Británie 6 let…)
A čím to asi bude, že teď mají Němci trošku, trošičku problém s 22 miliony migrantů, v Anglii s 13 miliony a 10 miliony ve Francii…? Ale kdepak – nemají, oni si to vůbec nepřipouští a stále volí své progresivní strany, hlavně aby nebyli rasisti…
