THOMAS PAUKNER
Pět milionů korun za lavičky. Ano, čtete správně. Za částku, za kterou by člověk čekal pořádnou investici do veřejného prostoru, se v Praze pořizuje něco, na čem si má veřejnost jednoduše sednout.
A teď ta praktičtější otázka: je vůbec někdo schopen říct, jak dlouho ty lavičky vydrží v reálném provozu?
Náplavka není sterilní galerie. Je to veřejný prostor, kde se pohybují tisíce lidí – včetně lidí bez domova. Někteří na lavičkách tráví dlouhé hodiny a není výjimkou ani znečišťování veřejného prostoru. Takže člověka napadne jednoduchá otázka: počítal někdo při návrhu a ceně také s údržbou, vandalismem a pravidelným čištěním?
Kdo někdy viděl spát bezdomovce na lavičce ví, že se vstáváním na močení se neobtěžuje. Pustí to do kalhot. Tedy na lavičku.
Jak to půjde z dřevěné lavičky umýt? Nijak.
A pak je tu ještě jedna věc.
Kdo přesně lavičky navrhl, kdo zakázku získal a jak se k částce pět milionů došlo?
Protože když město utratí miliony z veřejných peněz, je naprosto legitimní chtít znát všechny podrobnosti. Ne proto, že za každou drahou zakázkou musí být korupce. Ale právě proto, aby nikdo nemusel ani spekulovat o tom, zda v pozadí nebyly osobní vazby, výhodný obchod pro někoho zúčastněného nebo třeba obyčejně předražené rozhodnutí.
Takzvaná malá domů.
A pokud je všechno čisté?
Výborně. Tak zveřejněme smlouvy, rozpočet, kalkulaci ceny a celý proces výběru.
Veřejnost má právo vědět, proč stojí lavičky miliony.
Protože na konci dne na nich budou sedět občané.
A účet?
Ten zaplatí občané také.
FB
The post Lavičky na náplavce za 5 milionů. Kdo na nich bude sedět? first appeared on Pravý prostor.
